Legendární bílé rukavice ještě na hřebíku nevisí. Pucher řádí ve druhé lize a vyváří Rakušanům

Podívejte se v galerii, jak si Peter Pucher zvyká na nové angažmá...
Pucher odehrál letos v Moravských Budějovicích jednadvacet utkání a připsal si čtyřiadvacet kanadských bodů.
... nejstarším hokejistou druhé ligy však není.
V týmu působí i se svým synem Peterem. Tomu bude v březnu jednadvacet a na rozdíl od svého otce je obránce.
Kromě své oblíbené třiatřicítky na dresu...
Foto: Tomáš Žák
Lukáš Caha Lukáš Caha
28. 12. 2017 7:03
Po skončení loňské sezony oznámilo vedení znojemského klubu své dlouholeté legendě Peteru Pucherovi, že s ním jako s hráčem již nadále nepočítá. Nabídlo mu však pozici na trenérské lavičce. Slovenský forvard si vzal nějaký čas na rozmyšlenou, ale nakonec se rozhodl dál hrát i ve svých třiačtyřiceti letech hokej. Rodák z Prešova, jenž bydlí od roku 1999 ve Znojmě, se upsal Moravským Budějovicím. Ve čtyřiadvaceti zápasech vstřelil již deset branek a na čtrnáct asistoval. "Myslím si, že z ledu zatím dokážu poradit víc než z trenérské lavičky," říká mistr světa z roku 2002 v exkluzivním rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Už je to půl roku, co jste skončil ve Znojmě a odešel do Moravských Budějovic. Zvykl jste si na jiné prostředí i nižší soutěž?

Nikdy jsem třetí nejvyšší ligu nehrál, takže jsem vůbec nevěděl, co od ní můžu čekat. Nakonec mě ale velmi mile překvapila. Několik týmů je opravdu kvalitních, což jsem nečekal. Ty zápasy stojí za to. Je to pro mě zajímavá zkušenost.

Jak to máte s tréninkem? Zvolnil jste?

Člověk musí trénovat pořád. V Budějovicích trénujeme večer, protože spoluhráči nejsou profesionálové a přes den chodí do práce nebo studují. To je pro mě ta největší změna, že chodím na led až od sedmi večer. Musím na sobě stále pracovat. Bez toho se nedá hrát ani ta třetí liga. Samozřejmě ten trénink není tak intenzivní, jako byl. Že bych ale úplně zvolnil, to se říct nedá. 

V týmu jste se setkal i se svým synem. Jaký to je pocit?

Je to krásné (úsměv). Snažím se mu poradit a být mu vzorem. Věřím, že tím, jak ho mám takto pod kontrolou, to je přínosné pro nás pro oba. Vnímám jej jako mladého hráče, který potřebuje poradit a pomoct. Uvidíme, jak se prosadí, zda to zvládne, či nikoliv. Je to jen na něm.

Jenom poslouchá, nebo vám občas i něco vyčte?

Někdy mu také něco není po chuti (smích). Některé mé rady jsou totiž trochu tvrdší, takže to se mu pak nelíbí.

Když jste skončil ve Znojmě, měl jste i jiné nabídky?

Byly asi dvě, ale nic tak konkrétního jako tady. Šel jsem do toho, protože Budějovice jsou blízko od Znojma. Navíc máme s manželkou restauraci v rakouském Retzu nedaleko hranic. Musím se pochválit, máme velmi špičkovou kuchyni (úsměv). Snažím se tedy pomáhat i tady. V Budějovicích jsem se navíc dohodl s majitelem klubu, že budu trénovat mladší žáky, kde mám svého druhého syna. Párkrát jsem vedl i trénink A-týmu, takže jsem byl vděčný za to, že jsem si mohl osahat i tuto roli.

Nelákal vás váš kdysi bývalý spoluhráč Marek Uram na Slovensko?

Ne, to ne. Marek ví, že je to pro mě daleko a že by to nešlo. Už mám svůj věk. Do Liptovského Mikuláše je to ze Znojma přes čtyři sta kilometrů. Už nemám ambici dokazovat si někde v extralize, že umím hrát hokej. Naopak se snažím pomoct mladším hráčům.

Marek stále působí ve slovenské extralize. Letos má již téměř třicet kanadských bodů. Nepopichujete se?

Přiznám se, že už je to tak dva měsíce, co jsme se spolu naposledy bavili. Sleduji ho, hraje výborně. Jsem rád, že mu to v tomto věku pořád jde. Moc mu fandím. Je to skvělý hokejista. Dokazuje, že to není o věku, ale o přístupu k hokeji.

Zpět k vašemu angažmá. Jak dlouho se dá hrát na takové úrovni, jakou má druhá liga?

Kdybych trénoval tak intenzivně jako v EBEL lize, dá se tu hrát hodně dlouho. Je to teď pro mě všechno nové a rozkoukávám se. Nejsem ten typ, abych tu dohrával kariéru jen kvůli tomu, že mám nějaké jméno. Až pocítím, že to není ono, skončím.

Takže vás myšlenky na konec kariéry nyní opustily?

Je to tak. Moc na to nemyslím. Uvidím, jak dopadne sezona. Chceme se co nejlépe připravit na play off a tam se to rozhodne.

Když se vrátím k tomu konci ve Znojmě, jaké to bylo, když vám vedení klubu oznámilo, že s vámi nadále nepočítá?

Nepočítali se mnou jako s hráčem. Řekli mi, že už mám svůj věk a je ideální to ukončit. Zároveň mi ale nabídli funkci asistenta trenéra A-týmu. To mě velmi mile překvapilo. Byla to pro mě velmi zajímavá nabídka, ale cítil jsem, že bych chtěl ještě nějaký ten rok hrát a radit mladším hráčům. Myslím si, že z ledu dokážu poradit víc než z té trenérské lavičky. Hodně jsem nad tou nabídkou přemýšlel. Klub se ke mně zachoval opravdu pěkně. Jen mi nenabídli hráčskou smlouvu, ale naopak tu trenérskou.

Takže ta otázka, jestli budete někdy v budoucnu trénovat znojemské Orly, není uzavřená?

Nikdo neví, co bude zítra. Chtěl bych se pohybovat kolem hokeje i po ukončení hráčské kariéry. A proč by to nemohlo být na lavičce Orlů? Znojmo je můj domov. Mám tam rodinu, známé… Bylo by to pro mě opravdu ideální.

V současnosti se nějakým způsobem ještě angažujete ve znojemském klubu? Chodíte alespoň na zápasy?

Tím, že máme v Moravských Budějovicích tréninky večer, tak mi to moc nevychází. Dostal jsem se asi na pět zápasů, když jsme měli nějaké volno.

Vánoční svátky jste v posledních letech trávil hokejem. Letos si je užijete víc?

Uvidím. Takové volno jsem opravdu velmi dlouho neměl. Vlastně skoro nikdy, když tak přemýšlím. Bude to pro mě novinka. Měli jsme hrát i v Budějovicích nějaké zápasy během Vánoc, ale nakonec se to přeložilo. Nějaké tréninky tam ale samozřejmě budou.

 

Právě se děje

Další zprávy