Praha - Byť Aleš Loprais při své premiéře v týmu Buggyra na Rallye Dakar odjížděl s touhou po sošce beduína za umístění na stupních vítězů, bylo pro něj konečné sedmé místo úspěchem. Na trati mezi Asunciónem a Buenos Aires totiž jeho Tatru potkalo tolik technických problémů, jako za několik předchozích let dohromady.
Klíčovým problémem byla servo pumpa, která zajišťovala fungování posilovače volantu. Jinými slovy: ve chvíli, kdy se rozbila, stala se z mnohatunové Tatry doslova neřízená střela a posádka nevěděla, kde s vozem skončí.
"Jsem rád, že jsme se tady setkali ve zdraví. A to letos není žádná fráze," řekl Loprais na dnešní tiskové konferenci v Praze.
A že to nebyla slova do větru, potvrdil o chvíli později: "Děkuji týmu, rodině a taky pánu Bohu za to, že jsem to ve zdraví přežil."
I když proklínaný díl selhal na zrádných jihoamerických cestách celkem šestkrát, rodák z Olomouce s odstupem času hovoří o štěstí. "Stačilo se to stát o vteřinu dřív nebo později a kluci by minimálně stavěli nového Phoenixe. Dvakrát to bylo v tak nebezpečném místě, že bychom se skutáleli dolů a kamion by hodně dlouho někdo hledal," uvedl nositel slavného "dakarského" jména.
Po neustálých opravách bylo těžké znovu získat důvěru k vozu. "Už to nebyla otázka, jestli se to stane, ale kdy se to stane znovu. Ale přemýšlet nad tím, to jsem se snažil vytěsnit. Byl to jeden z nejtěžších Dakarů, který jsem zažil. A to ne po fyzické stránce, nýbrž psychicky," popsal Loprais své pocity.
Poté, co na jih Ameriky dorazily starší servo pumpy z roudnického skladu, začala pro něj fakticky úplně nová soutěž. Snažil jsem se co nejvíc získat, ale když se jednotlivé etapy zkracovaly, nebylo moc kde čas nahánět. Když to vezmu celkově, tak je sedmé místo vlastně úspěch," dodal čerstvě 37letý závodník, jemuž tým Buggyra dnes dodatečně věnoval dort k narozeninám.
