Extraligová sezona skončila velmi brzy a Česká televize zařadila místo obvyklého programu archivní hokejové zápasy. Sledujete je?
Musím přiznat, že jsem to moc nesledoval. (úsměv) Chtěl jsem si od hokeje trochu odpočinout, ale viděl jsem zápas nároďáku se Švédy na MS 2010, kdy dal brácha gól. Na to jsme se dívali s přítelkyní.
Dnes je to od semifinále proti Švédsku, ve kterém váš bratr Karel osm sekund před koncem vyrovnal na 2:2 a Češi pak postoupili na nájezdy, přesně deset let. Jak vzpomínáte na celý turnaj?
Celý tým byl docela odepisovaný, ani průběh turnaje nebyl dobrý. Ale pak se to otočilo, byla z toho zlatá medaile. Navíc brácha k tomu přispěl velkým dílem. Byl to krásný turnaj, pro mě velmi emotivní.
Jak jste to tehdy prožíval? Měl jste devatenáct let a asi jste se zrovna vrátil z Kanady, kde jste hrál juniorskou Ontario Hockey League, že?
Je to tak. Shodou okolností jsem z Kanady přiletěl den před zápasem proti Švédsku. Pral jsem se s časovým posunem a během semifinále jsem usnul. (smích) Zrovna když brácha vyrovnal, probudil jsem se. Radost byla velká, rád na to vzpomínám.
Takže vás probudil až výkřik po gólu?
Ne, probudil jsem se pár sekund před tím, než to padlo. Byla to pěkná náhoda. (smích)
Sledovali jste zápas společně s rodinou?
Ano, všichni jsme fandili u televize. Táta jinak na reprezentační zápasy jezdíval, ale v té době asi zrovna neměl možnost, už si nevzpomenu. Každopádně jsme to bráchovi strašně přáli. Zlatá medaile, to je úspěch, který už mu nikdo neodpáře. Zdaleka ne každému se to povede.
Musel to být pořádný výbuch nadšení, ne? Osm sekund před koncem už nejspíš mnoho fanoušků ve vyrovnání nevěřilo.
To asi nevěřilo. Švédové chvilku předtím minuli prázdnou branku, ale zase docela netakticky udělali zakázané uvolnění. Pak se jim to vrátilo a brácha dal gól. Takže obrovská radost, super!
Karel Rachůnek v semifinále MS 2010 proti Švédsku srovnal na 2:2 a v nájezdech Češi dokonali obrat. Ve finále zdolali Rusy a vybojovali zlato.
Věřil jste po tomto gólu, že Češi dojdou až na vrchol? Že když už zlomili takovou nepřízeň, nemusí být ani silné Rusko nad jejich síly?
Ano. Kluci urvali postup proti Finům i Švédům na nájezdy a věřil jsem, že proti Rusům uspějí. Přijde mi, že Rusko historicky naší reprezentaci sedí. Na konci to byl sice obrovský boj, ale český tým byl tak rozjetý, že svou zarputilostí a semknutostí to už utrhl. Věřil jsem od začátku zápasu.
Gól vašeho bratra vstoupil mezi nejslavnější trefy v historii národního týmu. Cítíte hrdost, když ho občas zahlédnete?
Samozřejmě. Skoro při každém přenosu reprezentace ukazují různé úryvky a sestřihy gólů, vždycky je tam i ten bráchův. Je to hezké, člověk si zavzpomíná, celá rodina jsme na to hrdí.
Vy jste se na podzim vrátil do reprezentace po sedmi letech. Oživilo to ve vás takový ten klukovský sen, že si třeba jednou také můžete zahrát na světovém šampionátu?
(úsměv) To teda nevím. Pro mě už to bude hodně těžké, budu rád za každý sraz, na který budu moct jet. Je to odměna za výkony, nicméně po MS nijak nepošilhávám. Budu rád za každou pozvánku, když budu moct přidat další starty.
Z Liberce by mohlo být do národního týmu blíže, co myslíte?
V první řadě musí hrát dobře celý tým a potom mohou být jednotlivci teprve odměněni. Doufám, že tam ještě třeba budu moct nakouknout.
