Kdy prožíváte větší nervy: za volantem, nebo v boxech, když sledujete, jak jede vámi naladěné auto?
Větší stres zažívám, když sedím jako inženýr v depu. Všechno hlídám a uvědomuji si, co všechno se může na trati odehrát a co vše se může pokazit. Řídit auto je podstatně jednodušší. Tam vlastně záleží jen na tom jet rychle, dodržovat všechno to, co máte za jízdy dělat, a poslouchat svého inženýra. Tenhle adrenalin mi chybí a jsem rád, že teď můžu vedle role závodního inženýra plnit i roli pilota Mercedesu GT3 u Buggyry.
V čem spočívá práce závodního inženýra týmu v závodech sportovních vozů, jako je váš současný zaměstnavatel, stáj Rowe Racing?
Závodní inženýr má na starosti chod celého vozu a lidí, kteří se o něj starají. Vede komunikaci s jezdcem i mechaniky, kteří provádějí zastávku v boxech. Má na starosti i strategii a nastavení vozu a vlastně celý chod závodního víkendu. Je to docela složitá a komplexní funkce. A stresující (úsměv).
Nevedou vás vlastní závodnické zkušenosti občas k tomu, že pilotům tak říkajíc mluvíte do řízení?
Podle mě to je naopak výhoda. Jezdci vědí, že si můžeme navzájem víc pomoct. Když má pilot potíže s nastavením vozu a popisuje mi, co v autě prožívá a jak se vůz chová, dokážu se do té situace vžít jako závodník. Jiní inženýři si to musí spočítat a nějakým způsobem představit, ale já si to dokážu představit podstatně živěji. Znám auto, znám okruhy, vím, co se tam kde děje. Dokážeme se víc spojit, práce je pak rychlejší a dosáhneme kýženého výsledku dříve než ostatní.
Jak jste se vlastně stal členem týmu Buggyra, pro niž budete jedním z pilotů sportovního vozu Mercedes-AMG GT3?
Volali jsme si s Tomášem Engem. Loni jsem měl u týmu Rowe celý rok zkušenosti s Mercedesem, který jsme nasazovali v seriálu GT Open. Jel tam navíc tovární pilot Thomas Jäger, a tak jsem měl příležitost auto poznat do detailů, co se týče nastavení a všech dalších důležitých věcí.
U Buggyry se ale nepodílíte jen na ladění vozu.
S Tomášem jsme o tom prohodili řeč a oba nás napadlo, proč nevyužít mé zkušenosti a nepřinést je do týmu, který má stejný vůz. Začali jsme jedním testem a od té chvíle jsem napsaný na autě i jako jezdec. Takže u Buggyry nepůsobím jen jako inženýr, ale v obou funkcích najednou. To nás může posunout někam dál. Díky tomu nezačínáme od nuly, ale jsme tam, kde chceme být.
Tanec mezi třemi značkami
Jak se spolupráce s Buggyrou srovnává s vaší pozicí šéfinženýra německé stáje Rowe?
Není to jednoduché. S tím, jak se teď po koronavirové pauze rozbíhají závody, nebudu mít několik měsíců žádný volný víkend (smích). Ale jsem rád, že se sezona rozjede, bál jsem se, že letos vůbec žádná nebude,
Na jakých autech pracujete letos pro stáj Rowe?
Náš tým má jednak vozy BMW, ale také Porsche. Pro mě to je zpestření, protože některé zkušenosti se mohou využít nezávisle na značce auta.
Delší dobu jste téměř nezávodil. Jak moc se těšíte na návrat na okruhy v pozici jezdce?
Pořád jsem byl při testech v kontaktu s autem, ale závodů jsem mnoho neabsolvoval. Za tu příležitost jsem moc rád. Hodně mi chybí závodní adrenalin, tak bude super ho zase doplňovat (smích).
Patříte mezi nejuniverzálnější české okruhové piloty. Vyzkoušel jste skoro všechno včetně formule 1, v jakém voze jste si ježdění nebo testy užíval nejvíc?
Bylo by hloupé říct, že to nebyla formule 1. A byla to formule 1. V té době nabízela největší přetížení, největší zrychlení i nejlepší brzdy. Nesmím zapomenout ani na zámořský monopost Champ Car, to byla obdobná situace a podobný monopost, ale také skvělý zážitek. Z cestovních vozů to bylo samozřejmě DTM, což je vlastně taková F1 se střechou. Rád vzpomínám i na rok 2006, kdy jsem závodil v seriálu FIA GT se Saleneem a vyhrál v Brně.
Jarek Janiš při testech monopostu F1 Jordan
Jaroslav "Jarek" Janiš testete 2003 für Jordan. pic.twitter.com/HVOazD1ya2
— Marvin (@F1Marv) December 1, 2016
Podobně jako vy je u jiného týmu šéfinženýrem váš mladší bratr Erik. Je to tak, že šel ve vašich stopách?
Ano. Když jsem odcházel od stáje Zakspeed, kde jsme vyhráli seriál ADCA GT Masters s Mercedesem, tak bratr částečně převzal moji pozici. Působil jako datový inženýr a postupem času se stal hlavním inženýrem. Dneska dělá to samé co já. Navzájem si vypomáháme, vyměňujeme si zkušenosti a snažíme se posouvat dál.
"Běž si to zkusit."
Buggyra je na okruzích známá hlavně díky tahačům. Nelákalo by vás si takové monstrum vyzkoušet na trati?
Už se stalo. Při testech v Mostě mi Martin Koloc umožnil, abych se tahači svezl.
A jaké to bylo?
Bylo to… jiný (smích). Je to velký, ale na to, že má tahač pět tun, tak mě mile překvapil. Je schopný zabrzdit relativně pozdě, zastaví. Příjemná je i akcelerace, ale musím říct, že musíte zvolit úplně jiný styl jízdy. Na začátku bylo nutné přehodnotit, co auto potřebuje a jaký styl je důležitý. Všechno se musí dělat dříve než třeba v gétéčku. Nemá to ABS, takže musíte jinak brzdit, turbo má určité zpoždění.
Zajímalo vás jako profesionála i ladění tahače, nebo jste se opravdu jen svezl?
Moc technicky jsem se o to nezajímal. Bylo to takové spontánní. Martin (Koloc) mi řekl: "Hele, tady máš kombinézu, obleč se, sedni si do tahače a běž to zkusit." Potom jsem samozřejmě měl na inženýra Buggyry nějaké otázky, protože mě to zajímá. Ale do větších detailů jsem nešel.
