"Zradili svou vlast." Příběh největšího olympijského šoku za účasti NHL

Když domácí Dánové na posledním mistrovství světa šokovali svět čtvrtfinálovou výhrou nad nebývale silnou Kanadou, komentátoři těžko pátrali po obdobné senzaci z historie.

Pár se jich ale přece jen našlo. Například čtvrtfinále Švédsko – Bělorusko na olympiádě v americkém Salt Lake City.

Začínalo se tehdy už před obědem místního času a mělo jít o formalitu.

Bělorusko s jediným hráčem NHL, obráncem Ruslanem Salejem, se mezi osmičku hlavních účastníků kvalifikovalo dost nepřesvědčivě a v základní skupině po relativně vyrovnaném klání proti Rusku schytalo debakl 1:8 od Finů i Američanů.

To Švédsko v konkurenci Kanady, Německa a obhájců zlata z Česka jen vítězilo. S Matsem Sundinem, Danielem Alfredssonem, Nicklasem Lidströmem a dalšími superhvězdami budilo strach.

Čtvrtfinále však brzy dostalo nečekanou zápletku. I když favorit chvíli vedl, po první třetině prohrával 1:2.

Pak místo drtivého obratu následovalo jen rozpačité dotahování. Krátce před polovinou třetí třetiny vyrovnal kapitán Sundin na 3:3.

To už byl konec základní hrací doby tak blízko, že se mohlo stát cokoliv. A přišly okamžiky, na které hokejový svět nikdy nezapomene.

Běloruský obránce Vladimir Kopať asi dvě a půl minuty před třetí sirénou vypálil golfákem ze středního pásma a k překvapení všech skóroval. Švédský gólman Tommy Salo, tou dobou hvězda NHL, chtěl letící střelu chytit do lapačky, ale byl z toho podivný zákrok, po kterém kotouč doskákal za brankovou čáru.

Ze šokující trefy už se Švédové nevzpamatovali, Bělorusko navzdory všem predikcím zvítězilo 4:3. „Někdy vystřelí i zbraň bez nábojů, my jsme toho dnes příkladem,“ nechápal postup běloruský brankář Andrej Mezin.

Nechápali ani hráči Tre kronor. „Po zápase bylo v šatně hrobové ticho. Všichni byli v šoku, cítili obrovské zklamání, stud a ani se nechtěli ukazovat na veřejnosti,“ vzpomínal po letech Lidström.

Bělorusové byli za hrdiny, i když ve zbytku turnaje nestíhali a skončili čtvrtí. To se Švédy domácí média drsně účtovala.

„Zradili svou vlast,“ ztrhal je deník Expressen a titulek doprovodil fotkami reprezentantů s jejich – často monstrózním – platem. Porážku označil za „nejčernější den ve švédské sportovní historii“.

Hlavní tíha fiaska padla na Sala, který to nenesl dobře. V NHL následně odchytal už jen dvě sezony, výkonnostně nedokázal navázat na svůj standard.

Roli mohl sehrát i věk, protože v době olympiády bylo Salovi 31 let, ale sám brankář přiznal, že s ním vyřazení od Bělorusů zamávalo. Sužovaly ho černé myšlenky.

„Ten zápas mě pak pronásledoval celý život a byl jedním z důvodů, proč jsem se cítil vážně špatně,“ vyprávěl Salo s odstupem času listu Sportbladet.

„Myslím, že lidé nechápou, jak zatraceně těžké to bylo. V nejhorších dnech mě napadalo, že už nechci nebo nemohu dál žít. Můj život byl temný a prázdný. Nemohl jsem se dát dohromady. Pak jsem si ale vzpomněl na své rodiče, své děti a začal jsem uvažovat jinak,“ připojil muž, který po brankářské kariéře pracoval ve švédském hokeji jako generální manažer nebo trenér.

Hned na olympiádě v Turíně 2006, tentokrát už bez Sala, odpověděli Švédové na historický krach zlatými medailemi. Neobešlo se to bez kontroverzí, ale o tom až příště…