Ufa / Praha - "Hokej v Americe je čistě o soutěživosti. Rodiny hráčů nemohou mluvit do nění v klubu, takže rozhoduje pouze výkonnost," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz vyhledávač hokejových talentů Edmontonu Oilers a bývalý vynikající český obránce František Musil.
Musil se v minulém týdnu vrátil z mistrovství světa dvacetiletých v Ufě, kde sledoval vývoj vytipovaných hráčů a taky výkony svého syna Davida, který právě v Edmontonu podepsal dvoucestnou smlouvu a měl být hlavní oporou zadních řad české reprezentace.
František Musil ale nejel na turnaj kvůli něj, sledoval především borce, které by mohl Edmonton v létě draftovat.
Kolik hráčů ze šampionátu má na to dostat se mezi elitu?
Je to o individualitách. Někdo je vyspělý a vypadá, že by mohl hrát na vrcholu už za rok. Jsou tu ale i opačné případy, o kterých si říkáme, že na to nemají a vidíme je za tři čtyři roky. Sledování nadějných hokejistů je kouzlo. Člověk je ale nesmí sledovat jen na ledě, musí se zajímat i o to, z jaké jsou rodiny, jaké mají zázemí, jak jim to jde ve škole. Hokej je sice jedna věc, ale hráč musí dbát i na to, co bude, jestliže mu to nevyjde. Scout pak dá všechny tyto prvky dohromady a sestaví sněhuláka (směje se).
Jak hodně bývají scouti při výběru hráče obezřetní?
Potřebujeme pochopit, jaký je daný jedinec typ hráče. Není důležité vidět jenom, jak jim daří. Ukáže také to, jak se hokejisté chovají, když třeba nemají formu. Každý umí vyhrávat, daleko důležitější je však umět žít a vycházet s lidmi, když se nedaří.
Zaměřují se scouti i na tréninky? Co všechno pozorují?
Já jsem se byl například podívat na Finy, jelikož mě to zajímalo. Důležité není jen to, co člověk vidí při zápasech. Na druhou stranu musím říci, že někdy může být rozbruslení velkým nepřítelem. Musíme ale vidět, jak hráči pracují při trénincích, potom to má něco do sebe.
Váš syn David Musil byl draftován právě Edmontonem, kde působíte i Vy. Prý jste do toho vůbec nezasahoval, je to pravda?
Na jednu stranu jsem byl rád, ale na druhou vím, že je to Davida kariéra. To, že byl draftován právě sem, může být jak pozitivní tak negativní. Záleží jen na něm. Jestli si ale lidi myslí, že František Musil přišel do kanceláře generálního manažera a řekl mu: „Draftujte Davida“. To ne (směje se). Hokej je byznys a vlastníci utrácejí obrovské peníze za to, aby sledovali nadějné hráče. Chtějí tak, aby šly tím správným směrem.
Na mistrovství světa juniorů je pro Vás možná tak trochu paradoxní pravidlo. Scouti během šampionátu nesmí komunikovat s hráči. Jaké to bylo ve Vašem případě se synem?
Já jsem s ním komunikoval, neslyšel jsem o tom. Člověk především nechce porušovat etiku. Trenéři většinou nechtějí, aby byl jeho tým nějakým způsobem rozladěný. Nevidím ale problém v tom, když přijdu za hráčem po zápase a pozdravím ho.
Jaký panuje vztah mezi scouty? Je zde velká konkurence?
Samozřejmě. Každý má svoje oblíbence, při draftu už je to pak trochu i o štěstí. Každému se může líbit Ryan Nugent-Hopkins, ale jenom první nebo druhý tým na něho měl šanci. Můžeme se tady bavit o tom, kdo se mi líbí. Avšak ještě poté, co mě zaujal, musím být ve správný čas na správném místě.
Je nějaký případ, kdy si říkáte, že jste se opravdu spálil?
Rozhodně. Nikdo není dokonalý, ale hezká je možnost srovnávání. Přirovnal bych to skoro k právu, jelikož se později vychází z předešlých případů.
Je obecně dané, že když se nedaří mužstvu, odnáší to trenéři a hráči. Jaký je vztah mezi klubem a scoutem?
Není to jinak. Vždy záleží na šéfovi, jak posoudí práci scouta. Není to ale tak o špatných rezultátech. Nadřízený musí vidět, že scout na zápas chodí a má přehled.
Jak se člověk k této práci dostane a kolik času zabere?
Já osobně jsem hrál hokej v Česku i v Americe. Osobně si myslím, že mám předpoklady k tomu, abych byl v této činnosti dobrý. Každý z nás ale musí na všem v životě pracovat a zlepšovat se. Pokud zůstane stát, je konec.
Co Vám samotný turnaj prozradil?
Přijel jsem do Ruska až na Nový rok. Jel jsem s tím, že od toho moc neočekávám. Těšil jsem se na dobrý turnaj. Kluky, které jsem chtěl vidět, jsem viděl. Jsou to ale furt mladí hráči, vlastně děti. Můžeme tady říkat, že ten dělá chyby nebo fauly. Stále jsou to ale mladí hokejisté, kteří ještě nikdy nebyli vystaveni této dávce stresu či zodpovědnosti.
Už nějaký čas žijete v Americe. Jaký je tam hokej a jak se liší od českého?
Hokejový život je tam nesmírně těžký. Konkurence je zde obrovská. Rodiče těch kluků nemají možnost promlouvat do dění klubů. Rozhoduje jen výkonnost, která rozhoduje o tom, zda se jednotlivec prosadí či nikoliv. Když ne, tak má stále různé možnosti a cesty, jak se na vrchol dostat. V tom je prostředí v Americe čisté a soutěživé.
Jaký máte názor na odchod talentovaných hráčů v brzkém věku za moře?
Je to zase individuální věc. Neřekl bych, že je to dobře nebo špatně. Každý si musí určit, co chce. Nelíbilo by se mi ale, kdyby mi někdo diktoval, co já mám udělat. Na světě je možnost rozhodování se. Nikdo by mně neměl zakazovat jít na Harvard, když jsem nadaný student. To by mělo být i v hokeji. Když se jedinec rozhodne a zjistí, že to nebyla správná volba, v žádném případě by se neměl vracet zpátky.
