reklama
 
 

Odložit bílé rukavice? Kdeže, Pucher chce hrát za Znojmo dál

19. 4. 2015 7:53
Jestliže si hokejový fanoušek vzpomene na extraligové Znojmo, vybaví se mu sehrané slovenské duo Peter Pucher - Marek Uram. Oba čtyřicátníci hrají doposud, každý však v jiném klubu.

Znojmo – Jestliže si hokejový fanoušek vzpomene na extraligové Znojmo, vybaví se mu sehrané slovenské duo Peter Pucher - Marek Uram.

Zatímco jeden akce připravoval, druhý zametal puky do branky. "Všichni říkali, že to v našem případě byla souhra naslepo a ve většině případů měli pravdu," vzpomíná v rozhovoru pro Aktuálně.cz Pucher. 

Tomu bude letos jednačtyřicet, přesto je jedním z největších tahounů Orlů, kteří již pátým rokem krouží nad Alpami v mezinárodní EBEL lize. Útočník hrající s bílými rukavicemi překročil hranici šesti set zápasů i pět set kanadských bodů za Znojmo. 

Narodil jste se v Prešově, pak jste hrál v Košicích. Jak se událo, že jste se najednou octl ve Znojmě?
Vyhráli jsme s Košicemi titul a ty následně začaly mít finanční problémy. Mluvilo se dokonce o tom, že odstoupí hlavní sponzor. Bylo mi doporučeno, abych si hledat něco jiného, protože se nevědělo, jak to dopadne. Oslovil mě znojemský manažer Rostislav Dočekal, pozval mě do Znojma, abych viděl partu na vlastní oči.

Seznámil jsem se s majitelem Jardou Vlasákem. Atmosféra se mi moc líbila, bylo to založené na takovém rodinném duchu. Viděl jsem, že by to mohlo fungovat. Navíc mě lákala i česká extraliga, protože má dobré jméno. Považoval jsem ji za kvalitnější než tu slovenskou.

Za Znojmo jste v extralize odehrál osm sezon. Jak na tyto časy vzpomínáte?
Jen příjemně. Byla tu skvělá parta, celé město žilo hokejem. Myslím si, že se mi dařilo i herně, takže jsem byl velmi spokojený.

Na jaký moment nikdy nezapomenete?
Rozhodně na tu medaili za třetí místo. Pak jsem odešel do Pardubic a skončili jsme druzí. Ve finále jsme prohráli se Spartou, což mě velmi mrzelo, protože jsem věřil, že jsme na titul měli. K tomu slovenskému bych přidal i ten český. Bylo by to hezké.

Co tedy považujete za svůj největší klubový úspěch?
Zlatá medaile s Košicemi, ale nakonec i ta bronzová medaile se Znojmem a stříbrná s Pardubicemi. Jsou to krásné úspěchy, na které rád vzpomínám.

S Uramem to byla souhra naslepo

Když si člověk vzpomene na extraligové Znojmo, automaticky jej napadne dvojice Uram – Pucher. Jaké jsou vaše vzpomínky?
Samozřejmě, že příjemné a pozitivní. S Markem jsme si sedli fantasticky. Vzhledem k tomu, že jsme spolu před tím nehráli ani na Slovensku, tak to bylo velmi dobré. Všichni říkali, že to v našem případě byla souhra naslepo a ve většině případů měli pravdu (smích). Marek měl výborný cit pro výběr místa. Tam, kde jsem to potřeboval, on přesně stál. I opačně. Spolu jsme získali spoustu kanadských bodů. Dovolím si říct, že v té době jsme byla dvojice, která táhla Znojmo k pozitivním výsledkům.

Jste nadále v kontaktu?
Jsme kamarádi dodnes. Na dálku sleduji jeho zápasy a myslím si, že i on mě. Občas si zavoláme, ale těch návštěv není moc, protože jsme oba vytížení. Když jedu na Slovensko a dovolí mi to čas, tak se mu ozvu a domluvíme se na kávu a prohodíme pár slov.

Znojmo chtělo na vaši spolupráci v sezoně 2012/2013 navázat, ale nevyšlo to. Kde byl problém?
Těžko říct, co tam bylo. Nesedlo to. Hrajeme teď jinou ligu, možná jsme ani nedostali na ledě tolik prostoru, co bychom potřebovali. Těch okolností může být ještě víc. Je to škoda, protože na tu spolupráci jsem se těšil. Mrzí mě to. Už jsme si od sebe i odvykli. Marek hrál před tím na Slovensku a začal více kombinovat a tvořit. Musel si plno šancí připravovat sám, takže změnil herní styl.

