"Je hrozně osvobozující, že v reprezentaci není žádná jiná máma. Můj manžel Martin mi po návratu z týdenního turnaje vždycky říká, ať zase přepnu do role matky," usmívá se třiatřicetiletá hráčka. "V nároďáku udržuju život, jaký byl předtím. S holkami od sedmnácti do třiceti let, což je hrozně osvobozující. Ač své děti miluju a nevyměnila bych je, je hrozně fajn vrátit se k té bezstarostnosti."
Rodinka z Prahy je pozemním hokejem okouzlená. Seznamte se.
Martin Lehovec, 34 let, bývalý reprezentant, nyní obránce Slavie.
Adéla Lehovcová, rozená Bížová, 33 let, současná reprezentantka, záložnice Slavie.
Malá Agátka, pět let, už taky pozemní hokejistka, máma ji v klubu trénuje.
Ještě menší Artur, tři roky, hokejku taky nejspíš do ruky vezme.
"Agátka na hokeji vyrostla, Arturek se momentálně rozhoduje, co bude dělat za sport," prozrazuje jejich maminka.
Když čekala svou první ratolest, ještě do dvacátého týdne těhotenství se soukala do dresu. Se Slavií nastoupila třeba v Irsku v Poháru mistrů. "S Agátkou jsem byla větší kaskadér. Zameškala jsem snad jen jednu akci o prázdninách 2018. Narodila se v říjnu a já už v únoru znovu startovala na Poháru mistrů, kde se mnou byla jako miminko," vykresluje usměvavá blondýnka.
"Když se mnou jako osmiměsíční pinďa letěla do Skotska, tehdejší manažer Petr Keller jí ochotně nosil v nosítku na břiše. Byl to zápřah; v noci jsem nespala, pak jsem hrála zápasy."
Artur, covidové dítě, před narozením tolik pozemního hokeje nezakusil. "Odehrála jsem s ním halové mistrovství Evropy v Minsku 2020. A pak jsem si v těhotenství urvala všechny vazy v koleni. Půl roku po jeho narození jsem s ním vyrazila do Španělska s nároďákem, pak jsem přestala mít mléko a kojit, takže už mohl zůstat doma s babičkou."
Právě díky rodině se může pozemnímu hokeji na nejvyšší úrovni dál věnovat. "Kdybych neměla skvělou mámu a skvělou tchyni, nebylo by to možné. Obě babičky fungují, manžel taky," děkuje Lehovcová. "Třeba při nedávné olympijské kvalifikaci v Indii si doma rozdělili role, i když bylo náročné všechno zkoordinovat. Tchyně odváděla do školky, moje mamka vyzvedávala, večer se staral manžel."
Ostatně, kvůli reprezentační kariéře své ženy Martin naopak národní tým opustil. Důkaz lásky jako hrom!
"Ačkoli je Martin taky velký a skvělý hokejista, podle mě už ho to nenaplňovalo tolik jako mě," uvažuje rodačka z Prahy. Zásadní podle ní je, že její muž má práci, kterou miluje. "Jezdí kamionem, což je jeho hobby. Já byla jen s dětmi a to je podle mě na palici. Potřebovala jsem upustit páru, přijít na jiné myšlenky. Nebyla jsem úplně ochotná se hokeje vzdát a nešlo, abychom oba jeli na 110 procent."
Manžel tedy uťal kariéru na úrovni národního mužstva a soustředí se na klubové zápasy. Svou choť podporuje, jak jen to jde. Její rychlé návraty po porodu kdekoho překvapily.
"Nejdřív po Agátě, to mi bylo sedmadvacet. Myslíte si, že to bude hrozně jednoduché, a ono není. Je deprimující, když chci střílet jako před porodem, ale ono to tak nestřílí, protože svaly nejsou," líčí Lehovcová. "Naštěstí díky tomu, že jsem s ní v břiše hrála, se všechno brzy vrátilo. Svalová paměť skutečně funguje. A hokejku držet nezapomenete."
Comeback po narození Artura byl složitější nejen kvůli covidu, ale i vinou zničeného kolena. V době restrikcí s ním nemohla ani na magnetickou rezonanci. V říjnu jí operovali menisky, na plastiku vazů se chystá až v budoucnu.
"Zraněné koleno byl největší zlom mé kariéry. Větší než narození dětí. Po porodu se vrátíte tréninkem, po operaci kolena musím nastupovat s ortézou. Díky Bohu můžu hrát, ale už ne dělat, co předtím. V některých pohybech mě omezuje, stahuje mi svaly, už nechodím do sprintů jako dříve."
I tak dál patří do elitního českého výběru. V reprezentaci se prý ani v minulosti moc maminek neobjevilo. "Jako jediná s námi hrávala Kája Paterson. Naskočila zpátky, když už měla děti docela velké. A ještě Kamila Dukátová, ta se ale vracela spíš nárazově," vybavuje si jediná současná maminka v národním trikotu.
Věděla, že po narození dětí znovu bude běhat po hřišti. Zda i po reprezentačním, to ovšem netušila. "V té době trénoval nároďák Filip Neusser, se kterým mám výborný vztah. Cítila jsem od něj, že chce, abych se vrátila. A vyhověl mi ve všem. Byl ochotný mě mít na srazu i s miminy," děkuje mu zkušená útočnice.
I když ví, že její zlatíčka jsou na tribuně, umí fungovat v zápasovém módu bez omezení. "Pokud se neděje nic jiného, než že dítě pláče, dokážu se soustředit. V tu chvíli jsem v utkání a nic jiného neexistuje. Samozřejmě kdybych viděla, že mi dítě padá ze schodů, zareaguji," předkládá scénář, který by zapnul rodičovský alarm. "Nejhorší bylo domácí mistrovství Evropy během covidových opatření v roce 2021. On malinký, ona v blbém věku. Měli jsme čáru a nemohli jsme k divákům, hrozné. Agátka stála na tribuně, strašně ke mně chtěla, ale manžel vysvětloval, že nemůže."
Děti sportovních rodičů Lehovcových moc nemarodí, to je pro něžnou polovičku páru při plnění reprezentačních i klubových povinností výhoda. "Jsou nastavené, že nesmí být nemocné, když jsme celá rodina sporťáci," směje se maminka.
Jednou jí však pořádně zatrnulo, to když loni před Vánoci Agátka omdlela a spadla na zem. "A my měly koncem ledna olympijskou kvalifikaci. Volala jsem záchranku, nevěděla jsem, co se děje. Testy ukázaly, že bude nízkotlaká a nejspíš se jí to bude stávat. Naštěstí všechny ostatní výsledky dopadly dobře," těší Lehovcovou. "Půl měsíce jsem byla přesvědčená, že když se to zopakuje, do Indie neodletím."
Odletěla. Od dětí ji dělila půlka světa, ale telefonovali si málo.
"Když jsou malé, bývá to kontraproduktivní, vyvolala bych v nich stesk. Jednou týdně jsme si zavolali přes video. Jinak jsem věděla, co se děje, od babiček i Martina. Děti jsou extrémně přizpůsobivé. Když jsou týden s babičkou, po návratu jsou schopné mi říkat babi."
Babičkou ještě není, ale matkou a zároveň reprezentantkou ano.
