Zacha: Pavel musel odejít. V extralize se mladí popravují

Adam Sušovský Adam Sušovský
28. 8. 2014 7:10
Pavel Zacha starší vychoval "syna šampiona" a teď otevřeně kritizuje přístup extraligových klubů k výchově juniorů. Podle něj se v Česku děje řízená poprava mladých hráčů.
Pavel Zacha se v šestnácti letech v extralize trefil hned při svém prvním střídání.
Pavel Zacha se v šestnácti letech v extralize trefil hned při svém prvním střídání. | Foto: ČTK

PrahaPavel Zacha, největší talent českého hokeje, v létě utekl z extraligy do zámoří, a to ne úplně v dobrém. Rozhodl tak jeho otec Pavel Zacha starší, protože podle svých slov během minulé sezony v Liberci zažíval jen zklamání a despekt. 

"Rozhodli jsme se odejít už po dvou měsících, Pavel tady byl vším naprosto znechucený," tvrdí s odstupem času Zacha starší.

Ve druhé části rozhovoru pro Aktuálně.cz si nebere servítky vůči poměrům v extraligových klubech a vysvětluje, proč nejlepší mladí hráči stále utíkají hrát hokej do zahraničí.

„Všechno je tady směrováno ke starým hráčům, kteří jsou pohodlní, berou své peníze a nechce se jim trénovat. Výchova těch mladých je až na nějakém třicátém místě zájmu extraligových klubů," říká Zacha senior.

"Dokud to tady bude takhle fungovat, budou nadějní kluci odcházet do Kanady dál, protože zůstat v Česku znamená smířit se s tím, že jejich progres nepůjde nahoru. Tohle je řízená poprava mladých hráčů."

Jeho syn Pavel Zacha se letos bude v kanadské juniorce bít o co nejlepší pozici v příštím draftu NHL. V něm by se měl umístit vysoko, předběžné odhady agentur ho pasují do první desítky, a to by si v sezoně mohl ještě výrazně polepšit.

Co vás donutilo k tomu, že jste syna poslal hrát hokej do kanadské juniorky, když minulou sezonu pravidelně hrával extraligu mužů za Liberec?
Už loni po dvou měsících v české extralize se pevně rozhodl odejít, byl tím tady naprosto znechucený. Problém číslo jedna byl hrací čas při zápasech, protože osm a tři čtvrtě minuty v průměru na zápas není prostor, který pomůže rozvoji hráče, a pak nás velmi nepříjemně překvapil přístup k tréninku v Česku, který jednoznačně není postavený na rozvoj mladého hráče.

Jak to myslíte?
Trénuje se tady strašně málo. Stávalo se, že tréninky měly jen pětatřicet minut, a to ještě polovinu zabral nácvik přesilovky, na který mladého hráče nepustí, anebo jen okrajově. Takže si tam mladí pojíždí po ledě, střílejí a marní čas. Mladí hráči potřebují zátěž a rozvíjející trénink, jenže v extralize je všechno postaveno na starších hráčích, kteří už mají rádi své pohodlí, berou hezké peníze a chtějí mezi zápasy spíš odpočívat. Pro trenéry je pak asi, a nevím proč, problém vzít mladé, kteří v zápase nedostali tolik prostoru, na led zvlášť, a to pak nevyhnutelně směřuje k jejich výkonnostnímu propadu a znechucení.

