Před MS jsem měl strach o postup, otevřel se Rulík. Vylíčil, čí názory mu vadí

Zobrazit
8 fotografií

Nepodepsalo se na výkonu proti Finům, že jste se na turnaji nadřeli na každý bod? Tým si nikdy neoddechl.

Nevím, je ale třeba si uvědomit, proti komu hrajeme. První dvě lajny z NHL. Neskutečná kvalita. Ve všech ohledech. Možná tam byl i větší respekt, než by měl být. Naše mužstvo bylo složené z hráčů, kteří byli ochotni jet. Musím jim dát kredit. Největší těm, kteří byli na všech akcích včetně olympiády a mistrovství světa . Mladí se snažili, co mohli. Musíme si ale uvědomit, proti komu hrajeme. Kdybychom my měli dva lajny z NHL stejně jako oni a nechytali to, tak je kritika oprávněná. Kluci to ale měli strašně těžké. Vážím si toho, že nic nezabalili a dvě třetiny se o to rvali, poté, co rozjezdili nohy. Potřebovali jsme to chytit dřív, ale bohužel.

Máte pocit, že mladý český výběr dosáhl na svůj výkonnostní strop?

Na rovinu řeknu, že před mistrovstvím jsem měl strach, abychom vůbec postoupili do čtvrtfinále. Až tak. Když jsem pak viděl, jak ve skupině hrají Slováci, tedy tak, jak jsem při vší úctě vůbec nepředpokládal, věděl jsem, že jde do tuhého. Kor když jsme ztratili zápas se Slovinskem, kde jsme měli jednoznačnou převahu. Mistrovství nebylo vůbec jednoduché.

Takže na víc tým neměl?

Vždycky jde odehrát víc, ale nepropadl. Propadák by byl nepostup do čtvrtfinále. Česká republika má vždycky tu nejvyšší ambici, hrát o medaile. Logicky, chápu to. Já jsem říkal, že máme dva cíle. Čtvrtfinále a pak další postup. První cíl se nám podařilo splnit, druhý ne. Potřebovali jsme jít ne na Finy, Švýcary, protože mají stejně jako Kanada obrovskou kvalitu. Říkalo se, že v olympijském roce nepojedou dobří hráči. Ale že Kanada nemá dobré hráče? Celebrini, Crosby…

Má z čeho vybírat.

Jasně, ale Celebrini je jednička draftu, na olympiádě hrál s McDavidem a MacKinnonem v první lajně. Víceméně pořád na ledě, furt v útočném pásmu na buly. Neskutečně vytěžovaný. Finové taky postavili silný tým, Ani si nejsem jistý, jestli ho v Praze měli takhle silný. A ještě bych se zastavil u Norů.

Povídejte.

Někdo psal, že jsou papírově slabší soupeř. Ani náhodou! V současném složení oproti nám prostě nejsou. Kdybychom měli Pastrňáka, Nečase, Paláta, Kämpfa, tak ano, v tu chvíli by byli papírově slabší soupeř. Norové tady mají výborné hráče. Lidi nevědí, v jakých ligách ti hráči hrají a jaké mají role, a tak si myslí, že jsou papírově slabší soupeři. Nejsou! Byli druzí ve skupině a není to žádná náhoda.

Národní tým se ve Švýcarsku prezentoval méně energickým či aktivním stylem než při vašich začátcích u reprezentace. Čím si to vysvětlujete?

Mistrovství světa na velkých hřištích nám úplně nesedí. Neříkám, že nám víc sedí vyloženě to kanadské, ale těch 28 na 60, 58 metrů, to je ideál, to bylo v Praze. Na letišti je pro nás strašně těžké uspět, protože kluci tam nehrají. Pořád chceme hrát aktivní hokej, ale to vyžaduje možnost vybrat z plejády hráčů špičkové bruslaře. Někteří se ale omluví a naše základna bohužel není tak široká.

Kdybyste se mohl vrátit, složil byste stejnou nominaci? Nevzal byste například víc mladých hráčů na zapracování?

Nechám si to pro sebe, ale myslím, že nominaci jsem z 90 procent trefil. Od deseti procent jsem očekával něco trošku jiného. Ale to je hokejový život.

