Tokio (Od našeho zpravodaje) - Jen pár dní před hrami v Tokiu působila tenisová superhvězda posledních měsíců neporazitelným dojmem. Ovládla domácí turnaj v Praze a do Japonska cestovala plna odhodlání a napumpovaná zdravým olympijským nadšením.
"Hrozně moc se tam těším. Budu makat jako tygr a snažit se uhrát co nejlepší výsledek v singlu i deblu," slibovala tehdy.
A jedno se musí nechat. Nadšení si opravdu přivezla celou fůru, i když hned druhý den začínal tenisový program, Krejčíková vyrazila na slavnostní zahájení, hodiny pochodovala po stadionu, aby si pořádně osahala olympijskou atmosféru.
Potvrdila i to, že je do tenisu zažraná a na kurtu nic nevypustila. Jen to nadšení jí vydrželo zhruba do úterý, kdy na ni lehla únava a prohrála ve dvouhře s pozdější finalistkou Švýcarkou Belindou Bencicovou. Po zápase jí tekly po tvářích slzy, další důkaz toho, jak moc jí na tenisových úspěších záleží.
Jenže nemohla dlouho smutnit, za chvíli se musela vzpamatovat, znovu vyrazit na rozpálený kurt a bít se o postup alespoň ve čtyřhře.
"I když je Bára unavená, stejně vždycky hraje skvěle. Klobouk dolů. Dokáže mě držet nad vodou, i když toho má dost," chválila ji parťačka Kateřina Siniaková.
Jenže sotva slezly z kurtu, dozvěděly se, že druhý den hrají čtyřhru opět za největšího pařáku hned jako první v pořadí. To už Krejčíková nevydržela, a zatímco její spoluhráčka ještě mluvila s českými novináři, brněnská tenistka se šla hádat s pořadateli. Nakonec vyzískala jen půlhodinu navíc.
"My to prostě musíme mít těžké. Jinak to nejde, ale nedá se s tím zjevně nic dělat. Bereme to jako výzvu," krčila rameny Krejčíková.
To už kvůli obavám z křečí vyklepávala nohy po další náročné bitvě proti Australankám, kde na nejmenším kurtu, bez možnosti jestřábího oka, hrály proti sobě letošní vítězka French Open a aktuální královna Wimbledonu.
A teď? Na konci týdne se navzdory všem příkořím a nasazování v programu do největšího vedra popere po boku Siniakové o titul olympijské šampionky.
"Já budu v neděli brečet, ať to bude zlato, nebo stříbro. Jak jsem brečela po prohře s Belindou (Bencicovou), protože mě to hrozně mrzelo a došly mi síly, tak budu brečet zase. Tak hluboký to je a emocionálně silný," dodala Krejčíková.
Tak či tak to bude pro rodačku z Ivančic završení drsného, ale inspirativního příběhu, který opentlí olympijská medaile.