Odehrál jste Karjala Cup, turnaj, na kterém se Čechům nikdy moc nedařilo, a tentokrát jste dokázali vyhrát. Jaké to na podzim bylo?
Bylo to super, hezký zážitek. Člověk do toho zase nějak vklouzne, objevil jsem se tam po delší době. Trochu to rozbije stereotyp reprezentačních pauz, potkáte nejlepší hráče z Evropy a zkusíte si hokej v rychlejším tempu. Třikrát jsme vyhráli, hráli jsme jako tým. Rád si to zopakuju, reprezentace se neodmítá nikdy.
Ale něco jiného je startovat na akcích Euro Hockey Tour a dostat se na MS, viďte? Váš druhý bratr Ivan by mohl vyprávět.
Je to tak. Hodně se to pak odvíjí od omluvenek hráčů, kteří mají přednost. Ivan toho objel hodně, na MS si nezahrál, ale má skoro padesát zápasů za nároďák, což je pěkný úspěch. To nemůže říct každý.
Jak teď trénujete a jak si po přestupu z Karlových Varů zvykáte na prostředí v Liberci?
Ještě pořád trénujeme individuálně a jen jednou týdně se sejdeme na ledě. Všichni společně budeme trénovat až od příštího týdne. Ale jinak všechno probíhá, jak má. Jsem rád, že máme led aspoň jednou za týden.
A jak vypadá váš individuální trénink?
Trénujeme s Dávidem Grígerem, jenž přestoupil se mnou, v Mariánských Lázních. Vedou nás Míra a Pavel Sailerovi, kteří v minulosti připravovali Třinec. Je o nás dobře postaráno, jsou to těžké tréninky. Trénujeme na suchu, běháme a posilujeme, ve středu jezdíme na led do Liberce.
Po té dlouhé pauze způsobené koronavirem musíte být natěšený na moment, kdy začne společná týmová příprava, ne?
Rozhodně. Jednou týdně to není ono, po těch sedmi dnech je to pro člověka vždycky trochu nové. (úsměv) Ale je fajn, že si to můžeme zkoušet a poznávat se s novými spoluhráči blíže.
Pořádně ještě nezačala ani příprava, ale jaké je nebo bude zvykat si nově na tým s těmi nejvyššími ambicemi?
Jsou to spíš příjemné starosti, mít takové cíle. Zkusil jsem si to v jiných klubech, ať už v extralize, nebo v KHL. Vykulený z toho nejsem a těším se, že uděláme co nejlepší týmový výsledek.
Přeci jen po odchodu ze Sparty v roce 2014 jste v hrál v klubech, které se do popředí příliš nedostanou. Kdežto v Liberci neuslyšíte, že můžete s týmem jen překvapit nebo že nemáte co ztratit.
To je jasné. Na druhou stranu v Karlových Varech jsem hrál celou dobu první lajnu, zažil jsem baráže. Pokud si někdo myslí, že tam tlak není, je to špatně. Když hrajete úplně o všechno, zocelí vás to. Hrát o titul je mnohem příjemnější než o záchranu. Bude to jiné, těším se na to, kvůli tomu jsem změnu udělal.
V 53 zápasech uplynulé sezony jste nasbíral 53 bodů, což je vaše kariérní maximum. Jednalo se celkově o váš nejlepší ročník, nejen co se osobních statistik týče?
Rád vzpomínám na období ve Spartě a ve Lvu Praha, byly to super sezony. Ale za poslední dobu, kdy jsem byl dlouho ve Varech, byl uplynulý ročník opravdu nejlepší jak z týmového hlediska, že se po dlouhé době podařilo dostat do play off, tak z individuálního hlediska. Celá naše lajna hrála dobře.
Celý tým byl hojně chválený za útočný a pohledný herní projev.
Naše mužstvo bylo asi tři nebo čtyři roky pohromadě, jen občas se to někým doplnilo. Zlepšovali jsme se, hráli jsme dobrý hokej. Je škoda, že sezona musela takhle skončit. Spoustu mladých hráčů se chtělo ukázat, posunout se dál. Výkony se rok od roku lepšily.
