"Stovka vítězství je suprové číslo a mezník v kariéře. Jsem na něj moc hrdý," uvedl úspěšný britský závodník v rozhovoru, který deníku Aktuálně.cz exkluzivně poskytla společnost Monster Energy.
Jonathan Rea se letos českým fanouškům na trati představí po tříleté pauze. Pojede v Mostě, který bude 7. a 8. srpna hostit šestý díl světového šampionátu superbiků.
Sté vítězství je skvělý počin. Zvlášť, když poslední rok a půl byl po nehodě na začátku loňské sezony jak na horské dráze.
Upřímně, jsem pořád rád, že mohu zase závodit. Loni jsem měl kvůli pádu ve vůbec prvním závodě těžší rozjezd sezony. Udělal jsem hloupou chybu a narazil si záda. Přišel jsem o spoustu bodů a možností, proto to bylo hloupé. Těšil jsem se na druhý závod do Kataru. Jenže v té chvíli se svět otočil vzhůru nohama a museli jsme čelit realitě pandemie covidu-19. Ale za mě to bylo příjemné si na chvíli od závodění odpočinout.
Byla to první velká přestávka od závodění?
Předtím jsem si během kariéry nikdy neodpočinul. Nemohl jsem sedět na motorce jen proto, že jsem byl zraněný. Jenže ani tehdy jsem si neodpočinul. Spíš naopak. Čekala mě fyzioterapie a trénink v posilovně. Takže bylo fajn užít si pauzu.
Stovka je velký mezník
Dosáhl jste nevídaných výsledků. Jsou pro vás jako jezdce dosažená čísla důležitá, nebo zajímají spíš lidi kolem?
Každý závod je výjimečný. Nikdy jsem nebyl na statistiky, ale když jsem se blížil ke stovce, byl to velký cíl. Je to suprové číslo a mezník v kariéře. Jsem na něj moc hrdý. Během zimních testů jsme měli smůlu na počasí, ale lidé z našeho týmu využili každou příležitost. Všechno operativně přeorganizovali a přeplánovali, patří jim velký dík. Neobětovali se jen lidé z managementu, ale také mechanici a jejich rodiny. Snažím se být co nejlepší a užívám si to. To stačí, je to víc než statistiky.
Které vítězství jste si užil víc: první, nebo teď to sté?
Z prvního triumfu si odnášíte neuvěřitelné pocity. Když se dostanete do mistrovství světa, snažíte se udržet na úrovni ostatních jezdců. Svoji kvalitu ale potvrdíte jedině tím, že vyhráváte. Proto jste pod silným tlakem. Když se mi v roce 2009 povedlo v Misanu triumfovat, pamatuju si ty chvíle, jako by to bylo včera. Bojoval jsme tehdy s dvojicí jezdců Ducati a na vrchol jsem vystoupal ve své první celé sezoně v MS.
Úspěch není nikdy jistý
Máte v paměti všechny svoje dosavadní triumfy?
Je těžké pamatovat si každou výhru - ale ten pocit při protnutí cílové čáry je pořád stejný. Určitě je to pořád stejně velké vzrušení.
Stovka vyhraných závodů je určitě velký mezník kariéry, že?
To zaručeně je a má pro mě obrovský význam. Je téměř neuvěřitelné, že jsem dosáhl něčeho takového. Někdy, když stále vyhráváte a vyhráváte (a neříkám, že to jde snadno), začnete si myslet, že máte úspěch jistý. Neslavil jsem vítězství tak moc, jak bych možná měl. Má to velký dopad na vás, tým i značku a vyhrávání se stane takovým podivným zvykem. Ale stý triumf je něco úplně jiného. Je to rozhodně vrchol mého sportovního životopisu. Abych bych fér vůči jezdcům přede mnou, stovka se dnes dosáhne snáze, když máme za víkend tři jízdy. A když ne snáze, tak určitě rychleji.
