Praha – Osud Slovanu Bratislava v ruské KHL je s největší pravděpodobností zpečetěn. Tradiční slovenský klub se potýká s finančními problémy a sezónu dohrával s necelými třemi formacemi. Své o tom ví i český útočník Tomáš Netík, jenž v Bratislavě strávil dva roky.
„Bylo to mentálně náročné,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz. S Dvaatřicetiletý dvojnásobný mistr extraligy přitom podobnou nezažil poprvé. Před třemi lety zkrachoval Lev Poprad, se kterým hrál Netík taktéž KHL. „S kluky jsme si říkali, že to snad přitahujeme.“
Lev Poprad skončil po roce v KHL definitivně, Slovan uvažuje o vstupu do EBEL, české či slovenské extraligy. „Nikdo neví, jak to tam bude teď fungovat,“ přiznává bývalý český reprezentant.
Máte za sebou angažmá ve Slovanu. Jak na uplynulou sezónu vzpomínáte?
Byla velmi náročná ať už po fyzické stránce, tak i mentálně. Nedostali jsme se do play off, takže ji považuji za neúspěšnou.
Klub se potýkal s finančními problémy, sezónu jste dohrávali s velmi úzkým kádrem. Jaké jste z toho měl pocity?
Když jsme v létě začínali ligu, tak jsem si říkal, že je ten tým silný. Všichni věřili, že tento rok se minimálně dostaneme do play off, ale bohužel. Nakonec jsme sezónu dohrávali s necelými třemi lajnami. V tom se odrážela i ta mentální náročnost. Jezdit v takovémto složení na zápasy s CSKA Moskva nebo Petrohradem je velmi těžké.
Vnímal jste budoucnost Slovanu? S největší pravděpodobností to byla jeho poslední sezóna v KHL.
Vždycky se snažíte tu situaci okolo klubu nevnímat a plnit jen tu svoji práci, ale ty problémy tam byly znatelné. Každý se s nimi musí vypořádat sám a to není lehké. Když začne zápas, tak na to samozřejmě nemyslíte, ale pak se odjede na trip, kde se to neustále omývá, což se promítne do hry, do sebevědomí hráčů a podobně.
Jak se stavěli k této situaci diváci? Bylo i v hledišti poznat, že Slovan v KHL končí?
Fanoušci v Bratislavě byli fantastičtí od začátku do konce. Když nebylo výjimečně vyprodáno, tak přišlo devět tisíc lidí. Hodně nás podporovali. Skončili jsme ve své divizi sice poslední, ale i přesto jsme se po posledním utkání vraceli ještě třikrát na led, kde nám tleskalo osm tisíc fanoušků ve stoje. To bylo opravdu skvělé. Stáli vždy při nás.
Jak se k vám stavěly ostatní kluby? Nebyla cítit nějaká zášť, že vás tam nechtějí?
To bych ani neřekl. Když hrajete s evropským týmem v KHL, tak vždy trochu válčíte proti Rusku. Ta přirozená rivalita tam byla vždy a to na tom bylo to hezké.
Podobný osud vás potkal i v Popradu, který opustil KHL kvůli financím po sezóně 2011/2012…
My jsme se tomu s kluky smáli, protože se nás v Bratislavě sešlo asi osm, kteří jsme prošli i Popradem. Říkali jsme si, že ty konce snad přitahujeme (smích).
Bylo to srovnatelné?
Ano, ta situace srovnatelná je, ale hráči to vnímají trochu jinak. V Popradu jsme šli úplně do neznáma. Byl to nově vytvořený klub a více méně jsme to očekávali. Naopak ve Slovanu s tím nepočítal nikdo, protože to je tradiční klub zaběhnutý i v KHL.
Vy osobně jste byl v Bratislavě jedním z nejproduktivnějších hráčů. Považujete alespoň z tohoto pohledu sezónu za vydařenou?
Nedá se říct, že by byla vydařená, protože se to vždy odvíjí i od úspěchu toho týmu. Nelze koukat jen na osobní statistiky. Můžete je mít sebelepší, ale když neuděláte play off, tak se to vždy odrazí dál. Nepovažuji ji ale ani za špatnou. Body jsem nějaké udělal, šance jsem si vytvářel. Kdybychom byli v play off, řekl bych, že se sezóna povedla.
V KHL jste vystřídal již pět klubů. Na které angažmá vzpomínáte nejraději?
Každé mělo své pro a proti. Začínal jsem v CSKA, ale tam jsem se bohužel zranil a každý hráč v KHL vám potvrdí, že když jste dlouhodobě zraněný v Rusku, tak je to hodně těžké. Měl jsem utržené tříslo a více než dvacet utkání jsem nehrál. Z tohoto důvodu nevzpomínám na toto angažmá zrovna v dobrém.
Další rok jste přešel do již zmiňovaného Popradu…
Byli jsme tam výborný kolektiv. Na to, co nám možnosti dovolili, jsme hráli slušný hokej. Co se týče Bratislavy, tam budu hrozně rád vzpomínat na lidi. To bylo něco úžasného. I město bylo fajn, navíc jsem to měl kousek domů.
KHL vám tedy vyhovuje?
Strávil jsem v soutěži pět let. Nějakým způsobem se tam prosadil a na hokej si už navyknul. Co bude dál, je ve hvězdách. V KHL panuje nejistota. Neví se, kdo ji bude hrát a podobně. Určitě bych se ale nebránil nějaké další smlouvě. Sice se mi narodilo dítě, ale není to tak, že bych řekl, že chci domů. Vše teď bude v jednání a teprve se uvidí, jak se to vyvine.
Pokračoval byste ve Slovanu, který se rozhoduje mezi českou a slovenskou extraligou či dokonce mezinárodní EBEL?
To je těžké říct. Skončila mi smlouva a je kolem toho hrozně moc spekulací. I blízcí se mě ptají, co dál, ale já nejsem schopný říct. Slovan stále neví, jakou bude hrát soutěž, ani jak to tam bude fungovat. Uvidíme za měsíc nebo za dva, kam to povede.
Sezóna vám skončila předčasně už v únoru. Nestraší vás, že pauza od hokeje bude dlouhá?
Nedá se říct, že by mě to strašilo, ale určitě mě to mrzí. Teď se budu chodit dívat na play off, ve kterém se hraje ten nejhezčí hokej a jde o něco velkého. Je ale smutné se na to jen koukat na stadionu nebo v televizi. Už jsem takové sezóny zažil. Doléčím zranění, trochu si odpočinu a začnu znovu pracovat. O to více času budu mít, abych se připravil na novou sezónu.
Stále sledujete Spartu? Klub, ve kterém jste vyrůstal?
Ke Spartě mám stále veliký vztah. I po dobu, co jsem pryč, jsem v kontaktu s lidmi z klubu. Když to šlo, tak jsem navštívil i kluky v kabině a chodím se dívat na zápasy. Tu příslušnost ke Spartě cítím neustále. Budu jim letos držet palce a věřit, že se jim letos povede úspěch.
Kterému z extraligových týmů dáváte největší naděje na titul?
Vím, jak jsou ty týmy poskládané, protože extraligu sleduji i přes rok, a je to pro mě letos strašně zamotané. Plno celků může překvapit. Papírovými favority jsou samozřejmě Třinec, Sparta a Brno. Nepříjemný bude ale i Zlín a Pardubice. Sympatický mi je Litvínov, který má skvělou formu a výborného gólmana. Letos se v té lize může stát opravdu cokoliv.
