Emoce opadly, jaké je konečné zhodnocení letošního Dakaru očima Martina Kolomého?
Pořadatelé udělali velmi krásnou soutěž, která se mi svojí náročností moc líbila. To, že jsme měli nějaké technické problémy, to prostě k tomu závodu patří. Protože jsme je nedokázali včas odstranit, tak jsme nabrali nějaké ztráty, ale dál jsme s tím bojovali. Co nám zbývá? Připravit se na příští rok a jet znova.
V několika etapách jste bojoval o dílčí triumf, který svůj výkon považujete za nejpovedenější?
Sice jsme několikrát bojovali o vítězství v etapě, ale vždycky mě něco zradilo. V těch nejpovedenějších vždycky přišel nějaký defekt nebo něco. Ale konkurence je na tom stejně. Ti třeba defekt neměli, přijeli do cíle o pár minutek rychleji, takže byli lepší.
Náročná trať ničila lidi a techniku
Bylo těžké se motivovat, když jste hned v úvodu soutěže nabral velkou ztrátu a bylo jasné, že už nemůžete bojovat o nejlepší pozice v absolutním pořadí?
Přijel jsem si zazávodit. A i když jsem nabral obrovskou ztrátu, tak jsem šel do toho s tím, že budu dál bojovat a že uvidíme, jak se to vyvine na konci. A málem jsme se probojovali až do první pětky. Byl jsem spokojený, i když nás na konci zase zradila technika. Ale to jsou provozní věci a letos byl Dakar tak náročný, že trať těžko zvládali lidi i technika. Dojeli jsme ve zdraví do cíle, takže to dopadlo dobře.
Nemrzí váš, že nakonec nevyšla první desítka, která se ještě před poslední etapou jevila velmi reálně?
Tatra je sice nesmrtelný auto, ale když se nedaří, tak se nedaří. Trať byla tak náročná, že ji nedávala ani auta. Půlka startovního pole kamionů vypadla. A i když není desítka, můžeme být rádi, že jsme v cíli. Byli jsme jedenáctí, nabrali jsme nějaké ztráty, ale já jsem moc spokojený, že jsme to celé zvládli až do konce.
Během soutěže jste si navzájem pomáhali s týmem Kamaz. Byl to také důsledek toho, že jste si tím, co jste předvedl na Silk Way Rallye, u Rusů vybudoval respekt?
Když kamion leží na boku, tak si pomůžete vždycky, protože nevíte, co se stalo posádce v kabině. Tak by to mělo být. Silk Way tomu určitě pomohla, člověka si váží, berou ho jako konkurenta a nemají problém s tím někomu pomoct.
Čím větší duny, tím větší radost
Soutěž začala hned náročnými etapami v peruánských dunách, jak jste je zvládal?
Duny mám rád, jezdí se mi v nich dobře. Čím větší duny, tím je to lepší. Tím, že jsme byli na Silk Way Rallye a projeli poušť Gobi, jsem měl docela natrénováno. V průjezdech dun se vyžívám. Kdyby udělali celý Dakar v dunách, tak se na ně určitě zlobit nebudu.
Po písečných etapách v Peru přišly bolivijské hory a z vysokých teplot jste rázem přejeli do míst, kde byla nula. Pak zase zpátky do pouště v Argentině. Jak těžké je se s takovými extrémy vyrovnat?
Je to potřeba, vždyť jde o maratonskou soutěž. Všichni jsme plakali, že je lehká, tak pořadatelé trochu přitvrdili a mně se to moc líbilo. To, jak Dakar letos nakreslili, bylo za mě super. Bylo tam hodně etap pro Tatru, byly tam hodně rozbíječky. Část jedné jsem prodal, ale pak zase ve vádí jsem to dohnal. Je to vždycky na rozhodnutí pilota, jak s tím pojede a jak se bude chovat ke svému autu.
Vysoké výšky ani velké teploty na sobě necítím. Ve vysokých nadmořských výškách na sobě každý člověk cítí tlak na prsou. Ale to je spíš tím, že se nemůže nadechnout. Závodní adrenalin je dostatečně velký, aby to pobral.
A co auta?
Ve výškách nefunguje pořádně motor. Když se nemůžete nadechnout vy, nemůže se nadechnout ani auto.
Nečeká vašeho populárního maskota žábu výměna, když letos moc štěstí nepřinesla?
Už přinesla dost štěstí, tak nevidím důvod, proč bych ji měl měnit. Hlavně žába pomáhá tělesně postiženým tím, že ji dražíme a ona by si to určitě nezasloužila.
