Jak moc se soutěž změnila od roku 2021, kdy jste na Dakaru startoval naposledy?
Od roku 2021 se soutěž nesmírně změnila, stal se z ní velmi rychlý závod. FIA do Dakaru přinesla výrazné změny sportovních pravidel. Původní Dakar, cesta za dobrodružstvím, se vytrácí. Vytrácí se i ten dakarský duch a zůstává z toho opravdová, rychlá soutěž.
Byl to i podle vás doposud nejtěžší Dakar v Saúdské Arábii?
Podle nás byl letošní Dakar z těch v Saúdské Arábii určitě nejtěžší. Ale nejtěžší, jaký jsme kdy zažili, zůstává rok 2018 v Jižní Americe. Pravidla se dnes natolik zpřísnila, že vám pořadatel vlastně nedává dostatek času na projetí etapy. Jakmile máte jediný malý technický problém, už nemáte šanci dojet za světla. A to znamená, že se začnete propadat ve výsledcích. Navíc některé terény byly téměř neprůjezdné. Vůbec jsem nechápal, co všechno auta dokážou projet. Někdy je terén až nesmyslně těžký, že slouží pouze na rozbití auta.
Máte zkušenosti jako navigátor i jako pilot. Co je na každé z těchto pozic ve voze těžšího a co si vy osobně víc užíváte?
Jako pilot člověk nesete plnou odpovědnost za posádku, za tým a za výsledek. Přitom je to práce opravdu pro dva. Posádka se musí sžít a vytvořit svůj vlastní jazyk. Pozice navigátora je mega náročná, protože je pod velkým stresem. Navigátor jenom pořád doufá, že jede správně. Že vybral správný směr, ale jistotu nikdy nemá. Vždycky přijde velká úleva, když se načte orientační bod. Ale stres začíná znovu a znovu a znovu. Jednoznačně já si víc užívám roli pilota než navigátora.
Letos jste startoval s Toyotou elitní kategorie Ultimate (dříve T1+) pod hlavičkou týmu Toyota Gazoo Racing Czech. Jak náročné bylo si na nový vůz zvyknout?
Je úžasné, co tohle auto dokáže přejet a v jaké rychlosti. Je velmi těžké poznat limit vozu. Zvlášť v závodě. Několikrát jsme měli krizovou situaci, kdy to vypadalo, že půjdeme přes střechu. Naštěstí jsme to ustáli. Auta se výrazně zrychlila. Vidíme to i na výsledcích kamionů, kdy první kamion jezdíval okolo 10. až 12. místa v autech, dneska jezdí první kamion okolo 25. až 30. pozice. Kamiony nezpomalily, to auta výrazně zrychlila.
Před startem soutěže jste si liboval, že máte poprvé auto, které nemusíte vyvíjet. Trvala vaše spokojenost i v cíli?
Co se týká auta, byli jsme samozřejmě nesmírně spokojení i v cíli, protože vidíme, že jeho koncept funguje fantasticky. Toyota platí za nejspolehlivější auto ve startovním poli. Nicméně naše zkušenost ukazuje, že motor V8 už nemá dneska šanci. Víme o tom, že jsme měli až o 100 koní méně, než měli motory s turbem. To je naprosto zásadní a s V8 nedá určitě udělat nějaký úžasný výsledek.
Který moment letošního Dakaru byl pro vás nejtěžší?
Nejtěžší moment pro nás byl, když nám v nové maratonské 48hodinové etapě z ničeho nic upadlo zadní kolo. Byli jsme odkázáni čistě sami na sebe, nešlo s tím nic jiného dělat. Přesto jsme si poradili, ale byl to těžký moment, protože jsme si mysleli, že jsme v závodě skončili.
Nakonec nás pořadatelé nechali spát v dunách. Mohlo to vypadat jako romantický moment, ale ne v té zimě a bez vybavení. Dokázali jsme dojet do cíle a pořadatelé nás v závodě nechali, protože jsme projeli úplně všechny body. Dostali jsme ale 41 hodin penalizace, takže jsme byli úplně out. Už nebyla žádná možnost získat dobrý výsledek. Pak bylo samozřejmě psychicky velmi náročné udržet koncentraci až do cíle.
Od prvních etap jste musel startovat ze zadních pozic. Jak náročné bylo "polykání prachu" a předjíždění různých bugin a kamionů?
Pokud odstartujete vzadu, jedete úplně jiný Dakar. Soutěž je potom dvakrát tak těžší. Cesta je naprosto rozbitá a mnohem hůř se v ní orientuje jezdec i navigátor. Auto dostává mnohem víc zabrat. Každé předjíždění je pak opravdu velké dobrodružství, velká neznáma a riziko. Snažíte se jet úplně na limitu, nic nevidíte a jen doufáte, že tam nebude žádná skála, do které narazíte.
