reklama
 
 

Delší regenerace, ale hlavně schůdný soupeř. Češi se pořád zlepšují a mají jedinečnou šanci

19. 2. 2018
Čeští hokejisté se s neoblíbenými Švýcary vypořádali skvěle a těší se na čtvrtfinále. Výhra ve skupině znamená velkou výhodu.

Komentář - Úleva. Čeští hokejisté porazili Švýcarsko 4:1 a v základní skupině olympijského turnaje skončili první. Výsledek vypadá vcelku jasně, ale důležitá výhra zajišťující přímé čtvrtfinále se nerodila lehce. Zvlášť se soupeřem, proti kterému se Čechům zhusta nedaří.

Na mistrovství světa v Paříži vyhráli hráči ze země helvétského kříže 3:1 a přisoudili českému týmu do čtvrtfinále Rusy. Na olympiádě v Soči se Češi proti brankáři Hillerovi ani jednou neprosadili, ostřelovali pouze tyčky a před osmifinále proti Slovensku utrpěli nepříjemnou porážku.

Ne tak v Kangnungu. Poprvé na turnaji začali Jandačovi svěřenci lépe než soupeř a po krásném gólu Řepíka se ujali vedení. Podruhé na turnaji využili přesilovku, tentokrát vyšla secvičená kombinace parádně. Češi si zvedli sebevědomí a na dobré čtyři minuty nepustili soupeře k puku.

Vypadalo to, že brzy přidají druhý zásah, ale místo toho přišla zbytečná vyloučení. Švýcaři se sice neprosadili proti třem ani čtyřem, ale stejně prostřelili Francouze v okamžiku, kdy se Zohorna z trestné lavice teprve vracel do obranného pásma. Podobným gólem, jako dal Řepík.

Vzápětí byl čtyřmi minutami za vysokou hůl potrestán Mozík, Češi se v oslabení ubránili, ale výsledek 1:1 po první třetině nemohli brát jako úspěch. Fauly je zabrzdily, a zejména nic neřešící fauly holí musí do příštích zápasů omezit. Byť jsou to často velmi smolné zákroky.

A herní taktické fauly se omezují mnohem lehčeji s vědomím, že máte za zády Pavla Francouze, velkou jistotu. Aktuálně nejlepší brankář KHL se zatím s rolí jedničky vypořádal skvěle, o změně nemůže být řeč.

Brankář s šedou maskou měl velkou zásluhu na upachtěné výhře s Korejci, vychytal nájezdy s Kanadou, poradil si se Švýcary. Trable a nejistota ze startu sezony v Čeljabinsku je ta tam. V reprezentaci se mu daří, z jedenácti utkání na velkých akcích vychytal deset vítězství. 

Od třetí třetiny přestali Češi proti Švýcarům faulovat, více se tlačili do branky a zápas rozhodli. Po výtečné přihrávce Kováře se podruhé na turnaji trefil Kubalík a dokázal Jandačovi, že bylo správné vsadit zrovna na něj. Góly do prázdné branky pak přidali Červenka s Řepíkem.

Zrovna Roman Červenka by si touto symbolickou trefou mohl pomoct. Ve hře je vidět, zakončuje, ale trefuje brankovou konstrukci nebo brankáře. Jeho góly by se hodily. Totéž platí o Lukáši Radilovi, který výborně operuje před brankou a potvrzuje skvělou formu ze Spartaku.

Střetnutí se Švýcary bylo dobrým testem před rozhodující fází turnaje. Brankář a defenziva zůstali silnou stránkou, ofenziva tou slabší (dva góly do prázdné branky nepočítejme). V každém zápase ve skupině skórovali Češi jen dvakrát. Je jisté, že dál se bude počítat každý vstřelený gól.

Co znamená vítězství ve skupině?

V prvé řadě přímou vstupenku do čtvrtfinále, žádnou kvalifikační lopotu. Jen si vzpomeňte, jak český tým ve Vancouveru prohnali Lotyši. Za druhé, s tím související den volna navíc, který přijde po našlapaném úvodním programu vhod. A za třetí, příznivého soupeře do čtvrtfinále.

Šance, která se nemusí opakovat

Hokejisté vyzdvihli především možnost delší regenerace, o soupeři se jim polemizovat nechtělo. Ani když se o faktu, že se Češi o postup do semifinále utkají se Slovenskem, nebo USA, dozvěděl trenér Jandač, zdržel se obšírnějšího komentáře. Nechtěl si vybírat.

Je to pochopitelné a správné. Říká se, že si soupeře pro čtvrtfinále nevyberete, hráči nechtějí povyšovat jedno mužstvo nad druhé. Ale ruku na srdce, Slováci i Američané jsou na těchto hrách schůdnějším sokem než Finové, Švédové či Rusové, jimž se Češi díky prvenství vyhnou.

Američané ztratili dvoubrankový náskok se Slovinci a proti Rusku neměli nárok, Slováci zase nevyužili senzačního skalpu na úvod.

Jistotu nemáte nikdy, ale v tomto případě budou vrátka tak, či onak výrazně pootevřená. Cesta mezi nejlepší čtyřku je umetená. Češi se zlepšují zápas od zápasu a ukazují, že na medaili mají. Okolnosti tomu nahrávají, ale nejtěžší utkání jsou samozřejmě teprve před nimi.

Je tady ovšem šance, která se nemusí dlouho opakovat.

autor: Ondřej Zoubek | 19. 2. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama