Karlovy Vary – Nejlepším českým hokejistou je momentálně Jaromír Jágr. "V mých letech už člověk musí děkovat všem," smál se při přebírání Zlaté hokejky.
Loni se zdálo, že slavnou osmašedesátku definitivně přerostl mladý Jakub Voráček, který ve Philadelphii nastřádal 81 bodů, což od výluky nesvedl žádný Čech kromě Jágra. Místo obhajoby však Voráček skončil sedmý, obdivuhodný rozlet neustál.
Zato Jágr táhl mladou Floridu, lámal historické rekordy a v bodování předčil třeba Stamkose, Toewse či Spezzu. Po právu získal už dvanáctou Zlatou hokejku, přestože má za sebou 44. narozeniny.
Proč odmítl Světový pohár?
Dostal tak druhou trofej v krátkém sledu, nedávno mu zámořští novináři přisoudili Mastertonovu cenu za oddanost hokeji, byť ji většinou dostávají hráči, kteří překonali těžkou životní situaci. "Jsem jeden z mála, který vyhrál tuhle trofej za lásku k hokeji, za dlouhověkost. Řekl bych, že padesát procent lidí řekne, že se jí nezasloužím," zamyslel se Jágr na konci sobotního večera.
Na nejprestižnější individuální trofeje NHL už nemá nárok, ale je k nim blíž, než by mnozí řekli. V hlasování o Hart Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu soutěže skončil sedmý. Až za ním se řadily superhvězdy jako Karlsson, Giroux nebo Lundqvist.
"Když jsem to viděl, byl jsem mile překvapený. Už ale nejsem hráč, co jsem býval. To ani nejde. Tělo už nechce slyšet. Řekl bych ale, že sedmé místo je teď cennější, než když jsem v nejlepších letech končil na druhém nebo třetím místě," tvrdí král českého hokeje.
Fanoušci doufali, že fenomenálního útočníka, jenž neztrácí dech, uvidí i na zářijovém Světovém poháru, ale po napínavém čekání uslyšeli "ne".
Sám Jágr se nerozhodl znenadání, po dlouhém přemýšlení odmítl z několika důvodů:"V Praze (na předloňském MS, pozn. red.) jsem udělal nejlepší tečku, kterou jsem si mohl přát. Škoda, že to nedopadlo zlatou nebo jakoukoliv medailí. V mých letech je taky velice složité se v létě připravit na sezonu, zvlášť když vypadneš ze zápasového tempa. Nebyl bych to já."
Má ještě větší chuť než dřív
Těžko lze něco namítat. V průběhu příštího ročníku bude Jágrovi už 45 let. V takovém věku je na elitní úrovni běžnější trénovat, ale nezdolný forvard bude dál svádět bitvy s těmi nejlepšími mezi úzkými zámořskými mantinely. Změní proto přípravu?
"Dá se říct, že každý rok mám stejnou přípravu," odpovídá. "Vždycky se soustředím na části těla, které jsou pro mě důležité. Samozřejmě to trochu měním. Nikdy jsem neměl žádného kondičního trenéra, všechno jsem si dělal sám. Chuť pořád je, ještě větší než dřív. Nemám teď tolik vedlejších zájmů. Problém je, že už potřebuješ daleko víc času na odpočinek."
Na Floridě, s níž po sezoně podepsal novou roční smlouvu, se ho dočká v příjemném balení. Takový Edmonton mu slunné pláže rozhodně nenabídne. Na ledě však bude muset dřít jako kdekoliv jinde. Konkurenci mu vytvoří často o generaci mladší parťáci.
"Možná bude trochu problém, že nebudu dostávat tolik času na ledě. Prostor dostanou mladší, perspektivní hráči," ví Jágr. "Na druhou stranu záleží i na mně. Budu muset hrát každý zápas, jako kdyby byl můj poslední."
Pokud se mu to podaří a tělo ho nezradí, může pomýšlet na třináctou Zlatou hokejku nebo alespoň na 24. účast mezi nejlepší desítkou. K takovým metám se nikdo v historii ani nepřiblížil.