Úskalí vítězné obsese
V čem je tajemství toho, že dokážete své úspěchy stále opakovat? Nebo je to něco jako posedlost vítězstvím?
Ano, může se to stát obsesí. A taky k tomu došlo! Odnesl jsem si z toho zkušenost, jak se nasměrovat správným způsobem. Posedlost může být nezdravá, záleží na tom, jak ji využijete. Na začátku kariéry jsem byl po prvních vítězstvích posedlý dietou a tréninkem. Byl to jediný důvod mé existence. Pak přišly děti, život dostal jiný rozměr a já byl i vůči sobě shovívavější.
Změnila se vaše mentalita?
Začal jsem snáze ovládat své obsese a touhu po vítězství. První triumf přináší obrovský emocionální dopad. Ale jak čas plyne, po každém úspěchu se dokážete zaměřit na ten další závod.
"Anti-Kawasaki" pravidlo jako motivace
Roste tlak na sebe sama i od okolí úměrně s výsledky?
Ne tlak jako takový. Ten u Kawasaki necítím, protože tu máme skvělý tým. Samozřejmě je to těžší, když se občas nedaří. Pokud jezdíte na limitu, riskujete všechno. Pořád honíte desetiny sekundy a stále musíte být rychlejší! Ale když to vezmete do důsledků, tak jste placen za to závodit a mít výsledky a tím pomoci prodávat na trhu motorky. Nejste tu jen proto, že umíte rychle jezdit na motorce, je to byznys. Ale tým vytváří tak skvělou atmosféru, že mě od podobné tlaku ochraňuje.
Staráte se o to, jak se s počtem vítězství mění pohled konkurence na vás a celý tým Kawasaki?
Trošku jo. Změna technických pravidel byla velká věc, protože naše motorky byly dřív o něco víc konkurenceschopné. Měli jsme motor s vysokými otáčkami, tak je v roce 2018 organizátoři omezili. My jsme je pak měli v reálu ze všech nejmenší, někde na 14 100 otáček za minutu. To mi dává ještě větší motivaci vyhrávat, protože to cítím jako "anti-Kawasaki" pravidlo.
Ze silnice do terénu?
Uvažujete o tom, že jednou ze superbikového světa odejdete? Vzhledem k tomu, co jste už všechno dokázal, by vám to nikdo nemohl vyčítat.
Muselo by to být něco hodně výjimečného, protože se ve světě superbiků cítím skvěle. Užívám si to. A co je nejdůležitější, mám k dispozici motorku, která má na to vyhrávat. To mě žene dál. K tomu, abych odešel třeba do MotoGP, bych musel dostat něco konkrétního: například tovární motorku. A k tomu nikdy nedošlo. Navíc je mi 33 let, takže i kdybych získal další tituly, tak taková nabídka nepřijde. Inu, nemládnu.
Když dáme stranu závodění, čeho byste chtěl v životě ještě dosáhnout?
Určitě bych si chtěl užít superkros v Anaheimu. Byl jsem na Monster Energy Cupu ve Vegas, ale nikdy jsem se nezúčastnil prvního dílu šampionátu. Pořád o něm slýchám velké věci. Až skončím závodní kariéru, chtěl bych zkusit domácí motokrosový šampionát. Asi v Severním Irsku. Na motokrosové motorce jezdím docela často. Kromě toho moc dalších cílů nemám. Možná cestovat a užívat si při tom něco jiného než jen létání a cesty z hotelu na okruh a zase zpátky.
Jonathan Rea
Narozen: 2. února 1987 v Lame (Severní Irsko)
Tým: Kawasaki Racing Team
Startovní číslo: 1
Tituly mistra světa superbiků: 6 (2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020)
Vítězné závody v MS superbiků: 101
Ocenění: nositel Řádu britského impéria, držitel čestného doktorátu Queen’s University Belfast
Rodina: manželka Tatia, děti Jake a Tyler
