Asi i ta redaktorská práce tehdy vypadala jinak, že?!
"Ještě tam byl docela čas chodit na tréninky, dělat si přípravy, protože jsme tam na současné poměry komentovali málo. A nic jiného než to komentování nebylo. Tenkrát se mi zdálo, kolik to není práce, ale když to porovnám s dneškem, tak to byla úplná sranda."

Zmínil jste ještě Lillehammer o dva roky později.
"Ano. Tam se nám sportovně vůbec nedařilo, ale Hry v Norsku byly krásné."

Většina lidí by přitom od vás čekala, že zmíníte Nagano a hokejové zlato.
"Tam se povedl mimořádný sportovní výsledek, to ano. Ale co se týče z hlediska prožívání olympiády to byly ty dvoje první Hry. Na ně pak navázal až Vancouver 2010. I když to tam mělo jarní charakter, tak atmosféra města byla úchvatná."

Co čekáte od té letošní olympiády? Soči totiž také není vyložené zimní středisko.
"Po tom všem negativním, co na Soči už zaznělo, i ode mne, se snažím hledat spíš to dobré. A to jsou třeba ledové haly v Adleru, které se nacházejí na jednom místě, a není problém přejít z jedné do druhé. To je velký rozdíl v porovnáním třeba se Salt Lake City, Turínem a dalšími. Zároveň ty haly jsou dobře vybaveny. Ale všechno ostatní jsou otazníky nebo věci, u nichž člověk neví, jestli bylo rozumné Hry do Soči dávat. Ale to uvidíme až během olympiády. Jsem spíš skeptik a rád se nechám příjemně překvapit."

A co bezpečnost? Nemáte strach, co se všechno může v Rusku stát? Nebo máte naopak obavy ze všech prohlídek, opatření a procedur, kdy se člověk pomalu bojí nosit s sebou roztok na čočky?
"Ty já shodou okolností nosím. Ptá se mě na to hodně lidí, ale... I kdyby tam třeba den předtím něco vybouchlo, tak my tam stejně pojedeme. To se nedá nic dělat. Já strach nemám. Beru to trošku tak, že když se něco má stát, tak se to stane, to je osud. Myslím si, že to bude zabezpečeno opravdu dobře. Už jsme si to zkusili během Channel One Cupu. Kontroly nejsou příjemné, ale ty jsou stejné úplně všude. Je to nezbytná součást a nedá se s tím nic dělat. Samozřejmě doufám, že se tam nic nestane. Ale trochu si myslím, že kdyby se tam něco stalo a dalo se to ututlat, tak se to nikdo nedozví. Snad to ale v tomhle smyslu proběhne bez problémů."

Vzpomenete si na nějaký zajímavý nebo paradoxní zážitek z těch předchozích let?
"Většinou bývá dost nelogické řešení průchodů a zón, kdy je přesně určeno, kde se mohou novináři potkat se sportovci, tzv. mixzóna. Pak jsou průchody udělány tak, že se ty dvě skupiny účastníků nesmějí potkat. Někdy je to až úplně absurdní, že máte postranství, kde je jedna část, a pak máte další prostranství, kam smíte, ale je mezi nimi deset metrů, kam nesmíte. A abyste se dostali na tu druhou část, tak musíte obejít celý stadion. Není možné tam zbudovat nějaký spojovací koridor. Možná to nějakou logiku má, ale mi teda uniká. Není to sice všude, ale je zajímavé, že to není jen nějaká místní specialita, mají to tak po celém světě."

