Po čtrnácti startech na Rallye Dakar máte zkušenosti s Afrikou i Jižní Amerikou. Jak hodnotíte vzhledem k tomu, co jste viděl před startem letošního ročníku, ideu přesunu soutěže na Blízký východ?
Je to určitě dobrý nápad. Rallye přesun rozhodně prospěl. V Jižní Americe to už byla křeč. Jde o návrat k tomu, o čem by Dakar měl být. Snad jen jak se soutěž přehoupla do druhé půlky, tak si kluci si stěžují, že není tak těžká. Jede se rychlá palba v otevřené planině, chybějí extra těžké duny. 450 km měřených kilometrů ujedou za pět, pět a půl hodiny. Ale jinak je to dobrý krok.
Jak rallye vnímají místní?
Samozřejmě prostředí je trošku sterilní. V Jižní Americe lidé soutěž hlavně zkraje přijali skvěle. V roce 2009, kdy se tam jelo prvně, jsme kvůli špalírům lidí nemohli vyjet ani z města. Saúdská Arábie se teprve otevírá světu. Místní na to nejsou zvyklí. Ale když se závodilo v Africe, tak to lidi v Libyi nebo Mauritánii taky moc nezajímalo. Jakékoliv otevření země je jen dobře.
Jak jsou pořadatelé spokojeni s přístupem Saúdské Arábie k Dakaru?
Rozhodně moc. Co si budeme povídat, Dakar šel za penězi. Saúdové je mají a mají i chuť. Místní se jim snaží ve všem vyjít vstříc. Byli jsem na první tiskové konferenci, kdy se oznamoval přesun Dakaru na Blízký východ. Víza jsme měli dostat na letišti a tam jsme čekali tři hodiny. Teď jsme elektronická dostali okamžitě. Výborné je i pokrytí, všude je signál a dostatek dat. Z domova můžeme s týmem bez problémů komunikovat.
Co vás při letošní návštěvě dakarského bivaku překvapilo nejvíc?
Na arabské prostředí jsem byl zvyklý už z té tiskovky. Francouzi si drží standart, který nastavili dříve. Pódium bylo honosné a bylo tam hodně lidí. V neděli, když závodníci odjeli do první etapy, jsme měli před odletem domů celý den pro sebe. Šli jsme se podívat do města a tam nebylo o Dakaru ani vidu ani slechu. Jsou vidět obrovské rozdíly mezi bohatými a chudými.
A co vepřové a alkohol, které muslimské náboženství zapovídá?
Je to natvrdo zakázané. Ale na Dakar se přece nikdo nejezdí opíjet. Maximálně tak panáka slivovice na žaludek. Lidi s tím musí počítat, k mání je nealko pivo.
Řada zkušených závodníků velebí letošní itinerář jako návrat k původním africkým tradicím Rallye Dakar. Souhlasíte s tím?
Je to návrat k tomu, co kdysi bylo. Jsou tu široké pláně, kde se dá předjíždět. Ale čekalo se, že soutěž bude náročnější.
Z hlediska českých účastníků byla nejdramatičtějším momentem srážka Fordu Tomáše Ouředníčka s kamionem Martina van den Brinka. Jak celou situaci hodnotíte z pohledu dlouholetého mechanika posádky závodního nákladního auta?
Něco takového se může stát. Asi si oba měli dávat větší pozor. Znám to z pohledu zevnitř, van den Brink se mohl koncentrovat na dunu a nevnímat okolí. Něco takového jsem kdysi zažil s Tomášem Tomečkem. Zprava jel motorkář, já ho viděl, ale on ne. Musel jsem na Tomáše zakřičet, abysme ho nepřejeli. Co ale van den Brinkovi zazlívám, je fakt, nezastavil. Ale to jsou arogantní Holanďani. Chovají se, jako když jim to celé patří.
Chystáte se ještě na Dakar vrátit?
V týmu Fesh Fesh Group se chystá nové auto. Letos nám to nevyšlo, rádi bychom stihli Dakar 2021.