Přemýšleli jsme, že sezonu předčasně ukončíme

Před rokem jste mluvil jinak. Říkal jste, že váš syn půjde po stopách Tomáše Hertla a zkušenosti pro NHL získá v extralize.
V Liberci jsem sledoval pozorně každý trénink a zápas, brzy jsem to všechno  pochopil. Pavel hrál naši nejvyšší soutěž a mezi dospělými. Mělo to zpočátku grády a musel hrát na maximum, ale postupně tam hrál tak málo, že o rozvoji, který měl začít v září a skončit někdy v dubnu, se nemá cenu vůbec bavit. Zažili jsme velký propad v trénovanosti, despekt, který se podepsal na psychice a logicky pak i ve výkonnosti. Neměl kolem sebe lidi, kteří mají charakter a kterým mohl věřit. Byla to obrovská zátěž na psychiku a poprvé v životě se nám stalo, že Pavla přestával hokej bavit. Dokonce jsme přemýšleli, že sezonu předčasně ukončíme a Pavel nepojede ani na mistrovství světa do osmnácti let. Tahle zkušenost nedopadla špatně jen u nás, ale také u dalších hráčů pod osmnáct let, kteří byli loni do extraligy vtaženi. Tímhle způsobem to nemůže dát hráčům nic, akorát je to srazí dolů. Naše loňská sezona byla těžká, ale třeba bude poučením. Možná si Pavel jednou bude víc vážit lidí, kteří k němu budou chovat respekt za to, co umí a jak k hokeji od batolecího věku přistupoval. Tady jsme totiž zažili od trenéra hlavně lhaní a totální beznaděj.

Podle vás se tady málo trénuje v celé extralize?
Já mám takové zprávy i od hráčů, kteří trénují i jinde než v Liberci, ale ty detailní informace mám samozřejmě jen z Liberce, protože jsem tam pravidelně sledoval všechny zápasy i tréninky. V extralize jde o to, že nikdo neřeší, jak má mladý hráč trénovat. Trenéři bojují o život, o další body a o prodloužení svého působení u týmu, řešení nějakého mladého hráče je tady pro všechny až na nějakém dvacátém nebo třicátém místě.

Trenéři tvrdí, že mladí hráči nemají na extraligu kvalitu.
A taky, že nemají potřebné parametry. Na Hlinkově memoriálu jsem loni mluvil s představiteli předních agentur, s mnoha skauty z NHL a všichni se mě ptali: Tak co, bude Pavel hrát první, nebo druhou lajnu? Já jim říkám, že co já vím? A oni: A kdo jiný už by tady měl hrát?

Já taky nevím, na základě čeho ještě by měli mladí hráči hrát. Pavel má výborné fyzické parametry, střelu, bruslení i přehled. Jenže trenéři tady asi sází na spokojenost starých hráčů. Když jsme viděli, že jeho konkurence pro draft v zámoří nebo i ve švédské Elitserien hraje pětadvacet minut na zápas, začali jsme být nervózní a náš odchod do Kanady je jen logickým vyústěním.

V Kanadě už vašeho syna bedlivě sledují a těší se na něj. Vám tedy přijde divné, že hokejista, který má na to, umístit se na horních příčkách draftu a možná už za rok hrát v NHL, nehraje v Česku ani ve druhé formaci?
Zeptejte se na to trenéra Pavla Hynka. Ten měl pod sebou i Patrika Štefana a poslal ho do juniorky, protože v něm neviděl potenciál. On se krátce nato stal jedničkou draftu. Stejný problém měl s tátou Michala Sivka a úplně stejné to bylo v Pardubicích s Tomášem Noskem. Toho vůbec nehrál a on byl hned po odchodu Hynka pilířem týmu, dostal se  i do reprezentace a teď podepsal v NHL. To o něčem svědčí.

Pavel hrál v první lajně, když se zranil Petr Nedvěd. Když se Méďa vrátil, i když se vyhrávalo, nechali Pavla zase sedět. Jeho zařazení do hry vůbec nekorespondovalo s jeho výkonností a v závěru jeho čas spadl úplně dolů, protože hrál Liberec o play off.  Pavel pak neměl ani chuť chodit na tréninky, být v té kabině. Byl z toho otrávený. Sledovali jsme práci s podobnými hráči v zahraničí a u nás - to je prostě nesrovnatelné.

To se ale dá celkem pochopit, že když klub hraje o důležité místo, trenéři spoléhají na zkušené hráče, ne?
Jenže to nebylo jenom tohle. Zažili jsme situace, kdy jsme hráli třeba přípravu s Vladivostokem. Přípravný zápas! Ve stejnou chvíli hrála přípravu i juniorka a Pavel chtěl hrát tam. Ale trenér Hynek Pavlovi slíbil, že bude hrát hodně za jakéhokoliv stavu. V poslední třetině šel jen třikrát na led, to je úplný výsměch. To opakované lhaní způsobilo, že po nějakém čase jsme Hynka přestali brát vážně, nikdy nic nedodržel. Ale nebyli jsme to jen my, podívejte se na jejich přípravu teď. Zase tam mají dvacetiletí kluci v přípravě tři střídání za zápas. Tohle je normálně řízená poprava mladých hráčů a dělá to už dvacet let jeden stejný člověk.

