"Snažil jsem se být lepší a lepší." Nedomanský jako druhý Čech vstoupil do Síně slávy

Sport ČTK Sport, ČTK
19. 11. 2019 6:37
Václav Nedomanský byl jako druhý Čech v historii slavnostně uveden do hokejové Síně slávy v Torontu. Pětasedmdesátiletý bývalý kanonýr se dočkal této pocty pět let po brankáři Dominiku Haškovi.
Václav Nedomanský v roce 1972
Václav Nedomanský v roce 1972 | Foto: ČTK

Spolu s Nedomanským se letos dočkali prestižního ocenění bývalý kanadský útočník Guy Carbonneau, ruský obránce Sergej Zubov, kanadská útočnice Hayley Wickenheiserová a mezi budovateli Jim Rutherford a Jerry York.

"Jsem vděčný a velice si vážím svého zvolení. Nehrál jsem proto, abych se stal členem hokejové Síně slávy, ale proto, že hokej miluju. Měl jsem vždycky skromné cíle a snažil se být lepší a lepší," řekl Nedomanský už dříve v rozhovoru pro nhl.com.

Nedomanský získal na světových šampionátech vedle zlata z roku 1972 i čtyři stříbra (1965, 1966, 1971, 1974) a tři bronzy (1969, 1970, 1973). Na olympijských hrách dosáhl na stříbro v roce 1968 v Grenoblu a na bronz o čtyři roky později v Sapporu.

V československé lize nastřílel 369 gólů v 419 zápasech a stal se třikrát nejlepším střelcem (1967, 1972 a 1974). V národním týmu dal 163 gólů v 220 duelech.

Právě Toronto bylo před 45 lety cílovou stanici Nedomanského při emigraci z komunistického Československa přes Švýcarsko, kam získal víza na dovolenou. Nejdříve hrála dlouholetá opora Slovanu Bratislava ve WHA za Toronto Toros a Birmingham Bulls.

Do NHL naskočil Nedomanský až v 33 letech, přesto v ní stačil v barvách Detroitu, New York Rangers a St. Louis odehrát 428 utkání s bilancí 125 gólů a 283 kanadských bodů.

Po skončení kariéry v zámoří působil jako trenér ve Schwenningenu a Innsbrucku, od roku 1992 začal pracovat jako skaut. Nejdříve v Los Angeles, pak v Nashvillu a minulé tři roky ve Vegas.

Na Světovém poháru v Torontu v roce 2016 byl také skautem Výběru Evropy, který prohrál až ve finále s Kanadou. Rodák z Hodonína, kde je po něm pojmenován zimní stadion, žije v Palm Desert v Kalifornii.

Devětapadesátiletý Carbonneau vyhrál dvakrát Stanleyův pohár s Montrealem (1986 a 1993) a jednou s Dallasem (1999). V NHL sehrál bývalý hráč i St. Louis 1318 zápasů a připsal si 645 bodů (257+388). V 231 duelech play off zaznamenal 93 bodů (38+55). Třikrát získal Frank J. Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka NHL.

Václav Nedomanský při programu nových členů hokejové Síně slávy v Torontu (2019).
Václav Nedomanský při programu nových členů hokejové Síně slávy v Torontu (2019). | Foto: Twitterový účet MLB &NHL News Now

O deset let mladší Zubov se potkal s Carbonneauem v Dallasu a byl rovněž u triumfu v roce 1999. Stanleyův pohár předtím získal v roce 1994 s Rangers. Ve sbírce úspěchů má také zlato z olympijských her 1992 v Albertville. V NHL si připsal někdejší hráč i Pittsburghu v 1068 duelech 771 bodů (152+619) a v play off nasbíral v 164 zápasech 117 bodů (24+93).

Jednačtyřicetiletá Wickenheiserová, jež byla před půl rokem při mistrovství světa v Bratislavě uvedena do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace, má ve sbírce čtyři zlaté medaile z olympijských her a dalších sedm triumfů na světových šampionátech.

Sedmdesátiletý Američan Rutherford je generálním manažerem Pittsburghu a vystavěl kádr pro triumfy Penguins ve Stanleyově poháru v letech 2016 a 2017. Na stejné pozici působil dlouhá léta i v Hartfordu a následně po přestěhování klubu v roce 1997 v Carolině. S Hurricanes triumfoval v roce 2006. O čtyři roky starší York je dlouholetým koučem na Boston College.

Přehled evropských členů hokejové Síně slávy v Torontu (v závorce za zemí rok uvedení):

Vladislav Treťjak (Rusko, 1989), Börje Salming (Švédsko, 1996), Peter Šťastný (Slovensko, 1998), Jari Kurri (Finsko, 2001), Vjačeslav Fetisov (Rusko, 2001), Valerij Charlamov (Rusko, 2005), Igor Larionov (Rusko, 2008), Pavel Bure (Rusko, 2012), Mats Sundin (Švédsko, 2012), Peter Forsberg (Švédsko, 2014), Dominik Hašek (Česko, 2014), Sergej Fjodorov (Rusko, 2015), Nicklas Lidström (Švédsko, 2015), Sergej Makarov (Rusko, 2016), Teemu Selänne (Finsko, 2017), Alexandr Jakušev (Rusko, 2018), Sergej Zubov (Rusko, 2019), Václav Nedomanský (Česko 2019).

Poznámka: slovenský rodák Stan Mikita, jenž byl přijat v roce 1983, má kanadské občanství.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 6 hodinami

MOV definitivně potvrdil, že biatlonistky dostanou bronz za štafetu v Soči 2014

Mezinárodní olympijský výbor (MOV) definitivně potvrdil, že biatlonistky Eva Puskarčíková, Gabriela Soukalová, Jitka Landová a Veronika Vítková dostanou po diskvalifikaci Ruska za doping dodatečně bronz ze štafety na ZOH v Soči 2014. Češky skončily v závodě při vítězství Ukrajiny čtvrté, na druhou pozici místo Rusek se posunou původně třetí Norky.

"Dnes jsme po dlouhém očekávání obdrželi dopis od Mezinárodního olympijského výboru, který potvrzuje, že české biatlonistky jsou třetí ve štafetě na hrách v Soči," uvedl v tiskové zprávě Českého olympijského výboru jeho sportovní ředitel Martin Doktor.

MOV o diskvalifikaci ruských biatlonistek ze štafety na 4×6 km rozhodl už v listopadu roku 2017, tehdy kvůli dopingu Jany Romanovové a Olgy Viluchinové. Ty se proti diskvalifikaci a doživotnímu distanci odvolaly ke Sportovnímu arbitrážnímu soudu (CAS) v Lausanne, jenž v září roku 2020 rozhodl v jejich prospěch, neboť o jejich zapojení do státem organizovaného dopingu nebyl dostatek důkazů. S odvoláním však neuspěla další členka štafety Olga Zajcevová, a proto dnes MOV změnu pořadí závodu definitivně potvrdil.

Zdroj: ČTK
Další zprávy