Výsledky multikulturalismu. Symbol Kanady má problém, průzkum ukázal tvrdou realitu

Jen v hrstce zemí na planetě je lední hokej sportem číslo jedna. Vedle Finska, Lotyšska a možná Česka je nejzářnějším příkladem Kanada, kolébka hokeje. Taková je alespoň zažitá představa. Ve skutečnosti se poměry v zemi javorového listu mění. Kvůli finanční náročnosti sportu a dlouhodobé masové imigraci z nehokejových končin.

Pokud chcete v Kanadě dát dítě na hokej, musíte podle zprávy organizace Jumpstart Charities počítat s ročními mediánovými náklady kolem dvou tisíc kanadských dolarů (v přepočtu asi 30 tisíc korun). U hráčů s vyššími ambicemi pak částka může narůst do desetitisíců dolarů za rok.

To u fotbalu nebo basketbalu vystačí ročně zhruba pět set dolarů, čili čtyřikrát méně. Ještě levnější je třeba plavání.

I proto kanadská mládež nejčastěji volí fotbal, hraje ho polovina dětí do 18 let. Konkurují mu právě plavání a basketbal.

Lední hokej, údajná národní jednička, se krčí na osmém místě s 22procentním zapojením mládeže.

„Trend je zřejmý,“ stojí v závěru zprávy, „sporty s nejvyšší účastí bývají ty s nejnižšími vstupními bariérami.“

U mladých a migrantů vede fotbal

Překvapivější ovšem je, že hokej začíná strádat i v průzkumech zaměřených na obecnou oblibu sportů, kde není nutné být aktivním hráčem.

První pohled ještě nic závratného neukazuje. Podle červencového šetření společnosti Abacus Data zůstává jedničkou hokej, za svůj nejoblíbenější sport ho považuje skoro třetina Kanaďanů. Následuje fotbal s dvanácti procenty a baseball s jedenácti.

Čím mladší - a tedy původem rozmanitější - demografická skupina ale odpovídá, tím je to pro hokej horší. Kanaďané mezi 18 a 29 lety mají nejradši fotbal, obdržel u nich 19 procent hlasů. Hokej je se 17 procenty dvojkou, třetí příčku obsadil s dvouprocentním mankem basketbal.

Výmluvná jsou pak čísla u Kanaďanů narozených mimo Kanadu: fotbal 28 procent, basketbal 15, hokej 13.

Země javorového listu je na migraci postavená. Většinu historie ovšem šlo téměř výhradně o přistěhovalce ze Spojených států a hlavně z Evropy. Ti hokej v 19. století stvořili a další vlny těchto migrantů ho vesměs přijaly za svůj. Bylo to vidět i na poslední olympiádě, kde v mužském výběru Kanady hrálo plno hvězd s britskými, německými, italskými či slovanskými kořeny.

V posledním zhruba půlstoletí však začala rychle stoupat neevropská migrace, až se z ní stal jasně převažující zdroj. Třeba loni dorazilo do 40milionové Kanady asi 400 tisíc přistěhovalců, nejčastěji z Indie, Filipín, Kamerunu, Číny a Nigérie.

Tito nově příchozí spíš než k hokeji tíhnou k jiným sportům, globálnějším.

Ukázalo se to i na nedávném mistrovství světa ve fotbale, kde velkou část kanadské reprezentace tvořili hráči s kořeny v Africe a Karibiku. Byl z toho historický postup do osmifinále a celková 14. příčka. Do té doby bylo maximem 24. místo z MS 1986.

„Schylovalo se k tomu celá desetiletí,“ spustil novinář Oren Weisfeld pro deník The Globe and Mail. „Když Pierre Trudeau (tehdejší kanadský premiér a otec pozdějšího premiéra Justina Trudeaua, pozn. red.) zavedl v roce 1971 kanadskou politiku multikulturalismu, otevřel hranice přistěhovalcům z Asie, Afriky a Západní Indie, tedy z oblastí, kde jsou fotbal a basketbal výrazně populárnější než hokej.“

„Tito noví Kanaďané a jejich potomci nyní posílají své děti do mládežnických sportů, a tak dává smysl, že prudce vzrostla poptávka po cenově nejdostupnějších, nejpřístupnějších a globálně nejpopulárnějších sportech,“ připojil Weisfeld.

Mnozí považují za výhru, že Kanada je teď konkurenceschopná na více sportovních polích.

„Úspěšné tažení na mistrovství světa ve fotbale zahrnuje mnoho nových Kanaďanů, kteří nemají dlouhodobý vztah k hokeji, a nám i světu to ukazuje, jak úspěšný je kanadský multikulturalismus a jak je třeba aktualizovat historické představy o tom, jak Kanaďané vypadají,“ uvedl na sociální síti X novinář Stephen Maher.

Stejně tak se ale objevuje i kritika nových pořádků. Pokud zůstaneme čistě u sportu, tak vadí, že Kanada postupně ztrácí svou identitu jedné z mála zemí, kde lední hokej vládne.

„Kanada směřuje k tomu, že se stane jen další fotbalovou zemí,“ posteskl si Geoff Russ z listu National Post.

Viní z toho mimo jiné federální vládu, která v nedávno oznámených obřích investičních plánech do sportu upřednostnila před hokejem fotbal.

„Kult progresu diktuje, že je třeba hledat chyby v tom, co již existuje, a že náhrada představuje přinejmenším morální posun vpřed. To, co mnozí nazývají budoucností, je však až příliš často jen záminkou pro zanedbávání. Kanada se může stát konkurenceschopnou fotbalovou velmocí, ale naším národním sportem by měl vždy zůstat lední hokej,“ dodal Russ.

Dlouhodobé trendy však ukazují na jinou budoucnost. O respekt v zahraničí sice kanadský hokej jen tak nepřijde, o status národní jedničky ale dost možná ano.