Plzeň - Řada hokejových odborníků mluvila po propadáku české reprezentace na loňském mistrovství světa o tom, že by si měl Alois Hadamczik vzít do svého trenérského štábu před olympiádou v Soči Jaroslava Špačka.
Ten totiž jako jeden z trenérů a epizodně i jako hráč loni pomohl hokejistům Plzně k jejich premiérovému extraligovému titulu, navíc patří k těm, kdo dokáže hráče na lavičce vybudit k lepším výkonům.
Hadamczik však na hlasy odborníků nedal a nabídku jít k reprezentaci dal Špačkovi po neúspěchu v Soči až Hadamczikův nástupce Vladimír Růžička. Olympijský vítěz z Nagana a trojnásobný mistr světa si tak odbude před mistrovstvím světa v Bělorusku svou premiéru na reprezentační lavičce.
K dvojici Vladimír Růžička Ondřej Weissmann se však připojí až poté, co skončí cesta obhájců titulu z Plzně v právě probíhajícím play off.
"Od pana Hadamczika jsem žádnou nabídku nedostal, navíc jsem ani nepřemýšlel o tom, že bych tu nabídku přijal. Je zbytečné se bavit, co by, kdyby. Myslím si, že situace kolem nároďáku se oproti minulým rokům dost změnila, doufám, že teď všichni budou reprezentovat rádi," přiznal čtyřicetiletý trenér v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Jardo, čím se podle Vás změnila situace v reprezentaci po příchodu Vladimíra Růžičky?
Nechci hodnotit práci trenéra Hadamczika, každý trenér si to dělá jiným způsobem. Pomlouvat někoho je strašně jednoduché, ale sám něco udělat pro to, aby se uspělo, je mnohem těžší. Jsem v týmu nový, Vláďa Růžička s Ondrou Weissmannem už u týmu byli, takže mě budou učit.
Nebojíte se toho, že práce s hráči v reprezentaci je trochu jiná než každodenní práce s hráči v klubu?
Za ten měsíc, ale hlavně po celou příští sezonu před mistrovstvím v Praze se to ale v pohodě naučím. Za ty dva roky v Plzni jsem mohl s beky pracovat každý den, v reprezentaci třeba dostanu hráče, který nemají formu a vy z nich za týden musíte vyždímat, aby se do ní dostali zpátky.
Jaké to pro Vás bude, i když v jiné pozici, se po osmi letech vrátit do reprezentace?
Je pravda, že jsem v nároďáku osm roků nebyl, ale pořád tam jsou ještě hráči, se kterými jsem hrál, ať už jsou v NHL nebo extralize. K těm hráčům mám proto blíž, s většinou se znám osobně a jsem s nimi kamarád. Pár hráčů sice ještě musím poznat a udělat si na ně nějaký názor, ale beru to jako velkou výzvu.
Mluvili jste s trenérem Růžičkou, jakým způsobem budete hráče oslovovat?
My chceme vyjít těm hráčům co nejvíc vstříc, je na nich, jestli budou chtít za národní tým hrát. To je podle mě ten největší rozdíl. Když budou v nároďáku hrát lidi, co budou otrávení, tak to ať radši nejezdí. Máme tady spoustu mladých kluků, co by si nejraději vytrhali nohy ze zadku, jen aby mohli hrát v reprezentaci.
A nebojíte se, že může nastat situace jako v roce 2010, když se po olympiádě až na čtyři výjimky hráči trenérovi Růžičkovi omlouvali?
U každého hráče se projeví, jaké má srdce, aby nechal za nároďák úplně všechno. Když se bude opakovat ta situace z roku 2010, tak to bude možná lepší, protože ty hráči z extraligy si toho váží o to víc, když to místo v týmu dostanou, a o to víc bojujou. Vím jak je ta sezona v NHL dlouhá a těžká a nikdo neví, jaké mají hráči zranění a jak moc jsou v těch klubech vytížení. To si teď dohledáváme. Jak to sestavíme, to nechte na nás.
Prozradíte alespoň, o kterých hráčích z NHL jste mluvili?
Seděli jsme spolu jen třikrát a bavili jsme se jen o klucích z Evropy. V NHL jsme nejprv čekali na to, až tam skončí Dead Line (konec přestupového období), navíc teď je tam ještě hodně kluků, co bojují o play off. Zajímá nás Jirka Hudler nebo Láďa Šmíd, což jsou kluci, kteří už šanci na play off nemají. Pak je tu ale ještě ten problém, že si nějaké kluky vybereme a oni v NHL neprojdou po sezoně zdravotní kontrolou, takže to jsou věci, které neovlivníme. Ale řešit to budeme až na konci jejich základní části.
