A.cz: Václave, česká osmnáctka byla ve finále Hlinkova memoriálu celkem sedmkrát a vždy prohrála. Vy jste ale přepsali historii, uvědomujete si to?
Zatím asi moc ne. Vždycky je to ale o štěstí a dobrém načasování. Měli jsme skvělé útočníky, obránce a fantastického Kubu Škarka v bráně. Každý hráč měl svou roli a tu plnil nejlépe jak mohl. Zasloužili jsme si vyhrát.
Nicméně nepochybně je to i vaše zásluha. Když jste tým letos přebíral, takové výsledky zdaleka neměl...
To se asi budete muset zeptat kluků. Já trénuju tak, jak jsem se to naučil a jak to cítím. To, co mám, se jim snažím předat a jsem moc rád, že hráči za mnou šli a bojovali i pro mě. Ve finále to pak vygradovalo.
Rozhodl hloupý faul
Kdyby vám bylo ve finálovém zápase proti USA nejhůř?
Asi ve chvíli, kdy jsme dali vyrovnávací branku, na kterou jsme se strašně nadřeli a hned vzápětí jsme inkasovali. To mě hrozně zamrzelo. Říkal jsem si, že jsme se zase konečně chytili a jsme na vlně, ale místo toho nám znovu utekli. Stále jsem ale věřil.
Nakonec rozhodla dlouhá pětiminutová přesilovka...
Tohle krátkodobé turnaje rozhoduje. Speciální formace na oslabení a přesilovky, V každém zápase, co jsme hráli, jsme dokázali využít našich předností, to bylo klíčové. Oni udělali hloupý faul, za který pykali. Tak to prostě v hokeji je.
Vypadalo to, že Američané si vytvořili tlak vždycky, když potřebovali. Jaká byla taktika pro poslední minuty?
Trochu jsme to upravili, šli jsme po nich jen jedním hráčem. Bránili jsme červenou čáru, aby se k nám nedostávali tak snadno. Už do třetí třetiny jsme šli s tím, že chceme hrát na rychlé brejky a vyplatilo se to.
Výhra se začala rodit už před turnajem
Vítězné tažení započalo vlastně už v generálce na turnaj, když jste porazili Kanadu. Souhlasíte?
Ano. Kluci si začali věřit, poznali, že můžeme hrát vyrovnaně s kýmkoli. Bylo to jen o tom, kdo udělá méně chyb a my jich za celý týden udělali minimum.
Už před startem Memoriálu jste říkal, že většinu hráčů čeká velká budoucnost. Zlatá medaile na krku vám tedy asi dává zapravdu...
Je to tak. Kluci mají veliký potenciál. Pokud zůstanou zdraví a půjdou si tvrdě za svým cílem něco dokázat, tak to před nimi leží a stačí to jen zvednout. Spousta jich má šanci se dostat daleko a hrát v klubu, o kterém teď jenom sní.
Co bylo podle vás klíčem k úspěchu?
Byli jsme jako rodina. I když jsme se potkali vlastně jen na dvou soustředěních před turnajem. V týmu bylo takové klima, že každý věřil v úspěch.
Největší úspěch kariéry
Kam řadíte ve své kariéře tohle vítězství?
Můžu to srovnat s letošním úspěchem, kdy jsem vyhrál titul s třineckou juniorkou. Tohle je ale úplně jiný level. Za 25 let, co se tenhle turnaj hraje, ho Češi nikdy nedokázali vyhrát. My jsme toho ale byli schopní a podařilo se nám to.
Umíte si představit ještě lepší sezonu? Vyhrál jste v ní, co se dalo...
No, nevím kam dál to můžu posunout. (smích)
Na jaře je mistrovství světa...
To by bylo krásné!
