Ester ukázala brutální věc, tvrdí Adamczyková. Vypíchla, co teď považuje za důležité

Snowboardcrossařka Eva Adamczyková podpořila Ester Ledeckou, jejíž šokující vyřazení ve čtvrtfinále paralelního obřího slalomu na zimních olympijských hrách sledovala v neděli v areálu v Livignu naživo.

"U Ester se zapomíná, že už jedno zlato obhájila. Ukázala brutální věc, která se třeba mně nepovedla,“ prohlásila Adamczyková, jež na olympiádě zvítězila v roce 2014 a o čtyři roky později brala bronz.

„Obhajovat znova, to je fakt hustý. Uděláte malou chybu, jenže na svěťáku to není tolik vidět, na olympiádě to sleduje mnohem víc lidí. A chyby se stávají,“ konstatovala snowboardcrossařka.

„Ta sjezdovka asi nebyla tak prudká, jak jsou zvyklí. Stejně to dohnala a o šest setin prohrála, strašně malinko. V tomhle je olympiáda krutá," posteskla si dvaatřicetiletá Adamczyková.

Do své vrstevnice a parťačky ze světa širokých prken se dokázala vcítit. "Najednou máte pocit, že jste všechno zkazili, ale zapomíná se, že doteď byla sezona super. Je důležité se k tomu vrátit. Že se něco nepovede, tím neztrácíte hodnotu své osobnosti," vysvětlila Adamczyková.

Závod v alpském snowboardingu, který ozdobila zlatou medailí Zuzana Maděrová, nebyl jedinou olympijskou soutěží, kam Adamczyková během svého pobytu v Livignu zavítala.

S kolegy ze snowboardcrossového týmu fandila už ve čtvrtek Jakubu Hronešovi v kvalifikaci disciplíny Big Air.

"Je to super, ale teď už to budu muset trochu uklidnit. Stání dvě hodiny na závodech, byť v teple, není úplně ono, když máte druhý den závodit. Kubu jsme chtěli vidět, fandili jsme mu a bylo to daleko do závodů. Včera bylo krásně a taky jsme chtěli holkám fandit. Teď to zklidníme," řekla olympijská šampionka ze Soči.

V úterý mají snowboardcrossaři volný den, další trénink je čeká ve středu a ve čtvrtek bude mít Adamczyková znovu volno, protože se pojede závod mužů. V pátek pak půjde do akce ona.

Zatímco na úvodním Světovém poháru v Cervinii se jezdily časy kolem 45 sekund a trať na lednových závodech v Číně byla ještě o deset sekund kratší, na té olympijské se Adamczyková až dnes dostala pod minutu a 14 sekund. I muži jezdí časy přes minutu.

"Je tam jedna rychlá část a jinak furt docela pomalé, máme průměrnou rychlost kolem 57 kilometrů v hodině. Není tam tolik skoků, spíš dost boulí, na kterých musíte hodně pracovat, a v téhle nadmořské výšce je to náročnější. Kdybyste furt skákali celou trať, tolik se neunavíte, ale tady je člověk dole docela zadýchaný," popisovala po třech dnešních tréninkových jízdách.

Dupání na boulích vždy patřilo k jejím silným stránkám. "Snažím se. Časy jsou docela dobré, ale nesmím usnout na vavřínech a říct si, že jsem rychlá v tréninku. Závodní den je vždycky jiný. Vyzkoušela jsem si to v Soči, kdy jsem v obou trénincích padala a pak byl závod super. Jinde máte super tréninky a pak závod není dobrý. Je důležité udržovat se v konstantní připravenosti," uvedla dvojnásobná mistryně světa.

Ocenila servis, prkna českým snowboardcrossařům dnes jela. "Kluci našli rychlejší mázu než předešlé dny a hrozně makají. Ale musíte makat po celou trať, není tak technická. Start jo, ale od první zatáčky do cíle tam není zas tolik technických věcí. Musíte se soustředit, abyste nedělali chyby," přiblížila dvaatřicetiletá rodačka z Vrchlabí.

Na olympijských hrách je potřetí. Po triumfu v Soči získala bronz v roce 2018 v Pchjongčchangu, o minulé hry v Pekingu kvůli zranění přišla. Tentokrát měla dlouho jiné starosti a po porodu syna Kryštofa, který přišel na svět koncem roku 2024, ani nevěděla, jestli se k vrcholovému sportu vrátí. Nakonec se rozhodla pro comeback a vybojovala si další účast pod pěti kruhy.

V aktuální sezoně je jejím maximem páté místo z prosincového závodu v Cervinii. Doufá, že jí čistá hlava může v závodě pomoci.

"V ten den je člověk nervózní, protože tam chcete nechat maximum. Doufáte, že to, co jste do toho vložili, ukážete a prodáte. Ale mám pocit, že ani sobě, ani okolí nepotřebuju nic dokazovat. Cítím takovou hrozně hezkou podporu od okolí. Stačí jim, že jsem taková, jaká jsem, a budou mě furt mít rádi i bez další medaile," pochvalovala si.

O rozptýlení se jí stará rodina, v Livignu bydlí s manželem Markem a ročním synem Kryštofem.

"Vrátím se po tréninku na ubytování, je tam Kryštof a hrajeme si. Starám se o něj a mám pocit, že nejsem na olympiádě. Dva jiné světy. Je to samozřejmě klišé, že se podíváte na dítě a víte, že jde hlavně o to, ale ono to tak ve skutečnosti je," svěřila se.