reklama
 
 

Na farmě se bál gangů, teď Rittich chytá NHL: Prý jsem se strašně zrychlil. A můj rituál nafoukli

10. 1. 2018
Česká brankářská škola neprožívá v hokejové NHL zlatý věk. Dosud jediným příjemným překvapením v současném ročníku je David Rittich.

Praha / Calgary - Petr Mrázek nezastavil propad, Michal Neuvirth dělá dvojku i kvůli zranění, Ondřej Pavelec sekunduje věhlasnému Henriku Lundqvistovi, jak všichni čekali.

Brankářem číslo dva je v NHL rovněž David Rittich, jediný on ale povýšil. Sezonu odstartoval na farmě ve Stocktonu jako trojka až čtyřka Calgary Flames. Když díky skvělým výkonům dostal šanci v hlavním mužstvu, zazářil. Po pěti zápasech má úspěšnost zákroků 92,4 procenta. Zaujal natolik, že vedení kanadského klubu vyměnilo plánovanou dvojku Eddieho Läcka do New Jersey.

"Tam, kde jsem, mě dostala tvrdá práce," tvrdí 25letý brankář v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Ještě před dvěma roky chytal za extraligovou Mladou Boleslav a v Česku neměl velké jméno. Teď pronikl mezi hokejovou smetánku a snad teprve vyhlíží kariérní vrchol.

Calgary nedávno vyměnilo Eddiho Läcka do New Jersey. Řekl vám někdo z klubu, že teď jste týmovou dvojkou vy?

Vůbec. Že Eddieho vyměnili, jsem se dozvěděl z internetu. Vedení mi nic neříkalo. A upřímně - pro mě byl Eddie strašně příjemný kluk. Bavili jsme se spolu v San Jose, kde hrál Stockton před námi, a on mi říkal, že zkouší trejd. Nezmínil se ale, že by bylo něco na obzoru.

Vy osobně se za brankáře číslo dva považujete?

Myslím, že NHL je tak nevyzpytatelná, že člověk pomalu neví, co se stane v příští minutě. Když občas vidíte ty trejdy, tak… Opravdu se může stát cokoliv.

Bydlíte v Calgary pořád na hotelu, nebo už jste ve vlastním?

Zatím jsme se snoubenkou furt na hotelu, takže je to takové složité, ale co jsem se bavil s lidmi kolem, tak už mi něco hledají. Stěhovat bych se měl po tripu.

Jasnou jedničkou Flames je Mike Smith. Jaký s ním máte vztah? Spíš kamarádský, nebo čistě profesionální?

Řekl bych, že kamarádský. Dokážeme se bavit o všem. Když jsem přišel, měl jsem z něho obrovský respekt. Je starší, má děti, v hokeji toho strašně moc dokázal. Nevěděl jsem, jak nebo o čem se s ním mám bavit. Ale tohle opadlo. Mike mi radí na tréninku, po zápase, během něj. Je to pro mě takový učitel.

Takže ho považujete za svého učitele, ne konkurenta?

Samozřejmě. Jeho vůbec nemůžu brát jako konkurenta. Když bylo mistrovství světa v Česku a on chytal za Kanadu, já jsem se na to díval v televizi. Nedokázal jsem si představit, že bych s ním byl v týmu. Teď se mi to plní. Jednička je ale on, já jsem tady od toho, abych za něj zaskočil, když bude unavený nebo když budou dva zápasy ve dvou dnech.

Trenéři, kteří vás za mořem poznali, hodně vyzdvihují, že na sobě opravdu tvrdě pracujete. Je to vaše největší přednost?

Je to věc, která mě dostala tam, kde jsem. Na tréninku nic nevypustím. I když vím, že nějakou dorážku už nemůžu chytit, snažím se ten gól nedostat.

Smlouvu s Calgary jste podepsal v létě 2016, ale zájem o vás mělo víc klubů NHL. Co rozhodlo?

Já vím asi o dvou klubech. Calgary bylo férové, líbilo se mi jeho jednání. Zkrátka všechno na rovinu. V této sezoně se potvrdilo, že mi nelžou.