Takovým lidem nevidím do hlavy, nevím, proč to dělají a proč takhle škodí českému hokeji. Dokud to takhle bude, budou kluci odsud do Kanady odcházet. Protože zůstat v extralize je smíření se s tím, že progres nepůjde nahoru. Přitom i pro nás je odchod do Kanady nepohodlné řešení. Stojí to velké peníze klub, agenty, stojí to peníze nás, protože v kanadské juniorce nedostanete peníze vůbec žádné a za ten přesun se v Česku musí tvrdě zaplatit. Z naší strany je to prostě snaha jít za hokejem, mít hokej zase rád, hokejem žít.

Růžička chtěl Pavla k Bednářovi, to nás lákalo

Neexistovala žádná jiná varianta, kvůli které byste v extralize zůstali?
Mluvil jsem o tom osobně několikrát s Vláďou Růžičkou. Řekl mi, že má o Pavla zájem do první formace Slavie k Bednářovi, který si umí mladé hráče usměrnit a vychovat. To se přiznám, že nás lákalo, že to bylo zajímavé. Všichni víme, že Růžička rozdíly mezi mladými a starými nedělá a mladým prostor dává, dokáže je podržet. Taky je to člověk, který když něco řekne, stojí si za tím. Je to osobnost, které někteří jiní trenéři nesahají po paty. Jenže Pavel byl v Liberci pod smlouvou a ta mu umožňovala odejít jen do kanadské juniorky. Přestup do Slavie by byl drahý, Liberec by si mohl diktovat podmínky, a co si budeme povídat, Slavia není klub, který má moc peněz. Museli bychom to platit zase my, agenti nebo sponzoři a to by bylo komplikované.

Proč se podle vás trénuje málo? Mluvil jste o tom s extraligovými trenéry?
My jsme se to snažili všemožně celou sezonu řešit individuálně. Ale tím herní praxi a kvalitní trénink s týmem nikdy nenahradíte. Těžko můžeme z pozice rodiče a šestnáctiletého hráče říkat trenérům, aby něco dělali podle nás.

Upozornil jste na to, co říkáte, třeba hokejový svaz? Jaký má na to názor Slavomír Lener?
My jsme se spolu o tom nebavili. Svaz řeší akademie a tréninkové možnosti v rámci reprezentačních výběrů. Tam je progres za poslední roky opravdu znát, ten reprezentační program je výborný. Co se ale děje s těmi hráči v klubech, to už svaz ovlivnit nemůže. Pokud má přitom systém fungovat tak, že nejšikovnější kluci půjdou do extraligy a v rámci pravidel musí být na soupisce, měli by tam i dostávat prostor. Tohle je teď podle mě největší slabina českého hokeje a systému, který tady byl loni nastaven. Přechod mladých hráčů mezi dospělé až na naprosté výjimky nefunguje.

Co to podle vás změní?
Já jsem věřil tomu, že možnosti mladým hráčům otevře smlouva s NHL. Říkal jsem si, že budou hloupí, kdyby si tady neohráli ty mladé hráče dva tři roky a pak z nich ze zámoří dostali 4,5 milionu, získali by taky nějakou svou prestiž, kterou dnes nemáme. Ale to se prý českým klubům nevyplatí. Záhadou, na kterou nemám odpověď, mi je, proč se to vyplatí klubům ve Švédsku nebo Finsku, kde chtějí dosáhnout toho, aby mladí do NHL šli. Hledají talenty z celé Evropy, aby je mohli vychovat, a dostanou jen ty samé peníze. Mají tam několikanásobně vyšší životní náklady, ze švédské ligy navíc dva týmy sestupují přímo do nižší soutěže a stejně tam ty mladé všechny kluby hrají, systém tam funguje a ještě jim na tom záleží. Jsou tam jiní lidé, jiný přístup k hokeji, jiný systém práce s mladými hráči.