Zpět k extralize. V sezoně 2004/2005 bylo Znojmo adeptem na titul. Díky výluce NHL oblékaly jeho dres hvězdy jako Tomáš Vokoun, Patrik Eliáš, Martin Havlát, Ivan i Karel Rachůnkovi. Nakonec jste se nedostali ani do play off.
Byla to taková zvláštní sezona. Už dopředu byly avizovány posily, které mají z NHL přijít. Všichni nás pasovali ten rok na favority. Bohužel to ale dopadlo úplně naopak. Ta sezona nám moc nevyšla. Bylo to velké zklamání, ale pro mě poučení. Jsem rád, že jsem tyto hráče poznal.

Slovensko jste reprezentoval na šesti mistrovstvích i na olympiádě v Naganu. Z roku 2000 máte doma stříbro…
Fantastické. Nikdo nepočítal s tím, že bychom mohli získat medaili a my nakonec vzešli jako stříbrní.

Prodej do Pardubic ikonu Orlů zamrzel

V roce 2007 jste vyměnil klub a působil jste necelé tři sezony v Pardubicích. Proč jste opustil Znojmo?
Bylo to pro mě smutné. V té době jsem byl kapitán a klub mě prodal. Nečekal jsem to, i když mi majitel nějaké náznaky dával. Myslel jsem si, že tu smlouvu dokončím a pak se uvidí, ale rozhodli se jinak. Bral jsem to jako sportovec, v hokeji se to stává. Šel jsem do klubu, který fungoval, byl na úrovni a má za sebou obrovskou historii. Naučil jsem se spoustu nových věcí, poznal nové lidi, takže to pro mě byla nová zkušenost. Neodcházelo se mi ale lehce.

Ve Znojmě jste nadále bydlel. Věděl jste v té době, že se tam někdy vrátíte na led?
Přál jsem si to. Říkal jsem si, jak by bylo krásné ukončit kariéru tam, kde jsem prožil své nejkrásnější hokejové roky. Pak se koupila EBEL, což byl podle mě vynikající krok. Oslovil jsem nového majitele pana Oheru, aby mi dal šanci. Naštěstí to udělal a já jsem za to rád, protože jsem znovu doma a hraji ligu, která je na evropské úrovni. Je kvalitní, je rychlá a neztratil jsem se v ní.

Po Pardubicích jste šel do Komety. Tam jste ale příliš nehrál. Jak to?
Měl jsem natrženou šlachu, takže jsem nebyl zdravotně úplně fit, což mě mrzelo, protože jsem chtěl Brnu pomoci do extraligy sportovní cestou. To bohužel nevyšlo, a tak to koupil pan Zábranský od Znojma. V extralize mi to nesedělo herně, i když jsem tam hodně trénoval. Bylo to asi nalajnované i z jiných stran, že tam hrát nemám, takže jsem se po vzájemné dohodě s majitelem dohodl na odchodu. Možná, že jsem hrál podle pohledu trenéra špatně, nevím.

EBEL vrátila lidi na stadion

Jak jste vnímal vy konec Orlů v extralize a prodej licence právě do Brna?
Bylo to avizované už trochu dopředu. Již rok před tím to se Znojmem vypadalo špatně. Mrzelo mě to. Věřil jsem, že to tu vydrží, protože výsledky klubu byly skvělé. Nikdy neměl problém s tím, že by hrál baráž. Vždy se držel kolem středu tabulky a byl v boji o play off. Extraliga sice skončila, ale po první lize přišel krok do EBEL a to byl pro Znojmo velmi dobrý tah.

Když jste se v roce 2011 vracel ze Slovenska do Znojma, lákal vás spíše návrat do klubu, kde jste prožil své nejlepší hokejové roky nebo EBEL?
Jedno s druhým. Věřil jsem si, že mám ještě na to, abych hrál něco víc než první českou ligu. Lidé nás strašili, že v EBEL bude plno bitek a extrémně tvrdá hra, ale to nakonec nebyla pravda. Je to hodně rychlá soutěž a nám daří se. Lidi to baví, město znovu ožívá hokejem. Je to daleko lepší než v první lize. Lidé byli zvyklí na kvalitu, když tu byla extraliga, pak přišla nižší soutěž a oni z toho byli rozpačití. Chodilo málo lidí a EBEL je vrátila znovu na stadion.

