Na konečný verdikt nejnapjatěji čeká Norsko, které by coby nejvýše postavený nepostupující tým Číňany nahradilo.
Jasno mohlo být už ke konci minulého týdne, kdy se Rada IIHF bavila o dvou "cvičných" zápasech Číny v Kontinentální lize z půlky listopadu. Na základě toho měla Mezinárodnímu olympijskému výboru doporučit, zda Číňany na hokejovém svátku ponechat, nebo je nahradit Norskem.
Nakonec ale zásadní rozhodnutí neučinila. To by mohlo přijít 6. prosince, kdy do startu turnaje budou zbývat pouze dva měsíce.
Hlavní problém spočívá v nejistotě, jestli Čína sežene dost konkurenceschopných hokejistů. S vlastními zdroji nemá šanci odehrát skupinu s Kanadou, Spojenými státy a Německem alespoň trochu důstojně, a tak chce využít zdroje Rudé hvězdy Kunlun, čínského klubu nastupujícího v KHL.
Do zmíněných dvou klání vstoupil Kunlun s 21 hráči, kteří by měli Čínu reprezentovat. Nejdřív prohrál 4:5 po prodloužení s Chabarovskem, pak 1:4 s mistrovským Omskem.
Čili žádné hrůzostrašné výsledky. Rudá hvězda ale měla na soupisce jen dva rodilé Číňany, přičemž jeden z nich neodehrál ani minutu. Ukázalo se ale 17 Kanaďanů, dva Američané a dva Rusové.
V pestré partě byl i bek Jake Chelios, syn jednoho z nejlepších obránců historie Chrise Cheliose, nebo Cory Kane, Ethan Werek a Josh Nicholls, kteří před lety hráli v české extralize.
IIHF stále zkoumá, kdo z představené jednadvacítky vlastně může Čínu reprezentovat, protože pravidla jsou jasně daná. Aby hokejista mohl hájit barvy nové země, musí tam odehrát alespoň dvě sezony v kuse. A samozřejmě mít příslušné občanství.
Služby naturalizovaných cizinců využila už Jižní Korea na předešlé zimní olympiádě v Pchjongčchangu. Tehdy ale tvořili "jen" necelou třetinu mužstva. U Číny by šlo v podstatě o celý tým, což vyvolává kritiku.
"Ze všech těch Američanů a Kanaďanů budou technicky Číňané, ale záměrem IIHF a jejího pravidla nebylo, aby někdo skládal 'národní' mužstvo rozdáváním pasů," uvedl šéf šéf Asociace evropských klubů Szymon Szemberg.
"Tím záměrem někdy před dvaceti lety bylo reflektovat dnešní svět, kde se lidé častěji stěhují. Když se například Fin permanentně přestěhuje na Nový Zéland a požádá tam o občanství, může pak už za dva roky hrát za tamní reprezentaci," upřesnil Szemberg.
Některé země využívají naturalizaci cizinců relativně hojně, například Bělorusko nebo Kazachstán díky tomu jakž takž udržují krok se světovou špičkou.
"Ale je to jako čůrání si do kalhot. Na začátku vás to hřeje, ale později cítíte chlad a je to nepříjemné," pronesl Szemberg s dodatkem, že z dlouhodobého hlediska funguje pouze sázka na vlastní hokejový rozvoj: "I Německo, Itálie nebo Nizozemsko to v 70. a 80. letech zkoušely s cizinci a samozřejmě to nikam nevedlo."
"I když čistě technicky vyhovíte pravidlům IIHF, takto zosnovaný 'národní' tým je podvod. Ve smyslu, že podvádíte sami sebe," dodal Szemberg.
