Praha - Pražským Letištěm Václava Havla se v pondělí podvečer ozývalo bouřlivé skandování "Hoši, děkujem". Domů se totiž vraceli hokejoví reprezentanti do 18 let, kteří si ze světového šampionátu ve Finsku přivezli stříbrné medaile a v hale na ně kromě novinářů čekaly také davy rodinných příslušníků.
Po prvních objetích od rodičů a přítelkyň čekala na reprezentanty společná fotografie a hlavně oficiální přivítání od prezidenta Českého svazu ledního hokeje Tomáše Krále. Ten mladíkům pogratuloval, poděkoval za skvělou reprezentaci země, ale také je upozornil na to, aby nyní neusnuli na vavřínech.
"Pamatujte na to, že tohle by měl být začátek. Máte našlápnuto nejlépe ze všech vašich předchůdců, tak tu šanci nepromrhejte a koukejte dál makat," apeloval na hokejisty Král.
Vaněček: Nedá se to slovy popsat
Na závěr týmový pokřik "Cigi, caga..." a může se jít za rodinami, nebo za novináři. Vysmátý přišel před namířené diktafony a kamery gólman Vítek Vaněček.
"Užíváme si to moc, to se nedá ani slovy popsat. Je to parádní úspěch," začal jeden z hrdinů českého týmu. To, že od Američanů dostal ve finále pět gólů už hodil za hlavu.
"Byli jsme trochu zklamaní, chtěli jsme samozřejmě urvat i to finále, ale co se dá dělat. I to stříbro je skvělé."
Především pro něho se přitom vyvíjelo hororově, hned v první minutě musel lovit puk ze sítě. "Skoro to vypadalo na nějaký debakl, ale naštěstí jsme se do toho dostali a dohráli to důstojně. Snažili jsme se o přestávce nějak povzbudit a nakopnout, ale dotahovat proti Američanům třígólové manko, to už je složité," dodal Vaněček s tím, že prohra 2:5 byla s USA ještě dobrá.
Kaše: S bráchou si nezávidíme
A všem podle českého brankáře tkvělo kouzlo stříbrného mužstva? "Jednoznačně v týmovosti, všichni jsme si sedli. Určitě sehrálo velkou roli i štěstí, když jsme proti Rusku i Kanadě postoupili díky gólu v prodloužení," myslí si gólman.
Jeden z těchhle šťastných gólů dal útočník David Kaše, sedmnáctiletý talent z juniorky Chomutova. Když se ho ale na jeho postupový gól v semifinále proti Kanadě zeptáte, jen pokrčí rameny, jako by to nic nebylo. "Vystihl jsem, kam chce obránce jet, sebral jsem mu puk a dloubl to nahoru. To je všechno," to je všechno culil se Kaše.
Možná ještě větší radost měl prý z toho, že společně dokázali přetlačit ve čtvrtfinále Rusko. "Oni vám nedají zadarmo ani metr ledu, jsou vždycky nepříjemným soupeřem. Ale my si před tím řekli, že s týmy jako Rusko, Kanada nebo Amerika nemáme co ztratit a to se na tom výsledku možná odrazilo," řekl.
Jeho o dva roky starší bratr Ondřej Kaše mu nyní může závidět, medaile z juniorské reprezentace mu chybí. "My si nijak nezávidíme, naopak se podporujeme," utnul s úsměvem spekulace mladší z bratrů.
Vrána: Na drafty radši nemyslím
Také nejlepší střelec turnaje Jakub Vrána byl rád, že mu visí na krku stříbro a na prohrané zlato vůbec nemyslel. "Bezprostředně po zápase vám proběhne hlavou obrázek, jak to druhé mužstvo slaví tu zlatou, ale pak si uvědomíte, že jste druzí a že to vůbec není špatné místo a že můžeme být spokojení," popisoval pocity po finálovém utkání Vrána.
Svůj osmigólový brankový účet ale nijak nepřeceňoval. "Je to sice hodně sledovaný turnaj, ale nijak na to nemyslím. Jsem rád, že mi to tam padalo, že jsem splnil úkol, který jsem v ofenzivě měl. Hodně mi pomohli i kluci," pochválil spoluhráče osmnáctiletý forvard.
Kromě zmiňovaného štěstí a týmové práce podle Vrány k úspěchu přispělo i to, že hráči věděli, že je doma fanoušci sledují. "Po čtvrtfinále jsme věděli, že už to bude sledovat celý národ doma od televize. Hlavně v tom semifinále nás to hodně nakoplo."
Vrána, který v sezoně hraje ve švédském Linköpingu, je jedním z největších českých želízek pro blížící se draft NHL. "Na to ale pořád raději nemyslím. Zbytečně by mě to svazovalo, uvidíme, jak to v červnu dopadne," odvětil stroze.
Z letiště se hráči rozprchli s rodinami domů. Plánují ovšem společnou oslavu. "Bavili jsme se s klukama, že by mělo něco proběhnout, ale to radši nechám jako tajemství," culil se Kaše.