Chystáte se již na svoji pátou sezonu v této lize. Jak vám sedí?
Sedí. Hraje se tvrdší a rychlejší hokej, ale hráči se snaží i kombinovat a tvořit. Šarvátky, co se tam občas objeví, k hokeji patří. Ty jsou i v české extralize. Hra je více otevřená, ale to je i tím, že není strašák v podobě sestupu.

Vy nepatříte k těm typům, kteří by se zapojili do šarvátky. Cítíte přesto nějaké provokace?
Nejsem ten typ, že by mě vytočilo, když mi někdo něco řekne. Že by mi utekly nervy a začal jsem hrát zákeřně, to v žádném případě ne. Snažím se věnovat hokeji a tomu, abychom odcházeli z ledu jako vítězové.

Nadávky? Na to jsem už starý

Jak je to s jazykovou bariérou?
Mluví se především anglicky. S jazyky mám problém celý život, ale když něco potřebuji, tak se dorozumím. Rozhodnutí rozhodčích stejně neovlivním. Když mi někdo něco poví, tak to nejsou žádné těžké věci, že bych tomu nerozuměl (smích).

Nějaké nadávky jste se tedy už naučil?
Jak jsem již říkal, snažím se věnovat hře a že bych se odvázal tím, že budu někoho někam posílat a podobně, u mě nehrozí. Na to jsem už i starý.

Za Znojmo jste letos překročil dva milníky. Šest set zápasů a pět set kanadských bodů. Sledujete své statistiky?
Sleduje to můj syn, který mě na to upozornil dopředu, že by to mohlo nastat. Já osobně to ale moc nesleduji a neřeším to.

K jakým číslům se až dostanete?
Záleží na tom, jak na tom budu zdravotně. Pokud budu pro tým přínosem a hra bude z mé strany dobrá, chtěl bych hrát co nejdéle. Až budu cítit, že to není ono, nebudu to lámat přes koleno. Mám herní motivaci i v mých synech.

Podle bílých rukavic se orientuje i rodina

Stále hrajete v bílých rukavicích. Lidé vás snad neznají jinak. Jak to vůbec vzniklo?
Ani si nevzpomínám. Používám hokejky české výroby Passvilan a znám se s majiteli. Hrál jsem v nějakých rukavicích a ty nebyly podle mých představ, takže jsem se s nimi dohodl, aby mi vyrobili rukavice na míru. Jsou speciálně chráněné. A ta bílá barva? To si nevzpomínám. Samozřejmě se mi líbí a navíc jsou takové výrazné. Když si mě rodina na ledě nedokáže všimnout hokejově, tak minimálně podle rukavic ano (smích).

Kdybyste tedy dostal ty stejné rukavice ale v černé barvě?
Mám je samozřejmě doma, ale už jsem si zvykl na ty bílé. Lidi mě podle nich poznají, tak jsem u toho zůstal.

Letos v srpnu vám bude již jednačtyřicet. Musíte trénovat více?
Stále se snažím trénovat kvalitně. Už teď v dubnu chodím na kolo a podobně, abych úplně nevypadl. Když si člověk dá větší pauzu, začnou naskakovat kila. Mám velké syny, kteří také hrají hokej, tak i oni mě hecují a chodím s nimi občas na led.

A co jídelníček? Omezujete se?
Začal jsem s dělenou stravou, protože jsem měl problémy s trávením. Vyhovuje mi to. Snažím se to dodržovat, co nejvíce to jde a momentálně nemám žádné problémy. Snad to tak vydrží i dále. I na ledě se teď cítím lépe. Lidé mi to i říkali a to samozřejmě potěší.

Máte trenérskou licenci. Je vaším snem vést po konci kariéry znojemský A-tým?
Bylo by to krásné a zajímavé. Nejprve si musím ale dodělat licenci A. Nevím, co bude dál, ale samozřejmě bych se kolem hokeje chtěl motat i nadále. Už jsem se bavil i s majitelem, že by byla možnost zastávat nějakou práci v klubu. To jsem pozitivně uvítal.

Blíží se mistrovství. Jste sice rodilý Slovák, ale už několik let žijete v Česku. Komu fandíte?
Fandím Čechům i Slovákům. Hrál jsem za slovenský nároďák, ale fandím oběma. Když se oba týmy střetnou, přiznám se, že mi je jedno, kdo vyhraje. Že bych mistrovství světa nějak extrémně prožíval, to ne. Dívám se u televize, nechtějí se mi shánět lístky. Navíc Češi budou hrát s Finy před mistrovstvím ve Znojmě, takže to se půjdu podívat.

autor: Lukáš Caha | 19. 4. 2015 7:53

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama