Rok 2005. Asi tehdy mohli Češi naposledy argumentovat, že mají nejlepšího hokejistu na světě.
Jaromír Jágr, vzkříšený v české kolonii u newyorských Rangers, přidal do sbírky trofejí Lester B. Pearson Award (dnes známou jako Ted Lindsay Award) pro nejlepšího hráče NHL podle názoru samotných hokejistů.
Naposledy tím připomněl poměry z přelomu tisíciletí, kdy byl za číslo jedna světového hokeje považovaný pěknou řádku let, minimálně mezi útočníky.
Od té doby zářila celá řada Čechů, z nich často jezdili reprezentovat třeba Tomáš Plekanec, Jakub Voráček a Marek Židlický. Bezesporu velké hvězdy, tuzemská hokejová elita.
Příležitostný zámořský fanoušek ledního hokeje však tato jména zná podobně jako ten český Briana Rolstona, Owena Nolena či Alexandera Edlera, což byly hvězdy podobného formátu. Schválně, vy, kteří se nepovažujete za znalce, o kolika z nich byste se dokázali rozpovídat?
A co takhle - hezky tematicky, když MS vrcholí ve Švédsku - Mats Sundin nebo Daniel Alfredsson, členové Síně slávy NHL? To už asi něco říká leckomu.
Vězte, že Pastrňák je na úrovni těchto legend, výkonnostní strop má možná i výš. Ve světě zná českou osmaosmdesátku každý, kdo trochu sleduje hokej.
Výmluvné je také to, co se o "Pastovi" píše ve švédských médiích před čtvrtfinálovou bitvou Tre kronor proti Česku…
"Možná nejlepší hráč na světě."
"Takřka sám dokáže rozhodnout zápas."
Zajímavý je hlavně první výrok, jehož autorem je Magnus Wahlman ze stanice Radiosporten.
Obecně je za nejlepšího hráče NHL a tedy i planety považovaný Kanaďan Connor McDavid, ale to neznamená, že je nejlepší každý měsíc a každou sezonu.
V uplynulé základní části, trvající od října do dubna, měl vyšší bodový průměr Nikita Kučerov, už podruhé v řadě. A favority na Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče jsou brankář Connor Hellebuyck a McDavidův parťák Leon Draisaitl.
Přejděme ale do aktuálního kalendářního roku, v němž - co se týče produktivity - nevládne nikdo jiný než Pastrňák.
Od ledna nastřádal v základní části nejvíc gólů (30) i bodů (69). Pokud takhle bude řádit i celou příští sezonu, dost možná získá nejednu individuální trofej. Zatím má "jen" pět let starou Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce.
Formu z Bostonu si přenesl na světový šampionát, kde ovládl produktivitu skupinové fáze. V součtu s NHL bodoval už 17krát v řadě. Dohromady letos odehrál 50 zápasů a nasbíral 83 bodů (36+47). Neskutečná, jágrovská čísla.
V českém dresu teď očividně řídí jako křídelník první lajnu, což se jinak očekává spíš od centrů. Ne že by Lukáš Sedlák s Romanem Červenkou byli komparzisté, naopak jsou cenní tím, že Pastrňákovým nápadům stačí. Společně pak dokážou vyběhnout i s americkou sestavou plnou olympijských adeptů. Byť tentokrát dva vstřelené góly nestačily.
V neděli, kdy šampionát vrcholí, bude Pastrňákovi 29 let. Podle studií by měl být na výkonnostním vrcholu kariéry nebo lehce za ním. Evidentně je ve formě a zdá se, že ho na rozdíl od loňská netrápí zdraví.
Mocná kombinace. Možná Pastrňáka skutečně staví alespoň na omezený čas do pozice nejlepšího hráče světa. Hráče, kterého Česko minimálně dvacet let nemělo.
O to cennější je, jak moc pro Pastrňáka znamená reprezentace. Ze současného kádru odehrál víc šampionátů jen Červenka.
"Pasta" jich má šest, po nabytí superhvězdného statusu zvládl tři. Před třemi roky pomohl k bronzu, loni vystřelil zlato. A letos nepřijel jen proto, aby zkusil zahnat žal po nečekané mizérii Bostonu…
"Je to další krok k tomu, abychom s touhle partou vybudovali něco směrem k olympiádě," komentoval MS pro web NHL.com s poukazem na blížící se hry v Itálii za necelých devět měsíců. I tam bude jednou z největších hvězd. Třeba i tou největší, alespoň za kalendářní rok 2025.
