Když Avalanche dohráli ročník 2016/17 s 48 body a úspěšností 29,3 procenta, od regionálních médií to pořádně schytali.
"Příšerná sezona Colorada právě skončila. Počkejte… Nebyla jen příšerná. Byla historicky příšerná. Přímo toxická," udeřil deník Denver Post, načež se pustil do detailů.
Také ze samotných hokejistů, kteří skončili 21 bodů za druhým nejhorším mužstvem, sálala frustrace, pochopitelně už v průběhu základní části. "Hrajeme jako céčkoví junioři," zlobil se po jednom utkání kapitán týmu Gabriel Landeskog.
Symbolický vrchol zmaru přišel v závěru ročníku. Útočník Blake Comeau za stavu 0:5 upaloval sám na bránu Winnipegu, ale místo zakončení zcela nepochopitelně zvolil nahrávku dozadu, kterou zachytil soupeř. "Myslím, že něco takového už nikdy neuvidíme," žasl komentátor přenosu. Zbytek ligy měl o zábavu postaráno.
Legendární Joe Sakic, který tehdy třetím rokem pracoval jako generální manažer Avalanche, přemítal, jestli by radši neměl dělat něco jiného.
"Pamatuji si na rána, kdy jsem vstal a říkal si: 'Ach můj bože, horší už to snad být nemůže.' Podvědomě jsem myslel na to, že majitelé by to mohli rozseknout za mě. Vzhledem k tomu, jak jsme hráli, by jim nikdo nemohl vyčítat, že mě propustili," líčil Sakic, který Colorado dovedl ke Stanley Cupu jako kapitán v letech 1996 a 2001.
Vlastník klubu Stan Kroenke a jeho syn Josh, jenž je také členem vedení, však prokázali trpělivost. S vědomím, že paběrkování na dně se v NHL nakonec může vyplatit, a to díky draftu. Ačkoliv loterie s kartami někdy zamíchá, v zásadě platí, že čím horší tým, tím lepší postavení na dražbě talentů.
"Získali jsme tímto způsobem (Calea) Makara nebo (Bowena) Byrama. Takhle to funguje. Vždycky se snažíte vyhrávat, ale někdy prostě musíte zažít těžké časy, abyste se dostali k hráčům, kteří vám nakonec vyhrají Stanley Cup," podotkl Sakic.
Už ve zmiňované katastrofální sezoně hráli Avalanche s Nathanem MacKinnonem, jedničkou draftu 2013. K vrcholu kariéry směřovali také Mikko Rantanen a Landeskog.
"Měli jsme nastupující superhvězdy; šlo jen o to, abychom kolem nich vybudovali tým a přidali ještě pár opor," řekl Sakic.
Práci budovatele zvládl parádně. Výměnou přivedl Nazema Kadriho, později klíčového druhého centra, a produktivního obránce Devona Toewse. Na volném trhu ulovil křídelníka Valerije Ničuškina, který se - ačkoliv mu mnozí nevěřili - postupně rozzářil.
Krátce před letošním play off přivedl Sakic útočníka Artturiho Lehkonena, střelce rozhodujícího gólu ve finále proti Tampě. Zkrátka jeden majstrštyk za druhým.
Teď se ale kanadská legenda musí vypořádat s odvrácenou stránkou úspěchu. Tým se "rozpadá". Smlouva končí brankáři Darcymu Kuemperovi a také Kadrimu, Ničuškinovi, Lehkonenovi nebo další ofenzivní hvězdě Andrému Burakovskymu.
Sakic sice může utratit mezi 20 a 30 miliony dolarů, ale má dost svázané ruce vzhledem k tomu, že za rok bude muset výrazně přidat také MacKinnonovi a bekovi Byramovi, jemuž stále běží skromný nováčkovský kontrakt. Jinými slovy - některé opory odejdou.
V éře platových stropů, která započala rokem 2005, jde o přirozený proces. Dominantní tým se manažerům těžko drží pohromadě.
Colorado může se slzou v oku vzpomínat na předvýlukovou éru. Do NHL vstoupilo po stěhování z kanadského Québecu v ročníku 1995/96. A hned vyhrálo Stanley Cup.
Aby šlapající tým udrželo, pumpovalo do něj čím dál víc peněz. Při dalším triumfu o pět let později už dávalo na platy skoro dvaapůlkrát víc.
V roce 2004, bezprostředně před výlukou, pak rozpočet Avalanche přesahoval 63 milionů, v dnešních cenách téměř sto milionů. Nejlépe placeným hráčem mužstva a spolu s Jaromírem Jágrem i celé ligy byl Peter Forsberg. Vydělával 11 milionů, v přepočtu o inflaci dnes 17.
Připomeňme, že platový strop pro příští ročník činí 82,5 milionu a nejlépe placeným hokejistou ligy je Connor McDavid s 12,5 miliony.
Luxus jako Colorado před výlukou si už nikdo dovolit nemůže. Není náhoda, že Avalanche v prvních devíti letech existence, kdy je neomezoval platový strop, hned šestkrát postoupili do konferenčního finále a dvakrát vyhráli Stanley Cup. Do play off prošli pokaždé.
Svým hráčům platili zhruba třikrát víc než nejskromnější tým té doby Nashville. Nyní musí "chudina" podle pravidel přejít platovou podlahu a mít na výplatní pásce hráče v hodnotě minimálně 61 milionů dolarů.
Výkonnostní rozdíly se tak stírají. Pokud nepočítáme nováčkovský Seattle, nejhorším klubem éry platových stropů je za 17 let Edmonton, který prohrál po 60 minutách přes 45 procent zápasů základní části.
V 17 letech před výlukou na tom bylo ještě hůř hned devět mužstev.
NHL se vyrovnala a i z absolutního dna lze vyletět ke Stanley Cupu poměrně rychle. Další raketou klidně může být Detroit, který před dvěma lety klesl ještě níž než Colorado a zakončil sezonu s 39 body a úspěšností 27,5 procenta.