A co hráči na hraně play off jako třeba trojice z New Jersey Jaromír Jágr, Patrik Eliáš a Marek Židlický?
U Jardy, Patrika nebo Marka bude hodně záležet na tom, jestli ti kluci budou chtít po té dlouhé sezoně přijet. Mají ještě přes deset zápasů do konce základní části, takže to je ještě dlouhá doba, do té doby se některému z našich hráčů může třeba ještě něco stát.
Hráče z evropských soutěží jste už však oslovili, ne?
Kostru týmu sestavujeme z hráčů z Evropy, každý jsme si pak napsali mladé hráče, kteří se nám líbí a mohli by hrát v přípravných zápasech ještě před mistrovstvím. První soustředění máme až začátkem dubna, takže máme ještě čtrnáct dnů, jsou tam navíc ještě Švédské hry. Vybereme hráče z těch, co už jim skončila sezona, hrají play out nebo vypadnou ze čtvrtfinále. Jsou tu navíc hráči ze Švédska a Ruska, takže ten vzorník je obrovský, ale zase tolik kvalitních hráčů tam není.
Pojďme k jinému tématu. Jak dlouho jste vůbec přemýšlel o tom, že nabídku Vladimíra Růžičky přijmete?
Taková věc se neodmítá, jen jsem si před tím potřeboval vyřešit věci jak doma, tak v klubu. Až po tom, co jsem si promluvil s manželkou a Martinem Strakou, jsem se to rozhodl přijmout. Domluvili jsme se, že v klubu zůstanu do konce sezony a pak se uvidí, co dál. Nechci lítat mezi oběma střídačkami, protože nemám rád, když dělám něco napůl. Po mistrovství světa si sedneme a v klidu to s Martinem vyřešíme.
A už máte v hlavě, co byste v případě střetu zájmů upřednostnil?
Smlouvu v nároďáku budeme mít do mistrovství v Praze, teď jde jen o to, jak se domluvím na dalším pokračování tady v Plzni. Já s týmem nepracuji přes léto, před touhle sezonou jsem se k němu připojil až v srpnu po konci fyzické přípravy. Takže po sezoně budu mít čtyři měsíce, abych se rozhodl, co dál.
A co kdybyste si musel vybrat?
Budeme mluvit s Vláďou, jestli budu muset cestovat třeba někam do zahraničí sledovat kluky nebo jestli se budu moct věnovat klukům v Plzni. Když budu mít v nároďáku velké vytížení, nedá se nic dělat a v Plzni skončím. Nároďák určitě pustit nechci, je pro mě velká motivace kluky trénovat v Praze na domácím mistrovství.
Jaké to je se po devíti letech od triumfu na mistrovství světa ve Vídni opět setkat s Vladimírem Růžičkou v jedné kabině?
S Vláďou se známe vlastně už z reprezentace před Naganem, nemáme spolu sebemenší problém, bude nám to spolu klapat. Jsme dost podobní, ví, že na kluky umím zařvat, navíc pro něj byla i ta výhoda, že tady v Plzni nejsem nijak dlouhodobě vázaný. Nejsem žádný hlavní trenér, takže vlastně můžu odjet k reprezentaci kromě play off, kdy chci. Až Plzeň skončí v play off, budu se okamžitě naplno věnovat nároďáku.
Jak se těšíte do Běloruska? Neobáváte se vypjaté situace u jejich jižních sousedů z Ukrajiny?
V Montrealu se mnou hráli kluci Kosticinové a vyprávěli mi, jak je to tam u nich fantastický. Obava, že se nám tam může něco stát, tam vždycky je, ale ještě zbývá měsíc a půl, za tu dobu se může na Ukrajině hodně věcí změnit. Teď je tam sice velký problém, ale podle mých zpráv je to v Bělorusku v pohodě, a kdyby tam nějaký problém, IIHF zakročí a ten šampionát přeloží někam jinam.
O Bělorusech se ví, že na hokej chodí ve velkém počtu. Jak moc Vás tamní prostředí láká?
Lukašenko je opravdu blázen do hokeje, postavili tam nádhernou halu, bude tam chodit hodně lidí. Navíc Minsk je podle kluků nádherný město, takže doufám, že budu mít dost času, abych si ho prohlédnul.
