Minsk (od našeho zpravodaje) – Kapitán, jak má být! Tomáš Rolinek nejprve silou dotlačil puk do brány a zařídil vyrovnání, v posledních vteřinách se zase ukázkově vrhl do střely a společně s obráncem Kolářem možná zachránil postup do semifinále.

Češi zuby nehty ubránili tříbrankový náskok, který v posledních dvou minutách nebezpečně rychle ztráceli a po výhře 4:3 je jisté, že budou hrát v Minsku o medaile.

„Jsem strašně šťastný. Závěr jsme pokazili, ale jsme veselí. Máme postup a hážem to za hlavu. Teď už je to totiž úplně jedno,“ prohlásil po zápase Rolinek.

Ale bylo to s pořádnými nervy, co?
Takhle ten závěr, nechci říct pokazit… Celou tu třetinu jsme hráli výborně, drželi jsme to. Ale v závěru to byly obrovské nervy. Ani jeden zápas, celý turnaj, jsme neodehráli šedesát minut v klidu. Zase to bylo vidět, zbytečně jsme si to zkomplikovali.

Jak vám bylo, když jste v poslední vteřině skákal do té tvrdé rány?
Vůbec jsem neviděl čas. Přišlo mi, že to strašně pomalu utíká – ale to bylo jasné, když jsme se celých padesát vteřin bránili u nás v pásmu. Bylo to strašně nebezpečné. Skočili jsme tam a Honzu Koláře to trefilo. Výborně to zblokoval, zaplať pánbůh.

Letělo ta střela do brány?
To vám neřeknu. My jsme se to v tu chvíli jen snažili vykrýt. A jsme veselí. Máme postup, to jsme si přáli. Hážeme za hlavu, jak. Teď už je to úplně jedno.

Protože budete hrát o medaile a to je skvělé, že?
Přesně tak. Proto jsme sem přijeli. Turnaj se vyvíjel všelijak špatně z naší strany, ale prostě… Zaplať pánbůh, já jsem strašně šťastný. Nevím, co k tomu říct, mluví za mě emoce. Asi bych to ani nechtěl hodnotit dneska.

Emoce s vámi pořádně cloumaly i při tom vašem gólu na 1:1, že?
Emoce mám pořád. Věděli jsme a i trenéři nás na to upozorňovali, že jejich gólman první střely vyráží. Potom je tam místo v bráně, tak jsme se do toho snažili chodit a dotlačit to tam.

Klidně i nohou, rukou, čímkoliv, že?
To je úplně jedno jak dáváme góly a u mě speciálně. Však víte, že dávám góly i nohou a se štěstím. Hlavně, že jsme hladoví a je tam touha.

Jak jste viděl ten gól, který vám kvůli kopnutí sudí vzápětí neuznali?
Viděli jsme, že je za čárou, ale báli jsme se pohybu nohou. Bylo to sporné. I kdybychom prohráli, asi budu říkat, že to nemělo platit a rozhodčí udělali asi dobře, že to neuznali.

Zákrok na Vladimíra Sobotku jste viděl?
Já ho vůbec neviděl. Ani nemám zprávy, jak na tom je. To je první, co udělám, až přijdu do kabiny: zeptám se, jak na tom je. Protože to vypadalo hodně špatně.

Přesilovku jste ale začali neuvěřitelně dravě a dali dva, v podstatě tři, góly. To bylo nahecování: Zranili nám hráče, tak do toho půjdem?
Ono to tak teď vypadá, že? Touha byla v celém zápase. Nebylo to jenom o tom, zranili nám hráče tak jim to pojďme ukázat. Prostě tam byla touha celých šedesát minut. A dobře, že to padlo v té přesilovce. Rozhodli jsme v ní zápas, protože tam se lámal chleba. Kdybychom to neproměnili a nedali žádný gól, bůh ví, jak by to mohlo dopadnout.