A.cz: Letos zatím zažíváte přelomovou sezonu své kariéry. Užíváte si to?
Je to super. Zatím mi to tam padá, ale hlavní pro mě je, že se nám teď konečně zase daří vyhrávat jako týmu. Osobně si myslím, že jsem zase trochu vyzrál a zlepšil se. Pořád bych ale nějaké velké závěry nedělal, máme za sebou čtvrtinu sezony.
Se spoluhráčem Bradem Marchandem bodově skvěle šlapete. Hvězda posledních sezon a váš spoluhráč z útoku Patrice Bergeron se však letos trápí. Nezávidí vám formu?
Bergie určitě nezávidí. Daří se nám jako lajně, snažíme se hrát pořád stejně. Teď to tam padá mně, za deset zápasů to může být obráceně. Snažíme se hrát rychlý hokej a sbírat body jako tým.
Na kontě máte patnáct gólů a jen šest asistencí. Nevyčítají vám spoluhráči, že málo přihráváte?
(smích) No, já jsem z toho sám překvapený! Po hodně dlouhé době mám víc gólů než nahrávek. Ale jak říkám, je to začátek sezony. Pořád se to ještě může klidně změnit.
Už jste nastřílel víc gólů než Ovečkin a v čele tabulky střelců se předháníte s Crosbym a Lainem. Jaký je tohle pro dvacetiletého chlapce z Havířova pocit?
Samozřejmě jsem to nečekal, to je jasné. Na druhou stranu ale hraju první lajnu, dvacet minut za zápas, chodím na přesilovky. To všechno pak udělá ten rozdíl. Jo a samozřejmě mám skvělé spoluhráče.
Uvědomujete si vůbec roli lídra? Pořád totiž vypadáte hrozně "free" a v pohodě...
Já jsem pořád stejný kluk. Snažím se hrát pořád stejně. Roli lídra si popravdě ani neuvědomuju. Pořád tady máme jiné klíčové hráče. Jasně, hraju první útok, takže góly se ode mě očekávají. Tlak si ale nepřipouštím.
Máte nějaký zvláštní recept na to, bavit se hokejem?
Žádný. Já sám nevím. Prostě mám ten hokej rád a snažím se naplno si užít každé střídání. A zatím to funguje.
Zdá se, že NHL si letos podmanili mladíci. Záříte vy, Laine, Matthews či McDavid. Čím to je?
V NHL je všeobecně strašně moc talentu. I proto jsem rád, že tuhle soutěž vůbec sám můžu hrát. Stejně jako další kluci se snažím na sobě makat a každým dnem se zlepšovat. Máme všichni velké cíle.
Jak moc vám ve vaší cestě pomohla dvouletá štace ve švédském Södertälje?
Byla to neskutečná škola, velký krok v mém životě. Strašně moc mi to dalo, jak hokejově, tak lidsky. Velká pomoc to pro mě byla i v tom, že jsem se tam naučil anglicky. Tím pro mě bylo po příchodu do Bostonu všechno jednodušší.
Pomohl vám v dobře rozjeté sezoně i Světový pohár?
Je to možné, nevím. Mohl jsem toho dost odkoukat od nejlepších hráčů světa. Užil jsem si ho.
Bodově jste na něm ale nezazářil. Ve třech zápasech jste nezaznamenal jediný zápis do statistik...
Ono je to těžké. Nedostal jsem tolik prostoru, samozřejmě jsem nehrál dvacet minut za zápas jako v Bostonu. Jsem ale pořád mladý a je pro mě čest reprezentovat. Věřím, že ještě v národním dresu něco předvedu.
