Jak snášíte letní dřinu? Trénujete i letos na ledě ve Frýdku-Místku?
Ano, pořád to tak je. Máme společnou letní přípravu s Ondrou Palátem a Radkem Faksou. Trénujeme spolu v posilovně pod dohledem kondičního trenéra Radima Poláška a od začátku srpna společně chodíme na led.
Vloni jste se vracel po těžkém zranění nohy a občas jste zaháněl myšlenky na konec kariéry. Jste v letošní přípravě naladěn lépe?
To léto je rozhodně pohodovější. Nejen co se týče myšlenek, ale také z hlediska pohybu a tak vůbec obecně. Můžu normálně fungovat, nejsem celé léto o berlích, takže určitě mám příjemnější přípravu.
Ondřej Palát chtěl letos zařadit ve větší míře kolo a výšlapy po Beskydech. Máte i vy čas na zpestření přípravy v tomto duchu?
Nevím, jestli to zařadil, anebo o tom jen mluvil (smích). Jednou byl na Lysé hoře, to nám říkal, ale jinak nevím, kdy to chtěl stihnout. Když se teď přidal i led, času opravdu moc nezbývá. Sice se to snažíme odjezdit ráno nebo dopoledne, ale pak člověk přijde domů unavený, odpočine si a odpoledne by chtěl zase věnovat čas dětem.
V NHL je před vámi čtvrtá štace, po St. Louis, Torontu a San José budete hájit barvy Dallasu. Jak se těšíte na nové prostředí?
Těším se hodně. Poprvé se v týmu potkám s dvěma Čechy, dosud jsem si jen v St. Louis zahrál s Vladimírem Sobotkou (v San José v roce 2016 odehrál Polák po boku Tomáše Hertla pouze část sezony a totéž platilo v uplynulém ročníku v Torontu s Tomášem Plekancem, pozn. red.), takže to bude příjemné. Je to nová výzva a už se s rodinou těšíme do tepla v Texasu. Sice je to z extrému do extrému, protože v Dallasu je teď 40 stupňů a v Torontu bylo minus 20, ale věřím, že to bude super.
Tepla jste si v zámoří nikdy příliš neužil, viďte?
V San José jsme byli tři měsíce, to bylo dobré. Nedivím se klukům, když chtějí hrát NHL na teplých místech. Člověk tam má hned i lepší náladu.
Z tohoto pohledu jste chápal příkoří Jaromíra Jágra v Calgary?
Je to jedna z věcí, která hráče ovlivní. V jeho věku už to navíc může být každá maličkost. Když ani jednou za měsíc nevyjde slunce a venku máte minus 20, působí to trochu depresivně. Zvlášť pokud se člověku dvakrát nedaří, možná se v tom více utápí.
Na druhou stranu Toronto je považováno za hlavní město hokeje. Nemrzí vás kvůli tomu, že Maple Leafs po čtyřech letech opustíte?
To je hezké pro fanoušky, ale ne nutně pro hráče. Proto se do Toronta tolik hráčů nehrne, možná je až moc hokejové.
Tlak ze všech stran je tam silnější než kdekoliv jinde v NHL?
Přesně tak. Podobně to má možná Montreal, ale pak asi dlouho nic. V Americe pořád není publicistika hokeje na takové úrovni jako v Kanadě, kde je to sport číslo jedna. V Kanadě se média soustředí hlavně na něj.
Jak jste dosud vnímal Dallas jako soupeře?
S Torontem jsme proti nim moc zápasů neodehráli. Ale vím, že mají v útoku vynikající hráče a dopředu jsou silní, avšak v obraně už to nebylo tak slavné. Možná proto se nedostali do play off, což mě přesto docela překvapilo, protože chytili dlouhou šňůru neporazitelnosti, hráli skvěle a pak se asi něco zlomilo.
Sbíráte teď v přípravě informace od Radka Faksy?
Trochu ano, o Dallasu se bavíme, ale skončil tam trenér Ken Hitchcock, přijde nový kouč Jim Montgomery a všichni jsou trochu v očekávání. Jak to bude vypadat a co nového vnese do týmu.
Českou trojici v Dallasu doplní Martin Hanzal, kterého v poslední době sužují zranění. Podpořil jste ho po své loňské zkušenosti?
V kontaktu jsme, řešili jsme, jak jeho zdravotní stav vypadá, ale on už si těmi zraněními docela prošel, takže sám ví, co je pro něj nejlepší.
Osmkrát za posledních deset sezon chyběl Dallas v play off, a tak budou letos očekávání velká. Tým však vypadá věkově zkušeně.
To ano, a myslím, že i na ledě to vypadá dobře. Jsou tam kluci, kteří umějí dát gól, velká jména, jen tomu asi chybí nějaký malinký detail.
V obraně se potkáte například s Johnem Klingbergem, který se zaskvěl i na mistrovství světa. Jak se vám líbí jeho herní styl?
Z ledu ho dobře znám, v zámoří jeho jméno často zmiňují. Dávali jsme si na něj vždycky pozor. Už je to zkušený obránce, má to v ruce a má velký přehled. Těším se na něj. Když jsem viděl, co je na modré čáře schopen udělat, uznal jsem i ze střídačky, že je to moc pěkné.
V závěru sezony jste byl svým týmem nominován na ocenění Billa Mastertona za vytrvalost a oddanost hokeji. Jaký to pro vás mělo význam, přestože jste se mezi tři finalisty posléze nedostal?
Víceméně to pro mě neznamená vůbec nic (úsměv). Moc na tyhle věci nejsem a tu práci po zranění jsem dělal jen sám pro sebe, pro nikoho jiného. Takže jestli za to dostanu trofej, nebo ne, je mi docela šumafuk. Sám se sebou jsem byl spokojený, že jsem se dokázal vrátit. To pro mě byla hlavní výhra.
Než jste podepsal roční kontrakt s Dallasem, čile se spekulovalo, jestli v případě návratu do extraligy posílíte Vítkovice, nebo Třinec. Jak jste tuto přetahovanou vnímal?
Vnímal jsem to hodně, protože jsem tu přetahovanou sám vyvolal. Chtěl jsem si obhlédnout možnosti, které na severní Moravě jsou, a jaký má kdo zájem, kdyby to v NHL nevyšlo. A ten přehled do dalších let jsem získal. Vím, co můžu čekat, donekonečna v NHL nebudu.
A co reprezentace? Prioritou je každý rok boj o Stanley Cup, ale národní tým pro vás ještě není uzavřenou kapitolou, ne?
Spíš bych to nechal mladším a nehrnul se tam. Pokud by měl někdo velký zájem, abych reprezentoval, uvažoval bych o tom, ale myslím, že by se měli dopředu tlačit mladší kluci. Místo pro mě by asi ani nezbylo.
Líbí se vám nové dresy se lvem namísto velkého státního znaku?
Vždycky jsem říkal, že se mi nejvíce líbí dresy se státním znakem. Bylo úžasné nosit na prsou ty dvě orlice a dva lvy. Ty dresy byly opravdu krásné a změnilo se to v tohle. Nějakou divnou karikaturu nebo komiks. Vůbec se mi to nelíbí a nevím, proč jsme se do toho pouštěli. Nejsem designér a asi je to něco moderního, co nepochopím, ale je to můj názor. Dříve jsme měli podle mě nejhezčí dresy ze všech.
