Proč nevzlétáme? Jediný přeživší popsal peklo u Jaroslavle, zemřeli v něm i tři Češi

Sovětské letadlo Jak-42 mělo 7. září 2011 dopravit hráče Jaroslavle do běloruského Minsku k zahajovacímu klání Kontinentální ligy.

Rutinní záležitost však vyústila v jednu z největších pohrom v historii hokeje.

Druhý pilot Igor Ževelov při vzletu zřejmě omylem šlapal na brzdový pedál, a tak letoun neskončil ve vzduchu, ale na zemi. A částečně v řece Volze.

Roztříštěný na kusy.

Zemřelo 43 lidí ze sedmi různých států. Většinu z nich zabil samotný náraz, někteří se utopili. Nejmladší obětí byl 18letý Maxim Šuvalov.

Česko truchlilo především za reprezentanty Jana Marka, Karla Rachůnka a Josefa Vašíčka.

Děsivé odpoledne přežili akorát hokejista Alexandr Galimov a letecký mechanik Alexandr Sizov.

Paradoxně jim pomohlo, že neměli zapnutý bezpečnostní pás. A také to, že seděli v poslední řadě. 

Galimov však i kvůli popáleninám na 90 procentech těla prohrál následný boj o život v moskevské nemocnici. Vydržel pět dní. Dokonce si zvládl promluvit s otcem.

Jediným přeživším tak zůstal Sizov, kterého z jaroslavské nemocnice rovněž převezli do Moskvy.

Zotavoval se dlouhé týdny. Byl popálený na 15 procentech těla, měl zlomenou pánev, lebku i žebra.

Musel podstoupit několik plastických operací. Od Moskevské oblasti pak dostal bolestné 500 tisíc rublů (tehdy asi 300 tisíc korun).

Související

Náraz do kostela a smrt. V troskách letadla zahynul slavný turínský tým, vládl Itálii

Tragickou havárii poprvé komentoval ještě na nemocničním lůžku. „Některým začalo být divné, proč nevzlétáme,“ popisoval vteřiny před neštěstím.

„Po chvilce jsem si i já uvědomil, že pořád jedeme. A když se letadlo konečně odlepilo od země, už mi bylo jasné, že do něčeho narazíme. Když jsem se pak probral, voda kolem mě byla v plamenech.“ Následně Sizov přiznal, že létat už asi nebude.

Hrůzný zážitek později podobně popisoval i u soudu, kde se před jedenácti lety nečekaně objevil.

„Pamatuju si, že někdo vykřikl: ‚Proč nevzlétáme?!‘ Koukl jsem se z okýnka. Bylo jasné, že jsme v pohybu. Letadlo nakonec šlo nahoru, ale moc prudce. Strašně mě to vyděsilo. Všechno kolem se začalo hýbat. Pak přišel náraz,“ vypovídal.

Delší rozhovor o události však Sizov neposkytl. Sdílný nebyl ani v soukromí. „O tom, co se stalo, moc nemluvíme, a to ani mezi sebou,“ přiznala rok po nehodě Sizovova manželka Světlana.

„Někdy se o tom letmo zmíníme, samozřejmě, ale to je celé. Takovou konverzaci pak co nejrychleji utneme. Pro Sašu je to stále velmi těžké,“ líčila.

Sizovová si také postěžovala na novináře, kterým vyčítala nevhodné chování bezprostředně po tragédii: „Jen si to představte… Vracím se z Jaroslavle domů, ale oni mě nepustí do vlastního bytu! Jeden mi dokonce řekl, že nikam nepůjde, dokud s ním nepromluvím. Kde to jsme?“

Podle vyšetřování vedeného Mezistátním leteckým výborem bylo příčinou tragédie zmiňované bezděčné brzdění pilota při startu.

Související

OBRAZEM Nejsmutnější hokejové město. Tohle je Jaroslavl

Posádka prý také nebyla dostatečně přeškolena a jeden z pilotů byl pod vlivem léku, který je s řízením letadel neslučitelný. Podle zprávy ruské prokuratury chyboval i letištní personál.

V září 2012 obvinili vyšetřovatelé nehody Vadima Timofejeva, náměstka generálního ředitele letecké společnosti Jak-servis. Jeho vinou údajně nebyla posádka k řízení letounu dostatečně vyškolena

Vyšetřování skončilo v říjnu 2014. Při něm se zjistilo, že posádka vinou Timofejeva neměla právo stroj řídit. Skutečnost, že se tak stalo, považovali žalobci za hrubé porušení letových pravidel. Timofejev povolil veliteli let na základě zfalšovaných dokumentů.

Druhý pilot kromě toho neměl právo svou funkci zastávat, protože nedokončil přeškolení na letouny Jak-42. Timofejev podle vyšetřovatelů o všech těchto prohřešcích věděl. Posádka letounu se dopouštěla vážných chyb i v předchozích letech, uvedla zpráva vyšetřovatelů.

Soudní proces s Timofejevem začal v prosinci 2014 a jediný obžalovaný v kauze později prohlásil, že se necítí vinen.

Pochybnosti o řádném vyšetření neštěstí měli podle agentury Interfaxu i mnozí pozůstalí. Žádost o zařazení mezi poškozené také podalo Chruničevovo státní kosmické vědecko-výrobní středisko, které bylo výrobcem havarovaného letounu.

V září 2015 udělil soud Timofejevovi trest pět let vězení, současně mu ho ale odpustil s tím, že případ spadá pod amnestii vyhlášenou k 70. výročí sovětského vítězství ve druhé světové válce.