Není tady špatně všechno. Reprezentační program je skvělý

Je zvláštní, že se takový váš názor objevuje ve chvíli, kdy mládežnický hokej v Česku sklízí obrovské úspěchy. Osmnáctka přivezla stříbro z mistrovství světa, teď skončila druhá i na prestižním Memoriálu Ivana Hlinky.
Teď jsou všichni na koni, protože výsledky mládeže jsou dobré a máme tam hodně dobrých kluků. Teprve uvidíme, jestli se udrží i další ročník, nebo přijde propad. Je dobře, že tady teď takhle silné hráče máme, ale jakou tady mají perspektivu, to už nevím. Většina z těch kluků se snaží odejít, ale to pro ně taky není lehké. Spousta z nich to neumí řešit finančně. Pokud nemají dobrého agenta nebo podepsali blbě smlouvu, nepohnou s tím. Řada hráčů prostě musí zůstat. Ale tlak rodičů na odchody ven je veliký. Jen z Liberce jich odejde také na základě Pavlovy zkušenosti celá řada. Dokonce mi včera psali e-mail rodiče dvouletého kluka, abych jim poskytl kontakty v Kanadě nebo Americe, že se chtějí připravit a nejpozději do věku pěti let svého syna odejít do světa, kde nejsou registračky a tabulky. V Česku je hodně talentovaných dětí a nadšených rodičů i kvalitních trenérů, ale ten systém s tabulkami je celý nemocný a nepatří do mládežnického sportu.

Věčný kritik Jaroslav Holík říká, že se v Česku o mládeži pořád jenom mluví, kecá, ale práce žádná vidět není. Co říkáte vy?
Říkat, že je tady všechno špatně? S tím já nesouhlasím. Obrovské štěstí je, jak se změnil reprezentační program. Ten je opravdu jeden z nejlepších na světě. Kdysi jsme hráli zápasy se Slováky, a to bylo ještě dobré, Rakušany nebo Maďary. Teď hrajeme proti Kanadě, USA nebo Rusku. Klobouk dolů, jak to Sláva Lener zařídil a kolik jde do toho peněz.

Velký rozdíl je i v kvalitě trenérů, je velké štěstí, že někteří odešli. Teď vidíte, že Kuba Petr to s těmi hráči umí. Ze tří posledních velkých akcí osmnáctky přivezl tři medaile. Změnily se i poměry mezi kluby. Kdysi byli všichni proti všem, dnes se trenéři mládeže pravidelně scházejí a učí navzájem ty druhé v tom, co sami dělají nejlépe. Je to obrovský progres nahoru, jenže mezi dospělými už ti hráči stejně nehrají. A mnoho nešvarů stále přetrvává.

Co s tím?
Ať se postaví jedno nebo dvě velká republiková tréninková centra, založí dva týmy mladých a ti ať hrají dospělé soutěže, jako fungovala třeba Dukla Jihlava, Dukla Trenčín, dnes americký Ann Arbor, kdy jim národní tým do osmnácti let hraje USHL a na mistrovstvích světa je k neporažení, a začínají to kopírovat i Rusáci nebo Švýcaři, tak potom bychom proces se začleněním hráčů mezi dospělé měli pod kontrolou a ti hráči by byli i dobře trénovaní a vychovávaní. To by byl bombastický program, kvůli kterému by potom někteří hráči nechtěli chodit do Kanady.

Pavel Zacha starší si ještě před narozením umanul, že ze syna vychová špičkového sportovce. Přečtěte si i první část rozhovoru pro Aktuálně.cz, ve které sedmnáct let tvrdé výchovy hokejového talentu podrobně popisuje - čtěte ZDE.

Facebooková stránka autora článku - Adam Sušovský - Aktuálně.cz.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 47 minutami

Norský lyžař Kilde vyhrál poprvé v kariéře tradiční sjezd v Kitzbühelu

Norský lyžař Aleksander Aamodt Kilde vyhrál poprvé v kariéře tradiční sjezd Světového poháru v Kitzbühelu. Na lehce zkrácené trati porazil jednačtyřicetiletého francouzského veterána Johana Clareyho o 42 setin a vybojoval šesté vítězství v sezoně. Senzačně třetí skončil se startovním číslem 43 další Francouz Blaise Giezendanner.

Další zprávy