Blog - Legenda se vrátila! Všechny nářky nad tím nešťastným rokem 2017 byly zapomenuty. Chile se sice ještě nepodařilo, ale první půlka Dakaru 2018 v Peru předstihla všechny šílené představy dobrodruhů dvacátého prvního století. "Chtěli jste to, tak to máte!" znělo motto pořadatele a staří vlci se dobromyslně usmívali nad kňouráním nováčků.

Projíždělo se něco, co se objektivně vzato projet nedá a ejhle, i to se podaří. Mám pocit, že některá dunová pohoří by před dvaceti lety tvůrcům trati vůbec nepřipadala v úvahu, ale technika se vyvíjí a pocit, že všechno je dneska možné někdy přetlačí i zdravý rozum. Bylo to prostě chvílemi hodně praštěné.

Pro Tatru a Buggyru se závod odehrával ve znamení andělských křídel nad naší posádkou jednoho dědka a dvou nováčků a ve znamení ďábelského prokletí posádky Martina Kolomého. Kolomajz jel, jako obvykle hodně rychle a novopečený navigátor Rosťa Plný z toho měl určitě v hlavě míchaná vejce.

Jenomže míchaná vejce měl v hlavě i Jirka Stross, když jim už ve třetí etapě vypověděla službu řídící jednotka. A to, jak každý dnešní automobilista ví, je největší svinstvo, které ani zručný mechanik nezvládne. Obzvláště jste-li uprostřed jednoho z nejodpornějších dunových polí na světě. Nějak dojeli, ale ta ztráta byla gigantická. Pódiové umístění v háji!

Šoltys a spol. pořád dobrý až do té mé nešťastné Fiambaly. 2010 s Macíkem na skále, 2011 Valtr spojka, 2015 s Valtrem bloudění (moje nejostudnější) a 2018 opět spojka. Všechno kolem té zatracené pouště.

Stejně jsme to nějak dotáhli až do konce, což hlavně pro moji posádku byl úspěch a vlastně splněný cíl. Dneska už Martin Šoltys a Tomáš Šikola můžou disponovat  hromadou zkušeností a nezbývá, než jim popřát ať je pořádně využijí. A Kolomajz se snad už toho ďábla zbaví.