Praha - Vítěz kanadského bodování NHL David Krejčí se po sezoně vrátil do České republiky.
Kromě desítek novinářů na něj v Praze na letišti čekali i zástupci svazu, kteří české hvězdě předali trofej pro nejlepšího českého hokejistu v anketě Zlatá hokejka.
Krejčí, znovu klíčový hráč Bostonu, ale moc úsměvů nerozdával.
I s týdenním odstupem bylo moc dobře znát, jak moc se na hráčích Bostonu projevilo zklamání z prohraného finále se Chicagem.
"Když se podívám na internet a vidím, jak v Chicagu slaví Stanley Cup na ulicích miliony lidí, bolí to každým dnem víc a víc," řekl Krejčí novinářům na letišti krátce poté, co jeho letadlo dosedlo na zem.
Jak jste prožíval poslední týden, když jste musel s Bostonem vstřebávat zklamání z prohry ve finále Stanley Cupu?
Nálada je špatná a s odstupem času to mrzí ještě víc, protože víme, jak jsme bylí blízko od sedmého zápasu v Chicagu. V sedmém zápase se mohlo stát úplně všechno, rozhoduje jen nervozita nebo nějaké šťastné nahození od modré. O to víc si teď uvědomujeme, o jakou šanci jsme přišli.
Bylo loučení s Bostonem hodně smutné?
Na mítinku s vedením klubu jsme se snažili brát všechno kladně a k tomu, co se stalo v šestém zápase, jsme se vůbec nevraceli. Všichni víme, o co jsme přišli. V NHL budeme hrát třeba ještě deset let, ale už teď víme, že taková šance na Stanley Cup už nemusí přijít vůbec. Když se teď navíc kouknu na internet, kde se píše o oslavách v Chicagu, tak to mrzí každým dnem víc a víc.
Osobně jste si ale určitě v hlavě přehrával, co se v poslední minutě šestého zápasu finále stalo.
Samozřejmě jsem si promítal v hlavě, co jsem měl dělat lépe já nebo mí spoluhráči. Takových situací je ale hodně, nebylo to jen o poslední minutě a jednom střídání. Sezona byla náročná, byli jsme unavení a nikomu z nás už hlava nefungovala tak, jak bychom chtěli. Tohle se dalo všechno dohromady a výsledkem bylo, že nám tam tak rychle napadaly dva góly. Byla to těžká sezona.
Byla to vaše nejtěžší sezona v Americe? A to myslím i po emoční stránce: Krátce před začátkem play off Boston zasáhly teroristické útoky, blízko vyřazení jste byli už v prvním kole s Torontem.
Byla to nejtěžší sezona v kariéře. Sice jsme hráli jen 48 zápasů, ale všechny ve třech měsících. Hráli jsme i tři zápasy ve čtyřech dnech, na konci nám kvůli těm teroristům dva zápasy zrušili a v podstatě hned další den jsme šli do prvního zápasu play off. Město se ale po tom, co se tam stalo, dalo dohromady a myslím si, že to mělo stejný vliv i na tým.
Vám osobně play off vyšlo náramně stejně jako před dvěma lety. Jak to děláte, že jste v těhle klíčových chvílích vždy nejlepším hráčem na hřišti?
To kdybych věděl, tak takhle hraju celou sezonu. Je to možná tím, že v play off už není žádný čas. Hraje se zápas od zápasu a není čas myslet na to, co bude pak. Pro mě osobně je to asi lepší, protože hraju svou hru a nenechávám si do toho od nikoho nic říkat. Samozřejmě, že jsem se snažil respektovat trenéra, ale jakmile jsem dostal puk, tak jsem poslouchal jen svou hlavu a bylo mi jedno, co po mě chtěl.
Díky tomu teď tady na letišti sedíte vedle Zlaté hokejky pro nejlepšího českého hokejistu roku. V anketě jste porazil i Jaromíra Jágra. Věřil jste, že byste to mohl dokázat?
V play off mě to napadlo a tušil jsem, že to bude asi jen mezi náma dvěma. Jsem trošku překvapený, protože měl Jágr skvělou sezonu, pořád se o něm psalo a v prvních dvou kolech ankety měl velký náskok. Navíc hrál dobře i v play off. Sice nedal gól, ale to vůbec nevadí.
Co vám Jágr řekl na to, že jste ho porazil?
My jsme se o tom nebavili, nebyl čas tuhle kapitolu otevírat. Ve chvíli, kdy proběhlo vyhlášení, jsme mysleli jen na pátý, šestý a vlastně asi i sedmý zápas. Jakmile jsme prohráli, tak už bylo všechno moc narychlo. Měli jsme mítinky s manažery a trenéry, bylo toho moc.
Zlatá hokejka má symbolizovat vaší nejlepší sezonu, byla ale tahle lepší než ta v roce 2011, kdy jste vyhráli Stanley Cup. Byla tohle sezona životní?
To je docela těžká otázka, asi na ní neumím odpovědět. Na tu sezonu před dvěma lety budu určitě vzpomínat jako na jednu z nejlepších, ale i tohodle ocenění si moc vážím. Až jednou skončím kariéru, budou obě ceny ve vitrínce vedle sebe.
Po tom, co jste ale letos předváděl v play off, už nikdo nepochybuje o tom, že na olympiádě v Soči budete klíčovým hráčem týmu. Jste připravený na sebe tuhle zodpovědnost vzít?
Nechci Elimu (Eliášovi) a Járgovi brát jejich role, ale jestli tam pojedu, budu chtít hrát to, co v Bostonu. Rozhodně tam nepojedu vyhazovat puky. Chci být hráčem, na kterého může trenér spoléhat a posílat mě na led za každého stavu do přesilovek i do oslabení. Určitě bych chtěl být jedním z tahounů.
Je pro vás olympiáda hlavní výzvou v příští sezoně?
Ano, je to můj cíl do příští sezony. Na olympiádě chci hrát. Teď si dám pár dní pauzu, ale pak začnu makat, abych byl připravený na začátek sezony. Jedině výkony v Bostonu mě na olympiádu dostanou.