Polykání prachu nenávidím, protože velmi zdržuje. Jenom nějakým nedopatřením francouzské posádky, která se to do nás napálila už v prologu, jsme se nedokázali posunout dopředu. A jakmile se jednou ocitnete vzadu, tak se už z toho nedá téměř vymanit.
Na trati jste několikrát pomohl soupeřům, i když vám za to pak pořadatelé neodečetli čas. Znamená to, že ten "duch Dakaru" známý ještě z Afriky přece jen v soutěži zbyl?
Na Dakaru si nepomáhají jen závodnici, prostě k tomu patří. A jsem asi stará škola, ale myslím si, že se to může vyplatit. Nám se to mockrát vyplatilo, protože v okamžiku, kdy my jednou pomůžeme, pak pomůže zase někdo nám.
Velmi nepěkně jsem nesl, že nám FIA čas za pomoc soupeři neodečetla. V pravidlech je výslovně napsáno, že jsme povinni pomoci, pokud tam přijedeme jako první auto, posádka je v nouzi a není tam někde nápis OK. Zachovali jsme se podle pravidel, ale i správně v duchu fair play. Nelituju toho. Sice nás to stálo 23 startovních pozic, což je naprosto zásadní. Ale i kdybychom věděli, že nám čas neodečtou, stejně bychom pomohli.
Spolupracoval jste během soutěže s továrním týmem Toyoty?
U Toyoty funguje automaticky, že v okamžiku, kdy vidíte na trati stát Toyotu, tak přibrzdíte a zjistíte, jestli posádce můžete nějak pomoct. Zastavovali jsme několikrát u továrního týmu Toyota Gazoo Racing, ale v podstatě naši pomoct nepotřebovali, protože už si poradili nějakým způsobem jinak. Jedné posádce jsme dávali olej pro diferenciál, jinak další pomoct nebyla potřeba.
Jak jste vnímali souboj Toyoty s Audi a Prodrive?
Audi beru tak, že je to vůz, který funguje úplně jinak. Nedá se to výkonově asi porovnávat a chápu, že jejich týmová spolupráce dotáhla Carlose Sainze až do cíle. Nicméně Prodrive s Hunterem neukázal nejvyšší spolehlivost a kupodivu Násir Attíja závod nedokončil. Tím, jak se nelichotivě vyjádřil o Hunteru, udělal Toyotě tu nejlepší reklamu.
Byl pro vás překvapivý odchod Násira Attíji krátce před začátkem Dakaru od Toyoty k Prodrive?
Násir Attíja je můj velký vzor a už od mého prvního startu v roce 2008 nosím na každý závod jeho náramek. Strašně mě zasáhlo, že odchází od Toyoty. Neumím si vůbec představit, jakou nabídku mu museli z Prodrive, respektive z Dacie, dát, aby k nim odešel. Myslím si, že toho trpce litoval. To co pak říkal, udělal pro Toyota vlastně nejlepší reklamu. Řekl, že do Hunteru už nikdy nesedne, že to auto je nespolehlivé a že Toyota má výdrž. Mrzí mě, že se Násir rozhodl nepokračovat v soutěži a nepomohl tak Sébastienu Loebovi v souboji s Audi. Prostě se rozhodl, že odletí pryč. Zavolal si vrtulník a zmizel domů. To není úplně správné týmové chování. Tím mě trošku zklamal.
Jaké jsou vaše plány na letošní sezonu. Loni jste kvůli přípravě nové Toyoty žádnou rallye nestihli, plánujete starty například v Maroku?
Letos plánujeme výměnu atmosférického motoru V8 za turbo. Výkon především ve vyšších nadmořských výškách nám chyběl. Po výměně potřebujeme odjet co nejvíc kilometrů, protože auto musíme poznat do posledního šroubku. Loni se příprava prostě nedala stihnout. Letos máme v plánu vyjet nejpozději v dubnu. Možná, že pojedeme i na závod mistrovství světa, který je v Portugalsku a v Španělsku. Každopádně v dubnu je náš milovaný závod Morocco Desert Challenge, který je největší africkou rallye. V roce 2017 jsme ho vyhráli a rádi bychom se opět dostali na čelní pozice.
Přes léto uvidíme, jestli bude Baja Aragón, náš oblíbený závod v Španělsku. Doufejme, že pak i Hungarian Baja, což je nejbližší závod pro české fanoušky. Jezdí se v okolí maďarského Vesprému. Důležitou přípravou bude říjnová Rallye du Maroc. To je velká soutěž a zároveň závěrečný podnik mistrovství světa.
