Jsou Švýcaři v boji o čtvrtfinále pro český tým přijatelným soupeřem?
Určitě je to lepší, než kdybychom hráli proti Dánům. Prohráli s nimi i Švýcaři, zase to budou betonovat. Zato od našeho zápasu proti Švýcarům čekám, že bude atraktivní, bruslivý, nahoru dolů. Nevím, kdo vyhraje.
Jsou Češi favoritem, nebo vidíte šance přesně 50 na 50?
50 na 50, přesně tak to vidím. Švýcaři už nejsou v pozici outsidera, už se od nich čeká, že se budou škrábat ještě více nahoru a bojovat o medaile.
Co jste na říkal na české výkony ve skupině?
Já říkám, že skupina je pro děti, play-off je pro chlapy. Když se přiveze medaile, hokejisté budou hrdinové. Jinak se budeme do celého týmu navážet. Výsledky ze skupiny se mažou, jedeme dál. K přímému postupu bylo potřeba porazit každého, což se nepovedlo. Pomlouvalo se, že jsme prohráli s Dánskem, ale vždyť oni trápili každého. Také oni se dotahují, dávno není lehké je porazit.
Je důležité, že po střelecky utrápených prvních dvou zápasech se Čechům povedlo nastřílet šest gólů Rusku?
Je to dobré, v tom zápase už bylo vidět, že tým šlape. Jsou tam zkušení kluci, nerozsypou se jen tak z něčeho. Není to lehké, v domácnostech v Česku jsou teď tisíce trenérů. (úsměv) Ale věřím, že do zápasu se Švýcary dají kluci všechno.
Dále by cesta vedla přes Finsko.
Hodně lidí to asi bude brát tak, že proti Finům bychom mohli, zato proti Švýcarům musíme. Přitom jsou to dneska už podobní soupeři. Švýcaři mají velkou kvalitu a jsou hladoví po úspěchu, potřebují vyhrát. Už také zlehka cítí tlak, po prohře s Dánskem byly i tam hlasy, že je to hrůza.
Před turnajem si Švýcaři věřili na medaili, český trenér působící ve Fribourgu Pavel Rosa říkal, že si do Pekingu pojedou pro zlato. Tři porážky ve skupině proto překvapily.
Jasně, ale Švýcarsko je pořád malá země jako my. U nás hokej sjíždí dolů jako ze sjezdovky, snad se to podaří zastavit. Švýcaři do toho hodně investovali, mají pocit, že už dobíhají nejlepší, a přichází tlak. Dnes už se řadí mezi špičku a nastupovat pro ně v této roli je něco nového. Ale stejně tam bude na vrcholu popularity vždycky lyžování. (úsměv)
Vyzdvihoval jste zkušenosti českého mužstva. Vzrostly šance s tím, jak se postupně rozehráli lídři David Krejčí a Roman Červenka?
Rozhodně. U nich víte, co máte očekávat. Mají za sebou úžasné kariéry, tam šel trenér totálně na jistotu. Až se bude lámat chleba, bude to stát na nich. Velké zápasy play-off nevyhrávají děti, říkám, že k tomu musí třeba i Connor McDavid a Leon Draisaitl v NHL dospět. Vyhrávají je zkušenosti.
Takže jste věřil, že Červenka bude po čtyřech letech zpět v reprezentaci tak výrazným hráčem?
Ano. Už jen na základě toho, jak se mu daří v Rapperswilu, kde hraje v juniorce i můj syn Šimon. Proto Romana sleduju a obdivuju klid, jaký na hokejce má. David Krejčí je to samé. Udělají chybu, ale to každý. Zato v důležitých chvílích se na ně trenér může spolehnout.
Mohla by v klíčovém zápase vyzrálost a technika českých opor platit na švýcarskou týmovou bojovnost a agresivitu?
Možná ano. I když švýcarská bojovnost… Také už mají zkušené hráče. Nad všemi ční Andres Ambühl, který je v 38 letech na páté olympiádě. Je to šílené, že jsem s ním v Davosu hrál v jeho sedmnácti. Bylo to typické mladé ucho, kdežto teď je to švýcarská legenda. V jedné lajně s námi tehdy byl současný švýcarský trenér Patrick Fischer.
Přesto důraz a intenzita se jeví jako primární znak Švýcarů.
Ano, ani ten Ambühl nebyl nikdy vyloženě technický hráč, který by si liboval ve stahovačkách a podobně. Maká, jezdí nahoru a dolů, pořád dokola. Ale není to v jejich týmu jen o tom, dokážou to právě spojit s hokejovostí. K tomu mají silnou dvojici brankářů Reto Berra, Leonardo Genoni. Opravdu to zítra bude otevřené na obě strany.
