Blog - Jako bájný pták z popela povstal Phoenix, tak i z Roudnice povstala fungl nová závodní Tatra. Všechny evoluce vždycky vycházejí z předků a Phoenix měl otce ve slavném Kolomajzově Fat Boyi. Tentokrát bylo inovací habaděj. Robin Dolejš a David Vršecký v Roudnici a na kopřivnické straně Radek Smolka se svými hochy s tím měli fůru starostí.

Samozřejmě se to neodehrávalo  v běhu několika týdnů. Phoenix se z popela rodil víc jak rok. Nová kabina, jiné rozložení vah, ale hlavně revoluční konstrukce přední nápravy.

Testovalo se urputně, ale mírným tajemstvím stále zůstávala posádka pro tenhle supervůz. Martinu Kolomému se totiž z jeho zamilovaného tlouštíka Fat Boye nechtělo. Všichni se všelijak oťukávali, až jsem někdy v září roku 2015 dostal instrukci: sežeň si v Buggyře Piňose a dejte to nějak dohromady.

V roudnické dílně jsem zařval: "Piňóóosss…!", a objevil se menší zasmušilý mužík, který se k mému překvapení představil jako Jirka Stross. Řekl mi suše: "Jdem do kabiny!". Potom jsme to spolu táhli dva roky a ani jednou jsme si nevynadali do všech těch orgánů. A to je hodně dobrý.

Trochu horší už to bylo s naším šéfpilotem Jardou Valtrem, jehož komunikačním stylem jsou křik a dost hrubé urážky, které potom bleskově zamění za objímání a líbání všech kolem sebe. Pro mě to nebylo překvapení, jezdil jsem s Jarouškem už pár let, ale v Buggyře jsme byli oba nováčci a kluci na nás koukali trochu vyjeveně.

V té době asi spolupráce s Tatrou dosáhla ideálu možného. Nejen, že Phoenix bylo hodně podařené auto, ale flotila asistenčních Tatrovek se rozrostla o jednu obří osmikolku a dvě šestikolky. To už vypadalo výrazně silněji, než jeden závoďák se stařičkou Máňou za zadkem, jak tomu bylo v předchozím roce.

Na fotkách to vypadalo krásně, ale znáte to: víc lidí, víc starostí! A tak se zapotil i "Kalič" Honza Kalivoda, takto generální manažér týmu. K když jsme konečně v Buenos Aires druhého ledna 2016 odstartovali asi se mu hodně ulevilo. Ale ne zas tak moc! Ten ročník byl totiž opravdu výživný.