Těch deset procent se týká mladých hráčů, nebo zkušenějších?

To nebudu dál rozvíjet, protože mám ke klukům úctu. I ti, kterým se tolik nedařilo, sem určitě nepřijeli s tím, že tady nenechají všechno. Prostě se ale nepotkali s formou nebo nebyli v dobrém rozpoložení.

Jak budete vzpomínat na Romana Červenku, na jeho kapitánskou éru? A věříte, že má reprezentaci co dát i v dalších letech?

Smekám před ním. Výborný profesionál. Neskutečný charakter. Přál bych každému trenérovi, aby měl v týmu takového hráče. A nejenom jeho. Také Lukáš Sedlák je pro nároďák neskutečný dříč. Jsem opravdu rád, že nám nikdy neodmítli. Že jsme čtvrtfinále udělali, jde z velké části za nimi. Nechci zapomenout ani na Filipa Hronka, další důležitá osoba, co se týče zapracovávání mladých kluků, předávání rad, zkušeností. Cením si na nich, že přijeli, ačkoliv věděli, že tým nebude extra silný. Roman s Lukášem udělali titul, mohli zůstat doma, koukat se v televizi a říkat: „Ty vole, ty hrajou hrozně.“ Ne, oni jeli dřít pro nároďák.

Jaké je to trénovat v dnešní době? K práci kouče národního mužstva se třeba skrz podcasty vyjadřuje mnohem víc lidí než v minulosti.

Je obrovská škoda, že dostávají prostor lidi, kteří nikdy netrénovali. Hrát hokej a trénovat dvacet lidí je obrovský rozdíl. Zeptejte se Tomáše Plekance, Miloslava Hořavy. Pro mě je směrodatné, když mluví trenér, co má něco za sebou. Pan Vůjtek, Pepa Jandač. Kdokoliv z těch trenérů promluví, je to pro mě relevantní názor, ať už souhlasím, nebo ne, inspiruje mě to, nebo ne. Všechno ostatní, od lidí, kteří nic nedokázali, pro mě není relevantní. Podcasty lidí, kteří nikdy nestáli na střídačce, případně stáli, ale nikdy neuspěli… Respektuji, že taky mají názor, ale ani to neposlouchám.

Ale něco se k vám asi dostane.

Samozřejmě. Většinou ale čtu jenom nadpisy, to mi stačí. Strašně mě mrzí… Vezměme si, kolik jsme měli za posledních iks let draftovaných hráčů. To je odraz toho, kolik hráčů můžeme potenciálně mít v NHL. Samozřejmě se tam dostanou nějací i bez draftu. Kluby je vezmou na farmu. Viz Postava. Farma. Zajíček. Farma. Rychlovský. Farma. Blümel. Farma. Ti hráči pak začnou ztrácet ambice. Jsou tam první, druhý, třetí rok, dostanou pár zápasů, jdou nazpátek a urazí se. Řeší svůj vlastní problém. Je strašně těžké se takhle do NHL dostat.

Když budeme mít v prvním kole pět draftovaných hráčů a další v dalších kolech a bude to tak deset let, tak kluby se o ně postarají. Nechtějí říct: „My jsme ti hloupí, dali jsme je do prvního kola, ale hrát to nemůžou.“ Neexistuje. My ale takové hráče nemáme. Časem se to musí ukázat. Hodnotíme mistrovství, v pořádku, ale jestli chceme budoucnost českého hokeje, musíme pracovat na tom, abychom měli co nejvíc špičkově připravených osmnáctiletých kluků, kteří se dostanou na draft. Dobré momenty už máme, mládež sbírá medaile, jenom to musíme dobře uchopit do budoucna a vytvořit podmínky pro výchovu hráčů. Časem pak zase budeme mít silné týmy a vozit medaile.

Co byste poradil svým nástupcům, Zdeňku Motákovi a jeho asistentovi Pavlu Grossovi?

Vůbec se neodvažuju někomu radit. Třikrát neuspět ve čtvrtfinále, to není na radění.

Související

Komentář: Rulík končí s nejhorší šňůrou. Čechům dlouhodobě chybí klíčová vlastnost