Le Mans - Před 60 lety otřásla celým nejen motoristickým světem tragická havárie při nejslavnějším vytrvalostním závodě v Le Mans.
Mercedes domácího jezdce Pierra Levegha 11. června 1955 vyletěl na cílové rovince z tratě na přeplněnou tribunu, zabil svého jezdce a podle oficiálních údajů ještě 83 diváků. Jak je možné, že jediný vůz způsobil takovou katastrofu a může se něco podobného opakovat i dnes?
Boxy na cílové rovince
Roku 1955 se podobně jako letos v Le Mans sešla silná konkurence několika slavných světových značek. O začátku se bojovalo kolo na kolo. Dvě hodiny a 19 minut po startu se lídr závodu, pozdější šampion formule 1 Mike Hawthorn, rozhodl na poslední chvíli zajet do boxů.
Na tom by v současnosti nebylo nic až tak hrozivého, dokud si neuvědomíme podmínky, v jakých se deset let po skončení druhé světové války závodilo. V Le Mans nebyly tehdy žádné oddělené boxy, jezdci stavěli v pravém pruhu cílové rovinky a kolem nich se v dalších dvou jízdních stopách řítili soupeři v rychlosti přes 250 km/h.
Hawthorn tedy "dupnul" na svoje velmi výkonné brzdy, což ale znamenalo velké problémy pro dalšího Brita Lanceho Macklina ve výrazně pomalejším a hůře brzdícím Austinu-Healey. Tomu nezbylo nic jiného, než udělat "myšku" doleva. Ale co čert nechtěl, tam už se řítil v té chvíli druhý Levegh a za ním i Juan Manuel Fangio v druhém Mercedesu.
50letý francouzský veterán Levegh měl jen minimum času zareagovat na situaci před sebou a zabránit kolizi s kličkujícím Austinem. Francouzův "Stříbrný šíp" najel do zadní části soupeřova vozu a jako po rampě vyletěl mezi diváky.
Místo plotu malá zídka
A tady zahrál svoji děsivou roli další velký rozdíl mezi tehdejším a současným okruhem Circuit de la Sarthe. Zatímco dnes chrání diváky několik metrů vysoký plot, tehdy byl mezi tratí a desítkami tisíc fanoušků, z nichž mnozí kvůli výhledu stáli na lavicích nebo žebřících, jen nizoučká zídka, kterou by přeskočilo i malé dítě.
Po prvním nárazu na betonové hrazení se Leveghův Mercedes rozpadl na kusy, které začaly masakrovat zaskočené diváky. Největší škody způsobila utržená náprava o váze několika set kilogramů.
Sám jezdec byl okamžitě mrtvý, ostatním jeho soupeřům se podařilo vozy zvládnout a z krizové situace vyvázli. Ovšem bilance Leveghovy havárie byla strašlivá: mrtvý jezdec a dalších 83 diváků. Jde o oficiální čísla, očití svědkové přitom hovořili až o stovce obětí.
I když se na hlavní tribuně bojovalo o životy, závod dál pokračoval a jeden z aktérů havárie Hawthorn si druhý den dojel i pro vítězství. Když na stupních vítězů stříkal šampaňským jakoby nic, vysloužil si od Francouzů úšklebky a doživotní pohrdání.
Mnoho mrtvých, žádný viník
Havárie byla později označena jako "závodní incident", aniž by byl kdokoliv z aktérů obviněn. K vině se údajně krátce po závodě přiznal Hawthorn, ale Brit pak podobná osočení odmítl. Mrtvý Levegh se už nemohl bránit nařčení, že nedokázal včas zareagovat na úhybný manévr Austinu.
Jeho jezdec Macklin byl zase osočován, že pozdě brzdil. Jenže jeho vůz měl mnohem slabší brzdy než tehdy moderní Jaguar, a bez škubnutí volantem by skončil v Hawthornově "kufru".
Vraťme se nyní k původní otázce. Mohla by se taková tragédie stát dnes? Na 99 procent ne. Bezpečnost jezdců i diváků je v Le Mans na špičkové úrovni. Kolem tratě jsou široké únikové zóny, fanoušci jsou chránění už zmíněnými ploty.
Ovšem nic není dokonalé a ani ty nejsofistikovanější systémy nedokážou být bezchybné. Stačí si připomenout rok 2013 a tragickou havárii Allana Simonsena....