Pojďme přímo k hokeji. Jak silný bude podle vás český tým?
"To nám ukáže až první zápas. Do té doby to je hrozně těžké odhadovat. Myslím si, že podle jmen a celkové momentální výkonnosti favorité nejsme, protože spousta jiných zemí má špičkové hráče, kteří jsou zrovna na vrcholu kariéry. Především Švédové, Kanada, USA, samozřejmě Rusko, na vzestupu je Švýcarsko a také Finy nelze podcenit. Jak vidno, je tam skupina týmů, kteří jsou větší favorité, než jsme my. Ale jak to bude doopravdy, ukáže až náš první zápas se Švédskem. A vlastně i ty další, protože ten turnaj je strašně rychlý. O to hůř se to odhaduje. Něco jiného by byla ligová soutěž, v ní se to dobré jméno dřív nebo později prosadí. Tady ten turnaj může profičet a hvězda ani nestihne z různých důvodů zazářit. Proto se těmto prognózám docela vyhýbám, protože je nepovažuju za úplně seriózní."

Okolo české nominace se strhla velká bouře, která následujícími dny ještě narůstala, a došlo i na vytahování kostlivců ze skříní. Nemyslíte si, že to bylo zbytečně moc vyhrocené?
"První chybu podle mne udělal kouč Hadamczik, když na nominační tiskovce vyzval novináře, aby se na hráče, kteří nejedou, neptali. Tím samozřejmě právě o tohle téma vzbudil velký zájem. Na takovou věc si člověk musí dát pozor. V tomhle je důležitá otevřenost a zároveň i určitá umírněnost, protože si myslím, že ty výroky trochu vypadly z kontextu. Když se s hráči bavíte, tak mají své názory a připomínky. Ale je trochu rozdíl, když se to prezentuje veřejně jako aktivní vystoupení člověka, než když to ukážete jako reakci a odpověď na vaši otázku nebo téma, k níž sám dáváte podnět. To je velký rozdíl. Tím se ten kalibr hodně posunul a už se nedal vrátit zpátky. Pak to vypadá jako hrozně vyostřený spor, ale já si myslím, že to zdaleka tak vyhrocené nebylo."

Navíc se to prezentovalo jako vystoupení celých skupin hráčů proti trenéru Hadamczikovi.
"Myslím, že až taková velká válka to nebyla. Šlo o normální výměnu názorů. Navíc velmi podobně to vypadalo i v dalších zemích. Na Slovensku se řešila absence Mira Šatana, v Kanadě proč nejede Martin St. Louis... (jehož ovšem Kanada dodatečně nominovala za zraněného Steva Stamkose, více čtěte zde). Každá ta země má nějaké jméno, které nejede, o kterém se debatuje a kterému se všichni strašně diví. Je potřeba vědět, že tým musí být složen z různých typů hráčů. Je to jako kdybyste na volejbal vzal samé smečaře, kteří si však nebudou umět nahrát. Takový tým nemůže fungovat. Je nutno naplnit určité kategorie a trenér si to může obhájit. Nakonec jeho obhajobou jsou pak výsledky. Ale i kritikou. Vše ostatní považuju za předčasné. A názory na to, jestli trenér má systém, nebo nemá, může mít každý hráč nějaký. Jde jen o to, jestli ty názory byly podány v síle, jakou konkrétní hráč chtěl, aby měly. Tím si nejsem jistý. Ale pokud to tak proběhlo, tak zase proč ne. Debata v hokeji není zakázaná. Jde jen o určitou úroveň, kterou by měla mít, a vzájemný respekt, který by se z toho neměl vytratit."

Vy se během turnajů potkáváte s novináři a osobnostmi z ostatních zemí. Jaký mezi nimi převládá názor na současnou úroveň našeho hokeje a především reprezentaci? V Česku vinou posledních výsledků a předváděné hry trochu zavládla blbá nálada.
"Pořád z nás mají respekt a mají nás za takového strašáka. Pamatuju si, jak na mistrovství světa v roce 2012 dominovali v naší skupině Rusové a Švédové. A ti Švédové se hrozně báli toho, že by šli ve čtvrtfinále na nás. Přitom nás předtím poměrně s přehledem porazili (4:1 - pozn. redakce). A já si říkal, proč to tak je. Nedokázal jsem to pochopit, vždyť nás poslední dobou poráželi, i v důležitých zápasech."