Blog - V extrémních maratonských závodech je jeden zakopaný pes. Neodehrávají se příliš často a získávání zkušeností jak technických, tak hlavně jezdeckých trvá docela dlouho. Zkušenosti jsou přitom u těchhle závodů nenahraditelné. Žádný trénink, žádná odvaha ani bystrost, to všechno nestačí. Možná pomůžou, ale méně jak tři roky v maratonech na bednu nikoho nedostanou.

Mluvím samozřejmě o kamionech. Motorkáři a rallyeoví jezdci v osobácích najezdí za sezonu fůru malých soutěží a jsou tak říkajíc pořád v tempu. S náklaďáky se jezdí málo, protože prostě není kde. Vzniká tak často docela paradoxní situace, že i při veškeré atraktivnosti nejsou lidi. Tedy ti zkušení.

Před Dakarem 2017 se tenhle problém ještě prohloubil onemocněním Davida Vršeckého. Po dramatickém odchodu Jardy Valtra se, jako samozřejmý druhý pilot pro naši Tatrovku jevil "Vrša" postupně opouštějící okruhové závody, ve kterých už vyhrál, co se dalo. V roudnické dílně se podílel na stavbě Phoenixů a taky na jejich testování, což mu šlo skvěle a do osiřelé dvojice Kalina-Stross výborně zapadnul. Všichni jmenovaní se těšili na spolupráci, ale sklaplo jim. Během menších závodů v Polsku a v Maďarsku začala protestovat Vršova páteř nebo kdoví co a bylo po posádce.

Martin Kolomý s bratry Kiliány zatím pilně testoval novou Tatru Phoenix, aby zjistil, že oproti jeho Fat Boyi 815 je to opravdu dělo. Motoricky se asi mnoho nezměnilo, ale jízdní vlastnosti vzhledem k modifikovanému podvozku byly i pro Kolomajze, který jak známo může jet i na vratech od stodoly, obrovským překvapením.

Zůstala tedy jenom ta věčně zapeklitá otázka, co s druhou posádkou. Já jsem před tím považoval možnost navigovat mistra Evropy Davídka Vršeckého za jakýsi symbolický a taky hodně příjemný konec mé kariéry, ale když to nevyšlo, prostě jsem se s tím smířil.

Z příjemné party tak zůstal jenom "Piňos" Jirka Stross. Byl podzim roku 2016, v Roudnici stály dva excelentní Phoenixy, organizace Dakaru ASO stála před průšvihem s plánovanou tratí po kopačkách od Republiky Peru a já jsem, už po kolikáté stál u špalku a štípal dříví na zimu.