Když koukáte na záběry z olympiády 1998, vidíte, že hokej se od té doby hodně změnil, že?
Za tehdejší zákroky by dneska hráči dostali doživotí. Ale i styl hokeje je úplně jiný - nahoru dolů. Dřív se hrálo víc kombinačně.
Cítíte při těchto záběrech i nostalgii?
Samozřejmě. Já to v Americe nevidím vůbec, u nás to běží trošku víc. Když jsou takovéhle srazy, člověk se podívá. Je to už dvacet let, ale zavzpomínám si rád. Bylo to super pro všechny, s kluky z Litvínova jsem navíc chodil na základku. Byli jsme spolu od nějaké - já nevím - páté třídy. Trávili jsme spolu deset měsíců v roce. Vítězství bylo o to hezčí, že jsme u něj byli všichni.
Jaké vyhlídky mají Češi před nadcházející olympiádou?
Doufám, že to klukům půjde. Nebude tam NHL, takže šance udělat dobrý výsledek je o něco větší, protože posily ze zámoří pro nás dneska nejsou takové jako pro Kanadu.
Sledujete také mateřský Litvínov?
Vůbec.
Teď se mu moc nedaří.
To vím, ale českou ligu nesleduju. Lhal bych, kdybych řekl, že mám přehled.
Co vůbec děláte?
Nic. Dělám si, co mě baví.
Chodíte ještě bruslit?
Nebyl jsem sedm let.
Kariéru jste ukončil v roce 2010. Nemrzí vás, že jste nehrál déle? K tisícovce zápasů v NHL vám chyběl kousek.
To jsou čísla. Každému záleží na něčem jiném. Mně to bylo vcelku jedno.
Sledujete ještě hokej?
Občas se podívám, ale hokej je jiný. Neříkám, že lepší, nebo horší, ale jiný. Kluci, se kterými jsem hrál, už víceméně skončili. Zájem, abych to sledoval, tam proto moc není.
Vaši synové Kelly a Bricks se hokeji nevěnují?
Ne. Oba hráli, mladší skončil asi před dvěma roky.
Vás návrat do hokeje v nějaké pozici neláká?
Vůbec. Nebavilo by mě to. Máš nějakou představu, styl, který bys chtěl hrát, ale tohle už dneska nefunguje. Je to hodně o videu, technice. Všechno se analyzuje od rána do večera.
Dělá se z hokeje moc velká věda?
Myslím, že ano. Samozřejmě potřebuješ přípravu, ale v daný okamžik musí hráč udělat rozhodnutí, které je podle něj nejlepší. Myslím, že množství informací, které dneska hráči mají, zpomalí jejich hru v tom, že přemýšlejí, co by měli dělat nebo jaké tendence má protihráč.
V rámci naganských slavností se vzpomíná i na zesnulého Ivana Hlinku. Jak on skládal tým? Měl k hokeji volnější přístup?
Vypadalo to tak, ale Ivan vždycky chtěl vyhrát. Patřil ke generaci, která za tím šla tvrdě. Zařvali na tebe, ale pak byla sranda. Dali jsme si i pivo. Po výkonu, proč ne. Když se ale šlo na trénink nebo na zápas, v žádném případě tam nebyl přístup "nic se neděje, vyhrajeme příště". Ivan nedělal z hokeje vědu a hodně kluků uvolnil do takové míry, že měli lepší výkony. Vyhovovalo jim to.
Co říkáte na to, že jeden olympijský vítěz pořád hraje?
Jardovi držím palce, ať mu to vyjde. Já když ráno vstávám z postele, tak to bolí. Jestli na to ještě má, ať hraje. Proč ne?
Myslíte, že Jágr by v NHL vydržel, pokud by neměl problémy s kolenem?
To je těžké posuzovat. V NHL je teď všechno o rychlosti. Jarda na tom byl vždycky velice dobře fyzicky. Uměl si udržet puk u těla, uvolnit se a vystřelit nebo nahrát. Dnes je hokej jiný. Člověk musí jezdit nahoru a dolů co nejrychleji.
Běhá z toho mráz po zádech! 🥇 Zlatí hoši z Nagana si dnes v Síň slávy českého hokeje připomněli momenty, které jim jen tak někdo nevezme. A my nikdy nezpomeneme! Za poskytnuté materiály děkujeme Česká televize a Český olympijský tým! 👏🏻🇨🇿
Zveřejnil(a) Česká hokejová reprezentace dne 05. Únor 2018
