Komentář - Svěřenci kouče Josefa Jandače hned zkraje olympiády v Pchjongčchangu zjistili, kudy nepovede cesta k medaili. Jako by myšlenkami zůstali v Naganu, jehož dvacáté výročí v posledních týdnech rezonovalo.
Nikdo nemohl čekat, že Češi namotivovaného soka poníží gólovou smrští. Je pravda, že Jižní Korea pravidelně dělá kroky vpřed, což loni korunovala postupem do elitní skupiny mistrovství světa.
Jenže na nejvyšší scéně nemá žádné zkušenosti a třeba z prosincového Channel One Cupu odjela se třemi porážkami a nelichotivým skóre 4:13. Favorité ji nakonec podle očekávání zlomili.
Češi zdánlivě jednoduchý úkol nezvládli. Místo toho, aby alespoň v závěru kontrolovali hru, čelili tlaku. Brankář Pavel Francouz musel zasahovat ještě v poslední vteřině. Celkem chytil 17 z 18 střel. Někdy kryl vyloženě propagační pokusy, ale jindy likvidoval obrovské šance. Zaslouží pochvalu. Dominik Furch zřejmě bude dál vysedávat na střídačce.
V brankovišti však výrazná pozitiva končí.
Už start klání přinesl rozpaky. Korejci byli kupodivu lepší. První velkou šanci měl Kim Sang-uk a o chvíli později skóroval Cho Min-ho. Mužstvo, na jehož výhru byl vypsán kurz přes 30:1, nečekaně vedlo. Armáda severokorejských fanynek za bránou mohla synchronizovaně jásat.
"Jako by Češi do utkání nevstoupili s patřičným respektem," všímali si američtí komentátoři.
Výkon Jandačovy party zarazil především proto, že Korejci s vydatnou podporou naturalizovaných Severoameričanů nepředvedli nadpozemský výkon ani nevytáhli tajnou zbraň. Hráli přesně tak, jak všichni zasvěcení očekávali.
Dlouho budovaný tým kouče Jim Paeka pořádal lekce rychlobruslení, velmi aktivně napadal, obětavě bránil, urputně bojoval o každý puk a mezi tyčemi měl fantastického Matta Daltona. Ten zastavil 38 z 40 střel a jeho zákrok vyrážečkou proti střele Romana Červenky do prázdné klece zřejmě poputuje mezi nejzářivější okamžiky turnaje.
Korejci však rozhodně nepatří do světové špičky a v zápase připomněli proč. Ukázali minimální tlak do brány a byli slabí na puku, z čehož pramenily chyby. Pouze Michal Řepík ale dokázal jednu z nich využít, když ujel ve vlastním oslabení.
Možná důležitější, vyrovnávací gól vsítil Jan Kovář v přesilovce. Právě hra v nerovném počtu hráčů nakonec rozhodla. Češi přitom měli o jednoho vyloučeného navíc (4:3).
Tíživě působí fakt, že kapitán Martin Erat a spol. už dvě utkání nedokázali skórovat při hře pět na pět. V generálce proti Finsku vyšli úplně naprázdno, asijského outsidera překonali dvakrát, což je málo. Bohužel nejde o překvapivý údaj. Češi v ofenzivě tíhnou k lehkému podprůměru dlouhodobě.
S mizernou produktivitou chtěl proti Koreji něco dělat hlavně Roman Červenka. Vystřelil osmkrát a dokonce trefil tyč. Jenže bez gólů (případně asistencí) bude lídrem ofenzivy těžko.
Trenér Jandač nyní musí popřemýšlet, kam dál, pokud jde o útok. Může sázet na defenzivnější kartu, nebo zapojit alespoň jednoho z vyhlášených střelců. Na šanci čekají Dominik Kubalík a Martin Růžička.
Pochopitelně není důvod k panice. Češi body neztratili, pořád můžou myslet na prvenství ve skupině a přímý postup do čtvrtfinále. Příště je navíc místo exotiky čeká dobře známý protivník: Kanada.
Herně se na ni sice moc nenaladili, ale slyšeli budíček. I to jim může pomoct.
