Co vede člověka, který se účastnil misí v Iráku a Afghánistánu, k tomu, že se sám na motorce vydá kamsi do paraguayské pouště?
Všechno to jsou výzvy. Je to nejtěžší závod a nejtěžší meta. Ať už je to služba v armádě nebo zahraniční mise. Přál jsem si startovat na Dakaru a to se mi splnilo.
Měl jste někdy strach?
Myslím, že kdo nemá strach, má nakročeno do velkého průšvihu. Přirozený strach je ta nejlepší obrana. Nemám strach, že bych se bál někam jít. Ale musím mít vnitřní pocit jakéhosi chvění, což mě uchrání od toho, abych měl velký průšvih. Strach je součástí života. Pokud si to člověk uvědomuje, je lépe připraven na krizové situace.
Bojíte se i na motorce?
Pár chvil jsem měl (smích). Když třeba motorka v plné rychlosti 150 – 160 km/h letěla vedle mě a já seděl jinde. Nebo jsem v Polsku potkal auto v protisměru, kde nemělo vůbec co dělat.
Jak dlouho žijete snem jménem Dakar?
Když jsem byl malý, viděl jsem plakát z roku 1986, kde byly ty naše úspěšné kamiony. Pak jsem trochu závodil na motorce, motokros a enduro. Pořád jsem se nějakým způsobem kolem toho motal a dva roky zpátky jsem dostal obrovskou šanci jet jeden závod v týmu KM Racing. Mně se hned podařilo být na Evropském poháru třetí. Snoubení rychlosti, navigace a toho, že jsem celý den odkázaný sám na sebe, to mi sedí. Na dalším závodě v Maďarsku jsem vyhrál. No pak zbýval už jen Dakar.
Teď, jen týden před odjezdem všech strojů do Le Havre na nalodění na trajekt směr Jižní Amerika jste získal nový motocykl Yamaha. Byl to váš sen, startovat na premiérovém Dakaru s novou motorkou?
Když jsem se v květnu kvalifikoval, byl jsem od týmu ujištěn, že pojedu na té původní motorce z roku 2009. Takže teď přišlo příjemné překvapení. Výkonově a váhově je ten stroj úplně někde jinde, je o 30 kilo lehčí a má 30 koní víc. Dostal jsem ty nejlepší podmínky a teď už je jen na mě, jak je v soutěži dokážu využít. Pokud se mi nebude dařit, bude to jen moje chyba.
Na nové motorce jste se už určitě svezl, v čem je lepší, než váš dosavadní stroj?
Tak to vás vyvedu z omylu. My jsme ho dneska (v úterý, pozn. red.) ve čtyři ráno dali dohromady. Takže jsem na něm ještě ani nejel. Teď ho musím do odjezdu ještě nějakých 15 – 20 hodit zajet. Tím, že to nesrovnatelně lepší motorka, bude se mi na ni zvykat velmi rychle a na Dakaru si ji budu užívat.
Dá se tady v Česku vůbec zajet motorka pro Dakar, jsou tu na to podmínky?
Dá. Je to jen klasické motorové ježdění. Je potřeba v určitých otáčkách ujet určité množství kilometrů. Je to spíš o tom, aby si motor sednul a aby se vychytaly poslední mouchy. Nebudu trénovat v písku nebo na motokrosových tratích.
V létě jste měl poměrně vážnou nehodu na motorce v běžném silničním provozu. Nebál jste se, že kvůli ní o Dakar přijdete?
Po té nehodě, kdy mi auto nedalo přednost a vyloženě mě sundalo ze silnice, jsem se snažil sednout na motorku co nejdřív. V rámci závodů jsem paradoxně zrychlil, ale musím přiznat, že v klasickém provozu jsem obezřetnější.
Tenkrát mě zachránil můj výcvik a zachránilo mě, že jsem měl kompletní výstroj. Normálně jsem v ní nejezdil. Jel jsem však na akci, kde učím lidi jezdit na motorkách a tam jsem jim ukazoval, co všechno by měl člověk na motorce mít. Od té doby také v té kompletní výstroji jezdím.
V květnu jste měl na marocké Merzouga Rallye jedinou šanci kvalifikovat se na Dakar. Bylo to takové „teď, anebo nikdy“?
Bohužel, to je tak. Jsou jasně předem daná pravidla, že je třeba absolvovat nějaký podnik seriálu Dakar Series. Takže jsem tam musel nejet dojet do cíle, ale také se umístit. Pro mě to byl test, že pokud bych tam nedojel, tak na Dakar nepatřím. Dojel jsem někde kolem 40. místa, což je v prvním takovém závodě ze 110 účastníků skvělé. Otestoval jsem si navigaci, otestoval jsem si velké duny a hrozně mě to bavilo.
Je navigace v poušti a dunách hodně odlišná?
Vezměte si, že jedete pouští a máte na ukazateli na trip masteru, že máte jet 12 - 15 km pod úhlem 120 stupňů. A teď vám zmizí stopy vašich soupeřů a vy se musíte orientovat. Je to jedna z nejtěžších věcí, protože nemáte žádný bod, kterým byste se mohl orientovat.
Když jste jel sám po poušti, nezapochyboval jste někdy nad tím, jestli vůbec jedete dobře?
Samozřejmě (smích). To se stává běžně. Zvlášť, když potkáte tři motorkáře a každý jede jiným směrem. Pak záleží jen na vaší vůli, jestli si věříte, že právě vy jedete správně.
V čem vlastně spočívá vaše služba v armádě?
V současné době jsem na pozici instruktora, metodika a výcvikáře u Vojenské policie. Šestnáct let sloužím v armádě a přes všechny pozice jsem se vypracoval až k hodnosti nadporučíka a jsem mentorem výcviku. Mám na starosti výcvik u ochranné služby Vojenské police. Ta služba je tak náročná, že plně vyhovuje požadavkům na fyzickou přípravu závodníka na Dakar.
Máme velmi náročné fyzické testy, protože každý voják musí podstupovat nějaké fyzické přezkoušení. A u speciálních jednotek máte přímo speciální přezkoušení. Samotná příprava na ně je tak náročná, že spousta mých kolegů je na tom líp než já, ale mojí jedinou výhodou je to, že umím líp jezdit na motorce.
Jak to bude s vaší službou během Dakaru?
Hodně jsem pracoval, takže mám hodně přesčasu a na Dakar si ho vyberu v podobě volna.