Co vám říkali? Že začnete na farmě, a pokud budete dobrý, dostanete další rok šanci nahoře?

Loni bylo jasné, že budu na farmě. Já do toho šel, protože jsem věděl, že z farmy je do prvního týmu blízko. Chtěl jsem si svůj sen vybojovat a druhý rok se mi to povedlo. Jsem rád, protože někteří kluci na to čekají třeba pět let.

Váš přechod z Česka do zámoří působí relativně hladce. První rok farma, druhý rok NHL. Připravoval jste se na ten skok do jiného světa?

Ano, hodně, ale stejně jsem si musel zvyknout na menší kluziště, jiné úhly střel, jiný styl hokeje. Člověk se v Česku může připravovat, jak chce, ale stejně mu nejvíc pomůže, až když tady s týmem trénuje a hraje zápasy. Je důležité sem přijet velice dobře připravený po fyzické a silové stránce. Jestli mě něco překvapilo, tak možná to, že se tady střílí fakt z každé pozice. Hráči to zkoušejí na taková ta blbá místa.

Když vám bylo jasné, že začnete na farmě, neměl jste strach? Stockton patří kvůli kriminalitě k nejnebezpečnějším městům Spojených států.

Já jsem tam přijel hrát hokej, ne koukat po památkách nebo chodit po městě. Vím, že Stockton není úplně ideální, ale dá se říct, že jsme bydleli za městem, kde to bylo celkem v klidu. Úplně v pohodě jsme mohli vyjít ven třeba na procházku se psem.

Do města jste se ale někdy dostat musel. Je realita tak špatná, jak se o ní píše?

Abych řekl pravdu, tak jsem po městě moc nechodil, protože jsem měl docela strach. Jsou tam čtyři typy gangů. Realita je prostě špatná - špatný životní styl, nic moc životní úroveň. Ale nechci to město hanit, protože lidé okolo hokeje jsou tam výborní.

Nedávno jste upoutal zvláštním rituálem. Před zápasem, v němž máte chytat, si necháváte dvakrát vystřelit na hlavu. Pořád se toho držíte?

Zatím to funguje. Až to fungovat přestane, zkusíme vymyslet něco nového.

Máte hodně rituálů? Jste pověrčivý?

Vůbec. Tohle se stalo náhodou při rozbruslení ve Stocktonu. Drželi jsme se toho vlastně ze srandy. Když jsem přišel do NHL, tak se to nafouklo. Pověrčivý ale vůbec nejsem.

V čem jste se za rok a půl v Severní Americe nejvíc posunul?

Určitě v jazyce. Po příchodu jsem byl hodně v šoku. Myslel jsem, že umím anglicky, ale vyvedli mě z omylu. Asi jsme to ve škole nedělali úplně dobře, ale to nevadí. Jinak lidé, co mě sledují po hokejové stránce, mi říkali, že jsem se strašně zrychlil.

Zažil jste v NHL nějaké překvapení? Něco, na co byste upozornil kamaráda, který by tam také šel chytat? 

Řekl bych mu jenom: "Makej, je to jenom na tobě." Jinak nevím, na co si v NHL dávat pozor. Když jste rok na farmě, máte hodně času se na všechno připravit.

Po této sezoně vám končí smlouva, stanete se chráněným volným hráčem. Chcete zůstat v Calgary, nebo by vás lákala pozice jedničky třeba v Rusku?

Pamatuju si, jak gólman Tampy Vasilevskij řekl, že je lepší být dvojka v NHL než jednička v KHL. Určitě bych chtěl zůstat tady, bohužel nevím, co se může stát. Může přijít trejd, zranění. Budu se snažit předvádět co nejlepší práci, abych si tady vybojoval smlouvu na další rok. Nebo uvidíme, na jak dlouho.

Jste se svými výkony spokojený?

Nevím. Jsem rád, že jsem v NHL, ale inkasované góly mě občas štvou, protože vím, že některé jsem mohl chytit. Se spokojeností je to tak padesát na padesát.

autor: Daniel Poláček | 10. 1. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama