Úterní etapu dlouhou 360 km, z nichž bylo 200 v dunách všemožných velikostí, si posádka týmu Big Shock Racing užívala, i když byla opět velmi náročná.
Kurty byly slabší než síla LIAZ
"Fakt pěkná trasa, náročná, technická, s výjezdy do hor, kde přišla brutální mlha. Taková, že nebylo vidět na pět metrů. Fakt hrůza. Motorkáři měli zapnuté alarmy, které nám pípaly, ale nikde jsme je neviděli. Takže jsme museli mít oči na stopkách. Znovu vidět na cestu bylo, až když jsme sjeli z hor dolů," popsal Macík útrapy osmé etapy.
Jeho posádka také po cestě pomáhala. "Vytahovali jsme zapadnutého van den Heuvela. Strávili jsme u něj 20 minut, ale přetrhli jsme kurtu, takže mu nešlo pomoci," uvedl Macík.
A pak přišly veliké duny, po kterých se jezdí jako na toboganu. "Tam nesmíš za žádnou cenu zastavit, musíš topit. Zastavíš jen jednou a už tě odtamtud nikdo nedostane. Nádherné výjezdy. A my jsme je dali. Neudělali jsme žádnou větší chybu. Jsme spokojení," dodal 29letý závodník.
Skvělá navigace i kopání v dunách
Také Tomáš Ouředníček si díky výborně fungujícímu Fordu nejtěžší etapu letošního Dakaru užil. Není se čemu divit, vždyť se po ní posunul už na 19. pozici průběžné výsledkové listiny automobilů.
"Dnešní etapa měla být jedna z nejnáročnějších… Ale pro nás vlastně nebyla. Jelo se nám moc hezky. Startovali jsme zase hodně vzadu. Díky skvělé navigaci jsme hned po pěti kilometrech předjeli asi tři auta. David správně našel odbočku, zatímco ostatní ne. Bylo to super," pochválil jezdec týmu MP-Sports svého navigátora Davida Křípala.
"Zpočátku to vypadalo, že bychom mohli zajet životní etapový výsledek. Pak jsem ale udělal dvakrát takovou drobnou chybu. Zhruba 20 km před cílem jsme zapadli na vrcholku malé dunky. Museli jsme se vyprošťovat a ztratili jsme nějaký čas. Přijeli jsme do cíle jako 18. auto v pořadí, a pak nás ještě někdo přeskočil. Není to špatné, ale doufali jsme v ještě lepší výsledek," neskrýval Ouředníček své ambice.
