Praha - Když v roce 2011 podepsal smlouvu s finským Kärpätem Oulu, jeho mateřský klub z Litvínova mu natruc zakázal světový šampionát hráčů do 20 let v Kanadě.
Dvaadvacetiletý obránce Vladimír Eminger, který do té doby pravidelně reprezentoval v mládežnických výběrech, si tak oblékl reprezentační dres až nyní, když jej do kempu před sezonou, která vyvrcholí MS v Česku, povolal trenér seniorské reprezentace Vladimír Růžička.
"Je to takový začátek a malý krůček, aby se to povedlo a za reprezentaci jsem si zase zahrál. Jsem moc rád a šťastný, že pozvánka přišla. Určitě to bylo velké překvapení. I vzhledem k minulé sezoně, kdy se mi moc nedařilo. V play off se to ale zlepšilo, a tak jsem doufal," řekl novinářům na středečním srazu Eminger, který letos pomohl Kärpätu k finskému titulu.
Vláďo, neměl jste před startem Ligy mistrů problém s uvolněním na reprezentační kemp?
Vůbec ne, oni byli naopak rádi a přáli mi, ať se mi to vydaří. Drželi mi palce. Příprava začala teď v pondělí a ten jeden týden jim nevadí. Jsem ještě mladý a hrál jsem v A týmu Kärpätu teprve dvě sezony, tak doufám, že postupem času bych se do podvědomí fanoušků mohl dostat.
Jak jste si užil oslavy vašeho vůbec prvního mistrovského titulu s Oulu?
Měli jsme nabitý kádr s Aaltonenem a Kukkonenem, kteří byli na olympijských hrách, takže ani nebyl jiný cíl než titul. Týden jsme pak slavili a fanoušci s námi, bylo to super. Finové nechodí každý den na pivo, ale když už jdou, dají si jich 10 až 15. Ale v tom jsem s nimi krok nedržel a jel si to svoje (smích).
Jaké to vůbec bylo si v 19 letech zvyknout na život v jiné zemi?
Je něco jiného, když bydlíte doma s rodiči a pak odjedete někam, kde jste sám a musíte se o sebe postarat, sám si uvařit místo toho, aby pro mě maminka měla připravenou večeři. Myslím, že i lidsky jsem trochu povyrostl. A na ledě snad i zdokonalil svou hru, především v bruslení, protože finská liga je hodně o bruslení.
A co Vaše finština, domluvíte se s ní?
Finštinu jsem neuměl, trochu anglicky, ale postupem času jsem začal mluvit a bylo to lepší a lepší. A samozřejmě mi pak pomohlo, když pak do týmu přišel Ivan Huml.
Pojďme j národnímu týmu. Koho z hráčů na tomto kempu vůbec znáte?
Je tady pár kluků, co se mnou hráli za devatenáctky a pak ještě znám Pavla Francouze, protože s ním trénuju v Litvínově, ale to je tak asi vše. No a pak je tady pan Weissmann (Ondřej, asistent trenéra), který mě trénoval v Cheze.
Budete tedy mít oproti ostatním hráčům výhodu?
Nemyslím si, že mi to nějak pomůže. Pan Weissmann je trošku přísnej a už v juniorech mi dával co proto. Ale jsem určitě rád, že je tady. Chci si to tady užít a i poznat ostatní kluky, ale zároveň zamakat.
Nevyčítal Vám tehdy Weissmann, že jste se rozhodl z Litvínova odejít? Přišel jste navíc o sledovaný šampionát v Kanadě...
Jasně, že jsem tehdy o něco přišel, ale ten turnaj trvá dva týdny a já jsem ve Finsku celý rok. Šel jsem tam kvůli jazyku, ale i proto, abych se trhnul od rodičů a osamostatnil. Byl to dobrý krok. Navíc teď jsou naši šťastní a drží mi palce.
Prvním turnajem, kde byste si mohl zahrát, je listopadový Karjala Cup. To je pro Vás asi velká výzva, že?
Motivace to je velká, ale nepřipouštím si žádný tlak. Když mě trenér vezme, budu jen rád.
