Praha – Český hokej o víkendu napsal další pohádku. Postarali se o ni reprezentanti do 18 let, kteří si ze světového šampionátu ve Finsku přivezli stříbrné medaile. Dosud byl českým maximem bronz, který vybojovali naposledy v roce 2006 tehdejší vycházející hvězdy, jako byli Jakub Voráček či Jiří Tlustý.
Jde jen o dílo náhody a pořádnou porci štěstí, nebo se začalo projevovat pětileté snažení Českého svazu ledního hokeje (ČSLH)?
V první řadě se Češi mohou v ročnících 96 a 97 pochlubit velkým množstvím talentů. Útočníci Jakub Vrána a David Pastrňák válí ve Švédsku, vedou žebříčky draftů NHL a formu přenesli i na šampionát, první jmenovaný se dokonce stal nejlepším střelcem turnaje. Vrstevníky převyšuje také Pavel Zacha, který stejně jako Vrána s Pastrňákem okusil i reprezentaci dvacítek.
Svaz zvýšil přítok peněz do mládeže
Silné individuality se ale ukazovaly i v předchozích ročnících. Ať už to byl Tomáš Hertl, Dmitrij Jaškin nebo Radek Faksa. Nikdy to ale juniorskou medailí neskončilo. Tak co bylo tentokrát jinak? Trenéři vyzdvihují týmového ducha, ČSLH zase nový koncept práce s mládeží.
Před pěti lety si čerstvé vedení svazu řeklo, že musí zastavit úprk českých talentů do zámořských juniorek. Od té doby vzrostla výše prostředků vynaložených na mládež téměř o sto procent ze 47 milionů na loňských 84,7 milionu Kč. Z toho jen na reprezentaci šlo 33,5 milionu Kč. Národní mužstva si tak mohla dovolit mnohem delší přípravu a více přátelských zápasů se silnými soupeři typu Ruska nebo Kanady.
„Nemůžeme zamezit tomu, aby kluci za moře ujížděli. Ale lepší než zákaz nám přijde to, abychom jim vytvořili ideální technické, sportovní a životní zázemí proto, aby tady mohli růst srovnatelně jako v Kanadě. Samozřejmě s návazností na vzdělávací systém, protože škola je pro kluky stejně důležitá,“ řekl HN trenér reprezentantů do 20 let Miroslav Přerost.
Před třemi lety tak ČSLH rozjel v šesti klubech projekt Akademie, kam soustředil finanční prostředky na výchovu talentů. V uplynulé sezoně už takovýchto hokejových stanic fungovalo jedenáct.
Junioři se zavazují reprezentačními smlouvami
Dalším lákadlem, proč by měli junioři zůstat na českém ledě, jsou reprezentační smlouvy, které jim svaz už druhým rokem nabízí. Dříve se stávalo, že ČSLH pumpoval do nadějného šestnáctiletého hokejisty peníze, připravoval ho na reprezentačních kempech, ale klučina za rok zamával a odletěl do Kanady, aniž by pak pomohl národnímu týmu na mistrovství. To už se teď nestane.
„Jde o to, že jim na tři roky pro reprezentační ročníky 16, 17 a 18 svaz garantuje finanční dotaci, což je půl milionu na hráče, s tím, že pak musí přijmout pozvánku na mistrovství do 18 let,“ vysvětluje princip smluv Přerost. A dosud se prý nestalo, že by někdo nepodepsal.
Taktika ČSLH tak skutečně nese ovoce. Rovnou devatenáct letošních medailistů hraje v českých klubech, tři ve Švédsku a jen jeden v Kanadě.
Ovšem to, zda byla letošní finská jízda českých mladíků ojedinělým úkazem, se zřejmě teprve ukáže. Vždyť stačilo, aby Vrána ve čtvrtfinále proti Rusku zmařil v prodloužení svou gólovou šanci a v médiích by se to dnes hemžilo zprávami, jak je na tom česká hokejová mládež stále bídně.
Jak dostat mládí do seniorského hokeje?
Navíc je nyní před svazem možná ještě náročnější úkol. Jak pomoci této nadějné generaci s přechodem mezi dospělé? Vždyť česká dvacítka už čeká na medaili z mistrovství světa od roku 2005 a v seniorském áčku se to jen hemží veterány.
„Ano, to je problém, na jehož vyřešení právě pracujeme. Tady už se smlouvami neuspějeme, protože Kanada a Amerika v této věkově kategorii garantují uvolnění hráčů pro reprezentaci,“ namítá kouč reprezentační dvacítky.
Extraliga letos poprvé testovala pravidlo o povinném nasazování juniorů, což by mohl být jeden z receptů. I tento krok se ovšem setkal s rozporuplnými reakcemi ze strany klubů a expertů.
„Všechno to chce čas. Akademie máme tři roky a jen tři čtvrtě roku nám trvalo jejich koncept připravit, než se zajistily smlouvy se školami, rozjelo se vzdělávání trenérů v menších klubech, atd. Musíme být trpěliví,“ uklidňuje Přerost. Na seniorských turnajích tak zatím dál musíme spoléhat spíše na zkušenosti než na dravé mládí.
