Nebýt olympiády, asi bych se už na závody vykašlal, přiznává "posedlý" lezec Ondra

Miroslav Harnoch Miroslav Harnoch
27. 11. 2019 13:57
Už mohl mít klid, dát si odpočinek a pořádně se připravit na olympijskou sezonu. Místo toho se musí lezec Adam Ondra trápit s kvalifikací, aby mohl na boje pod pěti kruhy vůbec odcestovat.
Adam Ondra
Adam Ondra | Foto: Lukáš Bíba

V srpnu měl šestadvacetiletý brněnský rodák prvním možnost proniknout do olympijské nominace. Na mistrovství světa ho však video usvědčilo z technické chyby a osmička kvalifikovaných mu zůstala na hony vzdálená. 

Místo postupových oslav si musel v listopadu naordinovat další tři týdny tréninku a nachystat se na olympijskou kvalifikaci do Toulouse, kde bude až do neděle ve hře šest dalších místenek.

"Ten fakt, že je to až za tři týdny, je nepříjemný. Teď se cítím v dobré formě, kdyby to bylo už tenhle víkend, už bych to měl za sebou," krčil Ondra rameny poté, co na začátku listopadu slavnostně pokřtil svou biografii.

Před cestou do Francie stihl kromě životopisné knihy vydat i fotoknihu s obrázky, které ilustrují jeho poslední dva roky po skalních stěnách různě po světě. 

Fanouškům se ve svých výtvorech přiznává, co pro něj lezení znamená. Však se jeho biografie také jmenuje příznačně "Lezec tělem i duší".

"Maminka tvrdí, že jsem v deseti měsících vylezl z dětské postýlky, což je na desetiměsíční dítě docela hezký výkon," napsal v ní Ondra.

Zároveň neskrývá, že své nadšení pro lezení momentálně u svých nástupců nevidí. "Dnes vidím, že spousta dětí v osmi letech leze těžké cesty, jenže se mi zdá, že jim často chybí takový ten zápal, chybí jim moje posedlost," prohlásil. 

Knihou chtěl upozornit na to, že jeho kariéra lezení nezačala jen slezením cesty na monumentální yosemmitské skalní stěně Down Wall. Nesměla chybět ani kapitola o olympijských hrách a přípravě na ně. I když start v Tokiu 2020 stále nemá jistý.  

Tam bude ve hře jediná sada medailí pro nejlepší v kombinaci tří disciplín - lezení na obtížnost, boulderingu a lezení na rychlost. Právě poslední disciplína dělá Ondrovi největší potíže.

"Poprvé jsem musel trénovat něco, co jsem nikdy nedělal. Lezou se tu snadné cesty, ale o to rychleji. Jen pro představu: při takovém obyčejném ´sprintování´ těžké stěny trvá zdolat patnáct metrů asi minutu a půl, tady je řeč o necelých šesti sekundách. Já momentálně lezu za osm sekund," vysvětluje český lezec.

Ten bude od čtvrtka do neděle v Toulouse bojovat o jednu místenku do Tokia jako nasazená jednička. Ve světovém žebříčku je v olympijské kombinaci na druhém místě za už kvalifikovaným mistrem světa Japoncem Tomoou Narasakim.

Právě na Japonce si bude muset dávat největší pozor. Patří mezi absolutní lezeckou špičku a ve dvaadvacetičlenné startovní listině kvalifikace figurují hned čtyři japonští aspiranti. Na světovém šampionátu už dvě místenky mezi elitou získali, ale chtějí vybojovat další, aby se na jaře 2020 mohli rozhodnout, koho na OH nominují. 

Ondra olympijské výzvě ale podřizuje přípravu, i když by se raději viděl někde v přírodě při zdolávání cest. 

"Musím přiznat, že kdyby žádná olympiáda nebyla, závody už bych možná nechal běžet. Těžko říct. Ale olympiáda bude - a ta mě na závodech pevně drží. Je to něco nového a to mě motivuje," dodala česká naděje. 

Kdyby Ondra ani v Toulouse neuspěl, bude mít možnost ještě na jaře 2020, kdy bude k dispozici jedno místo na mistrovství Evropy.

 

Právě se děje

Další zprávy