V minulém ročníku nedal Ovečkin ani jeden gól do prázdné brány, v tom aktuálním už jich má devět. Vyrovnal tím rekord Pavla Bureho z přelomu milénia.
Na to, aby se v čele tabulky osamostatnil, má ještě sedm zápasů.
Není náhoda, že Ovečkin letos tak často trefuje opuštěnou branku. Trenér Washingtonu Peter Laviolette hráče výslovně nabádá, aby to při power play soupeře co nejvíc zkoušeli. I za cenu toho, že se netrefí a zakázaným uvolněním darují protivníkovi vhazování ve svém pásmu.
Ovečkin se Lavioletteovi ve střelbě do odkryté svatyně osvědčil. Dokáže přesně vypálit víceméně odkudkoliv. "Je v tom dost dobrý," uznal kouč v průběhu základní části.
"Hlavně ale musíte být na ledě, když je prázdná brána," zdůraznil Ovečkin, že bez důvěry trenérů by v této disciplíně nebyl na špici. Nestačí, že má parádní střelu. Koučům musel předvést, že v závěrečných minutách zápasu si umí počínat zodpovědně.
"Chápu, co je třeba udělat. Když musím zblokovat střelu, udělám to. Když musím zahrát chytře, udělám to. A když mám šanci skórovat, udělám i to," prohlásil dlouholetý kapitán Capitals.
Za posledních pět let vstřelil v zámořské lize 22 gólů do prázdné branky, čímž předčil všechny konkurenty.
Že by díky tomu získal ještě větší uznání, se ale říct nedá. Góly v situaci, kdy si soupeřův brankář hoví na střídačce, sice pojišťují výhru a dělají fanouškům radost stejně jako ty "normální", ale podle některých hlasů jsou příliš laciné.
V deníku Toronto Sun kdysi vyšel názorový text, podle něhož by se gól do odkryté svatyně vůbec neměl počítat do střelcových statistik. Stejně jako se nepočítají rozhodující trefy v nájezdovém rozstřelu.
Podle této logiky by přišli o body i hokejisté, kteří na takový gól přihráli. Bývalý útočník Patrik Eliáš před lety pro projekt Bez frází přiznal, že si při protivníkově power play rád "honil" body. S tehdejšími parťáky v New Jersey Jasonem Arnottem a Petrem Sýkorou se domluvil, že jakmile pojedou na prázdnou bránu, musejí si vyměnit puk tak, aby se do tabulky produktivity zapsali všichni.
To jiní hráči trefením brány, kterou nikdo nestřežil, vyloženě opovrhovali. Příkladem budiž někdejší hvězdný bek Al Iafrate. Když se ho po jednom utkání ptali, proč v závěrečných vteřinách nastřelil puk po mantinelu a nesnažil se trefit opuštěnou branku, odpověděl: "Góly do prázdné jsou pro žabaře."
Trefovat prázdnou bránu odmítal také legendární kanonýr Brett Hull. Na začátku 90. let skóroval v jedné sezoně 86krát, aniž by si pomohl trefou do opuštěné svatyně. Podle statistického modelu, který reflektuje, že ne každá éra byla ofenzivně tak rozdováděná jako 80. léta, jde o nejlepší střelecký výkon v historii.
Postupem času však Hull změnil názor. Když v novém tisíciletí hrál za Detroit a střelecký prach mu začal vlhnout, byl rád i za góly do opuštěné klece. "Dřív jsem všem říkal, že je nechci, ale kdybych jich teď mohl dát třicet, beru je všechny!" svěřil se.
Celkově jich v NHL nastřílel jedenáct.
To Jaromír Jágr takto skóroval 22krát. Hned 18 z těchto gólů vsítil ještě v Pittsburghu. V pozdější fázi kariéry přenechával místo při soupeřově power play mladším a mrštnějším spoluhráčům.
A Ovečkin? Ten už prázdnou bránu trefil 48krát, na vedoucího Waynea Gretzkyho ztrácí jen osm gólů.
Bez branek do opuštěné svatyně by tak v historických tabulkách měl "jen" 729 gólů, což by mu nestačilo na Jágra, který je po odečtu na 744 trefách. Se započtením všeho však české osmašedesátce utekl už o jedenáct branek a má před sebou akorát Gordieho Howea a Gretzkyho. Podle "spravedlivého" modelu, který zohledňuje rozdílnost jednotlivých hokejových ér, už je dokonce druhý za Howem.
