reklama
 
 

Blog Josefa Kaliny: Šolichání v dunách bylo jen předehrou

30. 11. 2018 18:00
Start 41. pokračování Rallye Dakar se blíží. Ale než se závodníci vydají na trať, připomeňme si nyní díky dalšímu blogu legendárního navigátora Josefa Kaliny ročník 2018.

Před velkými závody u nás i ve světě se praktikuje takzvaný "shakedown", neboli setřesení. Nikdo si totiž nemůže být jist, že to, co sundá z podvalníku nebo vytáhne z lodi, je ve stejném stavu jako to, co sestavil v dílně. Pořadatel rallye vymezí někde kousek uzavřené trati, kde se dá auto před ostrým startem vyzkoušet.

V našem případě to bylo trochu jinak. Peruánský autoklub našel asi 30 kilometrů od Limy pěkný dunový okruh, kde se ta věc dala provádět. V tomto případě nešlo ani tak o setřesení aut, jako o vytřesení jezdců. Zvláště pak těch, kteří viděli pořádnou dunu poprvé v životě.

Naše posádka začala famózně. Po prvních deseti minutách jsme nevyváleli kamion jenom zázrakem, ale rychle se to začalo lepšit. Martin Šoltys prokázal talent a Šiki (Tomáš Šikola), náš nováček palubní mechanik, si zvykal na situace, kdy se při náklonech může okénkem hrabat rukou v písku. Místo shakedownu to byla taková rychloškola jízdy v dunách. Stejně to fungovalo u naší asistence v závodě, takto hochů z Adrie se starší Tatrou. Kolomajz (Martin Kolomý) se bavil a jezdil kolem nás jako po dálnici.

Celá tahle drobná předehra se vyplatila. Zažil jsem spoustu jezdců, kteří trpěli a trpí pořád patologickou hrůzou z dun a do toho, co nás čekalo, se rozhodně nedalo vjíždět s dunovou fobií. Martin i Šiki se jí naštěstí rychle zbavili.

Na startu prologu, což byl asi třicetikilometrový okruh u města Pisco, jsem z nich nicméně cítil značnou nervozitu. Vzpomněl jsem si, jak jsem před 30 lety byl vykulený já. Ke všemu nám nefungovaly GPSky a jeli jsme jenom podle hodně nepřesného tripmasteru. Zapadli jsme hned kilometr za startem, ale "Adriáci" startovali brzy za námi a stáhli nás z té duny dřív, než bys řekl švec.

"První prohrání do kapsy nahání." I tak by se dalo použít opačné přísloví, ale byli jsme z toho prologu trochu otráveni. Navíc jsem se hned porafal s hochy od ERTF, kteří spravují celý GPS systém. Naštěstí je v autě ještě další škatule jménem Iritrack, která zaznamenává trasu do detailu, a ta prokázala, že jsme projeli všechny body. O.K. Zvláště jeden byl umístěn velmi zákeřně a penalizoval se dvěma hodinami, což se na začátku závodu rovnalo téměř rozsudku smrti.

Naše jednička v sestavě Kolomý, Plný, Stross (dále jen Kolomajz, Rosťa a Piňos) zažila také menší dobrodružství, když se po nádherném skoku utrhla pod Kolomajzem sedačka. Ve Sparcu asi nepočítají s takovou váhou a létajícím kamionem.

Kolem Pisca už jsem jezdil a tak jsem věděl, že tohle bylo jenom takové šolichání.

autor: Josef Kalina | 30. 11. 2018 18:00

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama