Čeští trenéři přiznávají bezradnost a míchají sestavou. Snad těch změn není až příliš

Adam Sušovský Adam Sušovský
17. 5. 2017 14:08
Čeští hokejisté začínají po čtrnácti dnech práce od nuly. Před čtvrtfinále s Ruskem trénovali v od A do Z vyměněné sestavě. A trenéři přiznávají: Nevíme, proč nám to zatím nejde.
Česká hokejová reprezentace jde na Rusy v úplně novém složení.
Česká hokejová reprezentace jde na Rusy v úplně novém složení. | Foto: Michal Eger

Komentář - Den před čtvrtfinále měl zvláštní atmosféru, čeští hokejisté na ledě bruslili v tempu, jaké žádný jiný jejich trénink v Paříži neměl. To je první známka toho, že přituhuje. Že sranda skončila.

V hale Bercy přitom bylo šero, osvětlení zářilo jen na nějakých třicet procent. Možná symbolicky. Zhruba stejné šance totiž budou mít Češi v zítřejším zápase sezony proti Rusku. A možná ještě menší.

Češi nejsou v žádném případě favorité čtvrtfinále. Zpětně se dá říct, že do něj postoupili jen díky skvělým zákrokům Pavla Francouze v zápasech s Norskem a Francií. A navzdory tomu, že do Paříže odlétali se smělými plány přivézt domů jednu z medailí, zítřejší roli outsidera už si musí uvědomovat i samotní hráči.

Není se co divit. V základní skupině nenadchli, velké sebevědomí není kde brát. Pár dobrých výsledků (a přiznejme si, že s Francií, Běloruskem nebo Slovinskem očekávaných) střídaly zápasy, v nichž Češi herně ale i výsledkově vyloženě zklamali. 

Lehkost z přípravy i celé sezony je najednou pryč.

Mdlý, ospalý, plný chyb. Výkon byl často jednoduše špatný. 

Teď to lepší: V tuhle chvíli je to úplně jedno. Nesejde na tom, základní skupina je pryč. Mistrovství světa je turnajem jednoho zápasu a ten přijde až ve čtvrtek. Stejně tak, jako jej v roce 2010 dokázali odepisovaní Češi vyhrát, mohou jej zítra ztratit superrozjetí Rusové.

Ta šance existuje vždycky. Jeden jediný zápas, třeba i odražený puk a šťastný gól, může vývoj turnaje i kritický pohled na český tým otočit. Zkrátka rozhodují okolnosti.

Teď jde o to, jak moc mají hráči i trenéři vývoj situace pod kontrolou, jak moc budou nebo nebudou zmatkovat. Po prohře se Švýcary Josef Jandač na otázku, proč hrají Češi tak ospale, odpověděl: "Nevím." To po sedmi zápasech není zrovna dobré zjištění. Spíš to zaráží.

Jistou bezradnost trenérů pak po tréninku potvrdil i Václav Prospal, když mluvil o složení formací: "Celý turnaj hledáme to ideální."

Jak Češi trénovali na čtvrtfinále s Ruskem

Útoky:

Voráček, Kovář, Sobotka

Pastrňák, Hanzl, Červenka

Řepík, Vrána, Birner

Horák, Plekanec, Zohorna

Obrany:

Gudas, Šimek

Šulák, Jeřábek

Rutta, Kempný

Kundrátek, Krejčík

Zmíněné hledání totiž neskončilo, stále trvá. Na Rusy vyjedou Češi s kompletně přeházenými útoky i obranami a rozhodně nejde o kosmetické změny. Ještě v neděli si Jandač liboval nad souhrou elitního útoku Voráček - Plekanec - Sobotka, jak skvěle bude tohle fungovat. Po zápase se Švýcary odsunul Plekance do čtvrté formace. Pravděpodobně se snahou nulovému útočníkovi přidělit spíše defenzivní povinnosti. 

Trenéři den před nejdůležitějším zápasem sezony udělali změn až nečekaně moc, zahodili do koše plány, kterým čtrnáct dnů v Paříži věřili. A jdou na to stylem: Zkusíme to takhle a třeba to vyjde.

Rusy porazit jde, proč by ne? Jen panika je to poslední, co k tomu pomůže.

 

Právě se děje

Další zprávy