Rušení závodů F1 není žádná novinka. Mohly za to peníze, nebezpečné okruhy i nepokoje

Radek Vičík Radek Vičík
15. 3. 2020 7:14
To, co teď potkalo Velkou cenu Austrálie formule 1, není v sedmdesátileté historii světového šampionátu žádnou novinkou. Zrušeno bylo už několik desítek Grand Prix.
Zrušená Velká cena Austrálie formule 1
Zrušená Velká cena Austrálie formule 1 | Foto: Reuters

Až do poloviny osmdesátých let býval kalendář F1 často jen orientační a pořadí i počet závodů se měnily jak na běžícím pásu. Historie seriálu pamatuje za sedmdesát sezon (počítáme-li i tu letošní fakticky nezahájenou) na padesát Velkých cen, které se nakonec vůbec nekonaly.

Navíc tu máme ještě dalších 14 závodů, které sice byly odstartovány, ale z nejrůznějších důvodů - hlavně kvůli bouračkám nebo hustému dešti - byly  červenými vlajkami předčasně ukončeny, načež nedošlo na restart.

Za některými škrty v kalendáři mohou samozřejmě peníze. Svoji roli sehrála i tragédie ve čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans roku 1955, kdy při havárii Mercedesu Pierra Levegha zahynulo více než osmdesát diváků.

Občas byly důvody zrušení hodně bizarní. Tak třeba roku 1983 se měla - stejně jako v sezoně předchozí - jet Grand Prix Švýcarska ve francouzském Dijonu. Jenže francouzská televize tehdy odmítla vysílat dva závody v relativně krátkém časovém odstupu, tak se nejelo.

Není ropa, nejsou peníze a ani závody

Roku 1957 zaúřadovala velmocenská politika. Během Suezské krize se petrolejářské firmy dostaly do vážných ekonomických obtíží. No a kde začít šetřit, když ne na reklamě ve formuli 1?

Výsledkem bylo, že pořadatelé Velkých cen Belgie ve Spa-Francorchamps a Nizozemska v Zandvoortu požádaly stáje, aby akceptovaly vyplacení nižšího startovného. Ano, pohybujeme se ještě v dobách, kdy se týmům za účast v Grand Prix platilo, ne naopak.

Jenže s podobnými "slevami" organizátoři neuspěli a oba podniky byly zrušeny doslova za pět minut dvanáct. Hrozilo tak, že sezona bude mít - když nepočítáme hodně specifický americký závod na oválu Indy 500 - pouhých šest dílů.

Nakonec ji pomohli zachránit v italské Pescaře, která hostila závody na dosud nejdelším okruhu o délce 25,579 km. Tehdy se také poprvé jely dvě Grand Prix v jediné zemi, protože sezonu zakončila tradiční Velká cena Itálie v Monze.

Belgické obstrukce

Legendární Spa-Francorchamps nebylo vždycky jen milovanou tratí. Koncem 60. let, kdy se jezdilo na okruhu o délce 14,1 km, šlo o velmi obávané místo. V roce 1969 došla pilotům formule 1 před závodem trpělivost. Jenže jejich návrhy na úpravu okruhu belgičtí pořadatelé přešli jen krátkou notickou v médiích.

Na to jezdecké odbory GPDA vedené Jackie Stewartem reagovaly ostře a piloti závod bojkotovali. "Bezpečnost nepřicházela snadno," glosoval to trojnásobný mistr světa o mnoho let později.

Následující rok byla sice vybudována v nebezpečném místě šikana a několik částí trati osazeno svodidly, ale Spa-Francorchamps touto Grand Prix na dlouhých 11 vypadlo z kalendáře F1. Vrátilo se tam v sezoně 1983 ve zkrácené podobě velmi blízké té, jakou znají současní motorističtí fanoušci.

Ovšem už o pouhé dva roky později tu byly znovu problémy s bezpečností. Také roku 1985 odmítli piloti závodit na riskantním okruhu. Tentokrát šlo "jen" o odložení, byť o víc než tři měsíce.

Marné volání jménem New York

Věčným snem promotérů formule 1 je závod v největším americkém městě. Stačí si jen připomenout deset let staré plány Bernieho Ecclestona na podnik v New Jersey, jehož scenérii by rámovaly manhattanské mrakodrapy.

Podobné nápady tu byly už byly v minulém tisíciletí. V letech 1983 až 1985 byla Velká cena New Yorku na začátku sezony pokaždé součástí oficiálního kalendáře.

V září 1983 se mělo ve Flushing Meadows známého tenisovým US Open  "spojit kouzlo a šarm Monaka s atmosférou New Yorku". V červnu téhož roku byl plán posunut o dvanáct měsíců. 

Po ne zrovna vydařeném podniku zámořské formulové série CART v blízkosti chystané trati F1 se datum konání newyorské Velké ceny odložilo o další rok. Ježe ani v sezoně 1985 to nevyšlo a New York zůstal dodnes pro F1 "nedobitým územím".

Když v městě rostou barikády, formule mlčí 

Obvykle se vedení formule 1 snaží závody s politikou nemíchat. Jenže dění v Bahrajnu na jaře 2011 se nedalo ignorovat. Už proto, že se tato Velká cena jezdí hlavně jako reklama ostrovního království v Perském zálivu. Jako smolná se tehdy ukázala neděle 13. března.

V polovině předchozího měsíce se severní Afrikou a Středním východem začala řítit vlna  protivládních protestů a povstání známá později jako Arabské jaro.

V případě Bahrajnu si nepokoje vyžádaly několik mrtvých. Lékaři a další zdravotnický personál taky byli pochopitelně potřeba jinde než na okruhu v Sáchiru a navíc podpora tak tvrdě zasahujícího režimu by na pověsti šampionátu určitě nepřidala.

Po dlouhých dnech přešlapování a mlčení tehdejší bahrajnský korunní princ (a dnešní král) Hamad ibn Isa Al Chalífa potvrdil, že je nevyhnutelné závod zrušit. Jednalo se o jeho přeložení, jenže vzhledem k našlapanému kalendáři a neochotě týmů do něj zasahovat, se F1 do Bahrajnu vrátila až následující rok.

Letos byl naplánován rekordní 22dílný kalendář. Ale co z něj kvůli koronaviru zůstane, to je zatím ve hvězdách. Zatím tu máme zrušenou Velkou cenu Austrálie a odložené Grand Prix v Bahrajnu, Číně a Vietnamu.

 

Právě se děje

Další zprávy